Stačí tečka a čárka. Z těchto dvou tvarů vyzdobí krasličářka stovky různých vzorů

Iva Jaklová z Chotěboře kraslice maluje už dvacet let. Vysvětluje, proč barvíme právě vajíčka: „Vejce bylo odpradávna považováno za magický předmět, protože na povrchu neživé v sobě ukrývalo život. Správně koledník neměl nikdy dostat kraslici, ale plné barvené vajíčko,“ usmívá se nad stolem plným kraslic zdobených nejrůznějšími technikami.

Barevný vosk

Právě barví barevným voskem na bílé vajíčko. Ve speciálním stojánku je upevněná lžička nad kahanem. Z ní nabírá vosk špendlíkem s kovovou hlavičkou a tvoří všechny své vzory a ornamenty pouze dvěma základními tvary. „Ač by se to zdálo málo, tak těch variant je strašně moc, proto je každý vzor nakonec jiný,“ vysvětluje krasličářka.

10 fotografií

Kromě špendlíku se pracuje i kotejšem, zdrhnutým pírkem, na němž se se nechá zastřihnutý konec, který pak namočeným voskem funguje na skořápku jako tiskátko.

Vosková batika

Další technikou je vosková batika. Jednu kraslici je u ní třeba vzít do ruky nejméně dvacetkrát – nejprve se včelím voskem namaluje část vzoru na bílé vajíčko. Potom se vloží do barvící lázně světlé barvy, například žluté. Pak se domaluje další část vzoru a vajíčko se obarví v tmavším odstínu, v oranžové. Opět se přimaluje vzor a vajíčko putuje do červené barvy.

Další vzor a další, opět tmavší barva. „Nakonec se vajíčko celé nahřeje nad plamínkem a hadříkem se setře všechen vosk tak, aby barvy zůstaly,“ popisuje Iva časově náročnou techniku.

Na stole u Ivy Jaklové jsou v ošatkách kromě barevných kraslic i vajíčka vyrobená krajkovou metodou. Není tak důležité, jakou má člověk vrtačku, ale jaký použije koncový nástroj. „Důležité je, že se dírky nevrtají, ale vybrušují. Do brusky se upne malý kulatý diamantový brousek.“ Okolí dírek se pak znovu zdobí voskem, takže výsledek připomíná krajku.

Folklór místo učení dětí

Náhoda zařídila, že místo učitelky se paní Iva pustila do kraslic. Když studovala v Českých Budějovicích, dostala se na výpomoc ke krasličářce Haně Doskočilové, která se zabývala tradičními jihočeskými vzory. „Ukázalo se, že jsem na to šikovná, takže naše spolupráce trvala tři roky. Když jsem se potom vrátila na Vysočinu, na Horácko, tak se mi po tom stýskalo a začala jsem zjišťovat po muzeích a knihách, že se tady tato technika také používala,“ vzpomíná Iva Jaklová.

Maminka dvou dětí se věnuje také folklóru. „Vedu dětský soubor Vysočánek v Hlinsku, už je to třináct let, kraslice maluju dvacet let,“ usmívá se na závěr.