Dávno nejde o brouska, který ve čtvrté formaci jen rozdává rány. Z téhle škatulky se vymanil a jak sám říká, je mu to příjemné. Liberecký útočník Jaroslav Vlach ukazuje, že jeho využití je daleko bohatší než v soubojích u mantinelů. Hraje v přesilovce, ránu má, jako když kopne kobyla, a sází branky. V základní části i v play off jich má už osmnáct, nejvíc v kariéře. „Hlavní bylo získat místo na přesilovce, tam se to zlomilo,“ říká.
Když se puk dostane při liberecké přesilovce na pravý kruh, brankář soupeře už ví, co ho čeká. Napřažený Jaroslav Vlach. A potom velmi pravděpodobně rozsvícené červené světlo. Ve čtvrtfinálové sérii s Hradcem se podobný moment odehrál dvakrát. Teď stojí před Bílými Tygry a 28letým útočníkem pražská Sparta. „Víme, že jdeme proti favoritovi, ale věříme v sebe. Naše síla je také velká,“ odmítá, že by série měla být jasnou záležitostí.
Zatímco v minulosti se na vás nahlíželo čistě jako na drtiče ze čtvrté lajny, dnes už to tak není. Stojí za tím spíše fakt, že jste se v hlavě rozhodl vzepřít, nebo jen čistě hokejové důvody?
„Přišlo to hlavně díky tomu, že jsem za poslední roky dostal úplně jinou roli. Objevil jsem se ve třetí lajně a začal jsem hrát přesilové hry. Když jsem předtím nastupoval, jak správně říkáte, jen v té čtvrté lajně, měl jsem za úkol dodat týmu nějakým způsobem energii. Sebrat sílu soupeři dohráváním, potyčkami nebo třeba provokací.“
Takže jste si vybojoval jinou pozici a z potyček jste povýšil do přesilovek.
„Vždycky jsem plnil roli, která mi byla daná. A ano, dostal jsem se na přesilovky a tam se od vás střílení gólu prostě čeká. Zpočátku jsem měl štěstí, že se mi v prvních zápasech povedlo získat pár bodů. Mám okolo sebe super spoluhráče, kteří mi dovedou příležitost připravit. Vyhovíme si. A to je hlavní rozdíl.“
Klíčový byl tedy posun v týmové hierarchii.
„Přesně tak. S tím přijde daleko větší čas na ledě než ve čtvrté lajně. Pak jsem daleko víc v zápase, než když hraji třeba jen sedm minut. A samozřejmě, mám větší prostor na ledě něco udělat, vymyslet.“
Štvalo vás vnitřně, že jste byl brán pouze jako hráč, co se sráží a boří soupeře?
„Nebudu říkat, že jsem nikdy nešel na led naštvaný, to určitě ne. Párkrát se to stalo. Ale pro mě bylo vždycky ze všeho nejdůležitější, aby náš tým vyhrál. Abychom zvládli každý zápas. Takhle to mám postavené. To, abych dostal větší prostor na ledě, bylo vždy jen na mně. A pak už jsem musel doufat, jestli větší šanci dostanu, nebo ne.“
Byl jste vždy typ hráče, co rozdává rány, nebo v tom sehrála roli i dvouletá zkušenost z Kanady?
„Když jsem byl ještě v Liberci v juniorech nebo dorostu, dával jsem góly a sbíral body. Pak jsem ale přišel do Kanady, tolik jsem nevyčníval a potřeboval jsem si vybudovat místo v týmu. Takže jsem se snažil dělat úplně všechno. Ať už šlo o rvačku, dohrávání soubojů, nebo o provokaci soupeře. Všichni víme, že v Kanadě je to daleko běžnější než u nás. Když jsem se vrátil, v Liberci a v Benátkách bylo hodně kvalitních kluků. I tady proto bylo třeba, abych si pozici vybudoval, a tak jsem dostal nálepku, jakou jsem dostal. A už se to táhlo.“
Cítíte, že se to zlomilo právě v aktuální sezoně, že se nahlížení na vás změnilo?
„Přesně nevím, jak se na mě teď nahlíží. (směje se) Těžko říct, já myslím, že jsem si svou roli v Liberci za ty roky získal. Začalo to důvěrou v oslabení. Byl jsem takový obranný útočník. A teď jsem k tomu dostal čas v přesilovce.“
A co například v kabině, jak vás berou spoluhráči?
„Ano, i tam je určitě citelná změna.“
Brankář Petr Kváča nedávno říkal, že je nesmírně vděčný za to, že v Liberci může být a že má kolikrát husí kůži, jak v týmu vše funguje. Je tohle nejlepší parta a atmosféra, kterou jste zažil?
„Souhlasím s tím, co říká Petr, ale formuloval bych to ještě jinak. Nějaké roky už tu jsem. Atmosféra je velice dobrá, vztahy v kabině jsou skvělé. Ale já to v Liberci opravdu teď zažil několik let po sobě. Už od doby, co tady byli Jánko Lašák a Branko Radivojevič, jsme měli vynikající partu. Jasně, každý rok je trochu jiný, někdo přijde, někdo odejde, ale celková atmosféra už se drží od mistrovské sezony.“
Takže od dob Filipa Pešána.
„Jednoznačně. On nastavil jinou kulturu, všechno se změnilo. Třeba letní příprava. Nebo vnímání hokeje a přemýšlení nad ním, důraz na detaily. Dodnes to funguje, od té doby se to drží, a i to je jeden ze zásadních důvodů, proč máme tak silný kolektiv. Máme i kvalitní lídry, kteří říkají věci na rovinu, nebo vědí, kdy být ostřejší. To také dělá hodně.“
Právě lídr a výrazná osobnost na ledě, obránce Ladislav Šmíd, je mimo hru. Kdo tedy má teď, společně s kapitánem Petrem Jelínkem, nejvýraznější slovo?
„Ano, třeba Láďa je zraněný, ale pořád do kabiny chodí a předává nám různé informace. To samé Tomáš Filippi. Pořád jsou důležití, i když je bohužel nemůžeme mít na ledě. Máme to ale rozložené, že k důležitým věcem vždy řekne něco někdo jiný. Samozřejmě, jsou tam i kluci, co nikdy nic neřeknou. (směje se) Ale aktuálně tuhle roli pomáhá nejvíce plnit Michal Birner.“
Poradí si vaše silné mužstvo v semifinále se Spartou?
„Sílu už jsme ukázali ve čtvrtfinále. Především v prvním zápase, když jsme ho otočili ze stavu 0:3. Víme, že série bude nesmírně těžká. Je to vítěz základní části, ale my chceme do dalšího kola.“
Do nejlepší čtyřky jste pronikli trochu na poslední chvíli. Nevyhovuje vám paradoxně, že do semifinále jdete z pozice „toho vzadu“?
„Takhle o tom nepřemýšlíme. Už když jsme o čtyřku hráli, měli jsme naše vlastní malé play off . Určitě nemyslím na to, jestli jdeme na soupeře ze čtvrtého místa. V play off se všechno maže. Já vím, je to klišé, ale maže. A rozhodne jen momentální rozpoložení týmů, jak vyjdou úvodní zápasy. Neberu to tak, že jdeme zaútočit ze zadních pozic, že je to naše výhoda. My si věříme. Víme, že naše síla je velká. Ano, Sparta má kvalitu, dobré hráče, kteří si prošli zahraničím. Ale v sezoně každý z týmů vyhrál dva vzájemné zápasy. Takže to bude přetahování o každý centimetr.“
|
Michal Bulíř 5 (4+1) |
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
