Je to velký hráč, psal o Kellnerovi ekonom Kohout

Ta zpráva v pondělí ráno zaplavila snad všechna česká média: zemřel Petr Kellner, dlouhodobě nejbohatší Čech. Stalo se tak při nehodě vrtulníku na Aljašce nedaleko ledovce Knik, kde se skupina lyžařů pravděpodobně chtěla věnovat takzvanému heliskiingu, tedy lyžování ve volném terénu s výsadkem z helikoptéry. Ve stroji zahynulo pět lidí, jeden člověk skončil ve vážném stavu v nemocnici. Příčiny pádu se vyšetřují.

Kellner si své soukromí velmi urputně chránil, oficiální fotografie majitele investiční skupiny PPF vycházely veskze jen a pouze v rámci výročních zpráv. Ostatně, nepřímo to zaznívá i v aktuálním vyjádření mluvčí skupiny PPF Jitky Tkadlecové: „Zatímco jeho pracovní život byl plně ve znamení neuvěřitelné pracovitosti a kreativnosti, jeho soukromý život patřil jeho rodině a dětem. Pohřeb proto proběhne v úzkém rodinném kruhu. Prosíme všechny, zejména média, aby v tuto těžkou chvíli respektovali soukromí rodiny pana Petra Kellnera.“

Jaký tedy Kellner ve skutečnosti byl? Jisté střípky si lze poskládat z dílčích mediálních výstupu, osobní zkušenost pak pro Finmag v roce 2011 přinesl ekonom a bývalý zaměstnanec PPF Pavel Kohout. Dobové zápisky doplněné o další zajímavosti jsou v kontextu dění natolik relevantní, že jsme se je rozhodli připomenout. V onom roce 2011 Kohoutova slova reagovala na rozsáhlý materiál časopisu Reflex věnovaný právě Petru Kellnerovi...

Velký hráč

Když uvažuji, jak Petra Kellnera charakterizovat, vycházejí mi z toho dvě slova – velký hráč. Zatímco lidé s normálními příjmy hrají Monopoly s figurkami na papírové herní ploše, Kellner hraje s reálnými firmami, skutečnými miliardami a živými lidmi. Podnikání u něj není primárně prostředkem vydělávání peněz, ale zábavou.

Na rozdíl od podnikatelského žraloka Gordona Gekka z filmu Wall Street není Kellner burzovní hráč. Nikdy se primárně nezajímal o ceny akcií, a i když jeden čas uvažoval o emisi akcií na burze, nakonec od tohoto nápadu upustil. Jeho světem není obchod s cennými papíry, jejž bere někdy jako nutnost, jindy jako věc, kterou pověří své lidi, ale ve své podstatě ho nezajímá.

Finmag.cz

Naopak ho fascinuje nákup firem, změny ve strategii a managementu, prodeje podniků, případně zakládání dceřiných společností nebo nových firem na zelené louce. Některé z těchto projektů dopadají špatně – možná dokonce většina.

Jeden úspěšný však zaplatí několik jiných.

Zdroje úspěchu

Petr Kellner je jedním z mála vítězů devadesátých let. Většina tehdejších investičních privatizačních společností totiž nedopadla dobře. Kellner však díky silnému analytickému týmu dobře investoval kupony, jež mu DIKové svěřili. Navíc jich bylo hodně, neboť při přípravě reklamní kampaně zúročil zkušenosti a známosti ze svého působení na Barrandově před rokem 1990. Chytlavou reklamní kampaň například točil známý režisér Jan Bonaventura.

Petr Kellner byl také jedním z mála finančníků, kteří si uvědomili nebezpečí nepřátelského převzetí většinového akciového podílu. Toto nebezpečí se stalo skutkem během roku 1995, kdy skupina Motoinvest zle zatápěla renomovaným jménům jako Komerční banka, Česká spořitelna, ČSOB, Creditanstalt a dalším. Kellner však byl na podobný útok připraven.

Na rozdíl od mnoha rychlokvašených podnikatelů devadesátých let vždy uhlídal svou výsledovku, bilanci i cash flow. Nedostal se do potíží s platební neschopností, nebyl nikdy na hraně bankrotu, obešel se alespoň ze začátku bez velkých úvěrů. Občasná snaha udělat „zábavný“, byť ekonomicky ne zcela racionální projekt je vyvážena tunami uvažování.

Tisíce drobných akcionářů Kellnerovi nezapomenou, že pomáhal prosadit zákon o jejich vytěsňování. To je ohavnost, která ve vyspělém světě nemá obdoby...

Veřejný úspěch

Petr Kellner se v politice zásadně neangažuje přímo. Vzhledem k velikosti skupiny PPF však nemůže politiku ignorovat. Vždyť jeden z jeho nejúspěšnějších tahů – privatizace České pojišťovny – byl rozhodnutím čistě politickým. Šlo o sporný případ: ano, prodeji pojišťovny lze z řady důvodů leccos vytýkat. Na druhé straně, na rozdíl od velkých bank, jež koncem devadesátých let žadonily stát o záchranu, Česká pojišťovna nic takového nepotřebovala, neboť její investiční portfolio bylo již tehdy profesionálně řízeno, jak se sluší na velkou soukromou společnost.

