S manželkou založil agenturu Pluh, která má ve svém portfoliu tucet českých literátů, s každým titulem pak Edgar de Bruin podniká cesty po světě. Hovoří o tom, jak se literární provoz vyrovnává s pandemickými zákazy a jaké pomoci se mohou spisovatelé dočkat v jeho rodném Nizozemsku.
Lidovky: Je to rok, co se svět začal podřizovat covidu. Jaká je situace v Nizozemsku? A jak pandemie zasáhla do místního literárního a kulturního provozu?
Ve srovnání s Českem u nás není situace tak znepokojivá. Navzdory příznivějším číslům ale máme prakticky celý uplynulý rok nejrůznější omezení, poslední tři měsíce opravdu přísná, a s ohledem na nové mutace se jich tak brzy nezbavíme. Do kulturního provozu zasáhla pandemie podobně jako v Česku – i tady už několik měsíců nefungují divadla ani kina, jsou zavřená muzea a galerie. I tady se kultura přesunula na internet. To se týká i literárních festivalů, předávání literárních cen, autorských čtení a podobně. Rezidenční pobyty pro spisovatele a překladatele nefungují, ale psát nebo překládat se dá i doma, v izolaci.
Lidovky: Spisovatelé přišli během pandemie o honoráře z autorských čtení a z účasti na diskusích. Jak se s tím vyrovnávají vaši autoři? A nabízí Nizozemsko finanční podporu autorům?
Většina zdejších podpůrných projektů pro překladatele se vztahuje i na ně. Máme tady Nizozemský literární fond (NLF), který nás – nizozemské spisovatele a nizozemské překladatele, ale i zahraniční překladatele z nizozemštiny – už léta systematicky podporuje. Koncem března 2020 fond oznámil, jak se nová situace projeví v jeho činnosti – kromě provozních věcí i v tom, že při projednávání žádostí o grant bude NLF brát ohled na nové specifické podmínky žadatelů a že bude vstřícný.
Ve chvíli, kdy tady vrcholila první vlna a vládla velká nejistota, pro nás bylo ujištění, že na naší práci záleží, psychologicky důležité. V květnu následovala konkrétní mimořádná podpora, související s tím, že ministryně kultury získala pro svůj sektor 30 milionů eur navíc. Nizozemští autoři si ve dvou kolech mohli do konce roku 2020 zažádat o podporu ve výši 2 500 eur na projekty k propagaci své práce. A já tak například vytvářím krátká videa o svých překladech.
Lidovky: A zasáhla tato podpora i do plánovaných překladů českých autorů?
Nizozemští i zahraniční nakladatelé si do 1. července 2021 můžou kromě standardních překladatelských grantů výjimečně zažádat o příspěvek až 1 500 eur na produkční náklady. To přispělo k tomu, že z plánovaných nizozemských překladů z češtiny se doposud jen dva o pár měsíců odsunuly. Zatím se nezdá, že by zájem nizozemských nakladatelů o české tituly kvůli pandemii klesl.
Lidovky: O české literáty byl ve světě zájem zejména po roce 1989, jak si vedou v současnosti? Stále platí, že nejpřekládanějším spisovatelem je Patrik Ouředník?
Europeana Patrika Ouředníka jsou stále nejpřekládanějším českým titulem po roce 1989. Za uplynulý rok se paleta jazyků, do nichž jsme prodali překladatelská práva, rozšířila například o filipínštinu! Musím přiznat, že se z toho stal tak trochu sport, nacházet pro tuhle knížku další jazykové oblasti. Europeana bývají zároveň často v různých podobách v nejrůznějších zemích inscenována – covid před rokem překazil premiéru v podání Royal Shakespeare Company ve Stratfordu. Ale právě jsme uzavřeli opci na filmová práva s italským zájemcem.
Otázku, jak si vedou čeští autoři, které zastupujeme, ve světě, je třeba rozdělit na více aspektů. Počet prodaných překladových práv do zahraničí i počet zahraničních vydání je v posledních letech víceméně konstantní – obojí mezi 20 a 25 tituly ročně. Jiná věc je, jak se čeští autoři v cizině prodávají, což mívá vliv na to, zda chce nakladatel ve vydávání pokračovat: tam je spíš výjimkou, že dojde k dotisku nebo když nakladatel aspoň první náklad v průběhu pár let doprodá.
Lidovky: Jaká nakladatelství o českou literaturu projevují zájem?
Jsou to čím dál častěji malí nakladatelé, specializovaní na slovanské literatury nebo vysloveně na českou: známá je polská Afera, italské Miraggi Edizioni, nizozemsko-belgický Voetnoot nebo nizozemské nakladatelství a knihkupectví Pegasus. Už třeba z přehledu na webu naší agentury Pluh je jasné, že stabilní zájem projevují hlavně postkomunistické a slovanské země.
V německé jazykové oblasti – navzdory českému hostování na veletrhu v Lipsku před dvěma lety – se situace zhoršuje. Taky překlady do velkých románských jazyků v posledních letech spíš stagnují. Překlady do angličtiny tvoří už tradičně zvláštní kapitolu – anglosaské země překládají poměrně málo a je těžké do této oblasti proniknout.
Lidovky: Próza Únava materiálu Marka Šindelky o uprchlické krizi získala několik cen, časopisem Knack byla vyhlášena jako kniha roku 2018 – dá se říct, že pro prodej práv do zahraničí je rozhodujícím téma srozumitelné napříč celou Evropou? Co vlastně rozhoduje o úspěchu českých autorů v zahraničí?
Marek Šindelka si v nizozemské jazykové oblasti vytvořil za posledních deset let mimořádnou pozici a v kombinaci s agilním nakladatelem Das Mag tu zaznamenávají ohlas všechny překlady jeho knížek – teď naposled přepracovaná verze jeho prvotiny Chyba.
S pronikáním do jiných zemí je to i pro něj složitější, takže o vlivu tématu na úspěšnost knihy v cizině se myslím nedá hovořit. Kdybych věděl, co rozhoduje o úspěchu českých autorů v zahraničí, lenošili bychom už teď i s autory na Bahamách.
Lidovky: Literární agenti jsou především v anglosaském světě naprosto běžní, u nás jsou ale stále raritou. Co všechno obnáší knihu do zahraničí dostat?
Trochu bych to poopravil – od roku 2003, kdy jsme agenturu založili, se i v Česku situace dost změnila. Literární agentury zaměřené na českou literaturu by se sice pořád ještě daly spočítat na prstech jedné ruky, zato přibývá nakladatelů, kteří mají specialistu na zahraniční práva.
Způsob práce samostatného agenta a zaměstnance nakladatelství se nijak neliší. A částečně se překrývá i s tím, co musí dělat skoro každý překladatel „malých“ literatur, když chce získat zakázku: oslovovat nakladatele, upozorňovat je na zajímavé tituly a v případě zájmu poskytovat další informace jako lektorské posudky, přeložené úryvky nebo ohlasy v médiích.
Za těch skoro dvacet let, co jsem své překladatelské shánění nizozemského nakladatele v rámci agentury zprofesionalizoval a rozšířil na celý svět, jsem si samozřejmě vytvořil bohatou síť akvizičních redaktorů nebo – v případě malých nakladatelství – samotných nakladatelů, z nichž mnohé znám osobně z Frankfurtského knižního veletrhu nebo ze Světa knihy. To při jednání pomáhá. Ale hlavní práce spočívá v neúnavném mailování, takže ani pandemie mou práci nijak zvlášť neovlivnila.
LN Sám jste přeložil několik desítek knih českých autorů. Podle čeho si tituly vybíráte? Jednou jste zmínil, jak je těžké převést nuance humoru či jemnou ironii. Odradí vás to, nebo to vítáte?Včetně edice krátkých českých próz Moldaviet a obrázkových knížek, které v posledních pár letech překládám hlavně pro česko-nizozemské nakladatelství Boycott, mám na kontě přes šedesát titulů. Pokud si tituly vybírám sám, řídím se svým vkusem, uvažuji, jestli mě kniha jako čtenáře zaujala.
Nejde o to, že by bylo tak těžké převést nuance humoru nebo jemnou ironii, obojí koneckonců v nizozemštině taky máme, ale především, že humoristické knížky, považované mnohdy za „lehčí kalibr“, nejsou nutně překladatelsky méně náročné než takzvaně literární tituly. A třeba u Jáchyma Topola se literární pasáže s živými, silně hovorovými a tím pádem komickými dialogy střídají.
Baví mě překonávat úskalí a vymýšlet v nizozemštině tvůrčí řešení. Do téhle kategorie spadá třeba můj nejčerstvější překlad – Chrudošův mix přísloví od Chrudoše Valouška, kde jsem musel hledat nizozemské ekvivalenty ke směsi existujících i poopravených nebo zcela vymyšlených přísloví tak, aby navíc odpovídaly jeho linorytům. Je pravda, že v pár případech se to nedalo vyřešit jinak, než že Chrudoš vytvořil pro nizozemský překlad nový linoryt. Ale to se mu zřejmě tak zalíbilo, že dodal jako bonus i zcela nové přísloví: „Za holandskou lodí neplave ani žralok“ – se žralokem surfujícím na vlnách, pryč od korábu na obzoru.