Obavy z vytunelování se ukázaly v tomto případě být lichými. Na druhé straně, tisíce drobných akcionářů Kellnerovi nezapomenou, že pomáhal prosadit zákon o jejich vytěsňování. To je ohavnost, která ve vyspělém světě nemá obdoby a pro niž neexistuje omluva.

Pokud nejde o obchodní případy s politickým pozadím (Česká pojišťovna, První městská banka, zájem o ekologickou superzakázku, Sazka atd.), nemá Kellner ambice být s politikou v bližším kontaktu. Jeho heslem je: „Milí přátelé ve vládě, ať už jste z jakékoli strany, mějte mě rádi, já vás mám taky rád.“

Tříska: PPF jsem fandil

Dušan Tříska

Otec kuponové privatizace Dušan Tříska na Petra Kellnera vzpomínal v tomhle našem rozhovoru. Zmínil ho po otázce na svá předchozí slova, že si během privatizace přál, aby jeho cesta „vygenerovala alespoň deset hrdinů kapitalistické práce“. Jako příklad následně jmenoval vedle majitele OKD Zdeňka Bakaly či Linetu Zbyňka Frolíka právě i Petra Kellnera. A dodal zajímavý detail: „Chodil v kraťasech na semináře, které jsme k privatizaci pořádali. Musím říct, že jsem jeho PPF docela fandil. Říkal jsem si, že tohle by mohli být ti správní dravci, kteří se na trhu prosadí,“ uvedl.

Z politiků má spíše obavy a opatrný respekt. Zcela jistě to nechodí tak, že by miliardář vodil poslance a ministry na nitkách. Spíše je bere jako rozmarné šéfy, jejichž rozhodnutí mohou pomoci, ale také hodně uškodit. Dobře si uvědomuje, že o zákonech se hlasuje ve Sněmovně a že vláda zasedá ve Strakově akademii. Nikoli v budově dejvické centrály PPF.

Společné záchody

Dokud byla investiční privatizační společnost PPF jednou z mnoha ve svém oboru, seděl Petr Kellner společně se zaměstnanci na jednom patře činžáku v pražské Oldřichově ulici, chodil do stejné kuchyňky a na stejné toalety. Neměl problémy s nikým hovořit, nezvyšoval nikdy hlas, choval se jako korektní šéf, dokonce jezdil se zaměstnanci na víkendové výlety – například na šumavský Boubín. Žádné nafoukané šéfovské manýry.

Když se z PPF stala velká společnost, Kellnerovy vlastnosti se v zásadě nezměnily, a to s jednou velkou výjimkou – a tou bylo stažení se do soukromí. Izoloval se ve své kanceláři, mezi zaměstnance začal chodit spíše výjimečně a na Boubín už nebylo ani pomyšlení. Nicméně šlo spíše o plachost než o aroganci.

Absence povýšenosti je zřetelná i z vybavení jeho tehdejší kanceláře, jež byla zařízena ve střízlivě moderním duchu. Diváka zvyklého na extravagantní interiéry z filmů o velkých podnikatelích by nejspíše zklamala. Jedinou známkou mimořádného luxusu byla výpravná publikace fotografií Helmuta Newtona, která je tak velká, že se dodává se speciálním stolkem. Nicméně – stejný luxus v ceně několika desítek tisíc korun si může dopřát každý milovník umělecké fotografie, pokud trochu šetří.

Petr Kellner je skutečným milovníkem fotografie a moderní architektury. Není tajemstvím, že vlastní slušnou sbírku zaměřenou především na české předválečné autory, ale investuje i do prací Roberta Vana. Pořádá fotografické výstavy a zřídil malou výstavní síň v někdejším ateliéru Josefa Sudka. Kromě toho sponzoruje Letní shakespearovské slavnosti a řadu let podporoval Divadlo Járy Cimrmana. O akcích a institucích, které sponzoruje, rozhoduje jen on sám, a to na základě svého vkusu a preferencí. Efekt reklamy a publicity je vedlejší, pokud vůbec nějaký.

Celkem vzato, i multimiliardář je jenom člověk. Člověk, jenž má kladné vlastnosti i chyby, který se někdy mýlí a jindy má perfektní úsudek. Člověk, jenž shodou různých okolností přišel k obrovskému majetku a jako takový má jiné starosti a jiné zkušenosti než většina normálních lidí. Člověk, který se někdy zachoval správně, jindy méně správně.

Ani démon, ani anděl. Je to příliš málo senzační?

Jak jde dohromady byznys a medicína? Dočtete se v novém Finmagu

Je medicína byznys? Jak pro koho. „Frustraci mladých lékařů chápu. Nemají ani na chůvu, aby jim pohlídala děti, když pracují,“ říká přednosta chirurgické kliniky Robert Lischke.

Zdroj: Finmag

MEDICÍNA A BYZNYS

Jak venkovští praktici nepřicházejí o iluze • Ženy mění medicínu • Nejstarší pražská nemocnice objektivem Alžběty Jungrové • Nejdražší léky na světě • Obézních přibývá, Česko dohání USA.

BYZNYS JE HRA

„Investice do umění se do tabulek nevtěsná,“ říká Pavlína Pudil z Kunsthalle • Nejdražší materiál roku 2023? Hrst štěrku z vesmíru za miliardu dolarů • Ekologie musí být podle Tomáš Nemravy, výrobce dřevěných domů, ekonomická.

Koupit Finmag