Spádové oblasti? Zřejmě největší zkouška pro hokejové hnutí
Foto: Markéta Křížová, hcdukla.cz
Pro výchovu úspěšných hokejistů je nutné stabilní podhoubí. Právě proto přišel hokejový svaz v rámci programu Český hokej 2025 i s návrhem na vytvoření spádových oblastí.
Jak padlo nejen na tiskové konferenci k chystaným projektům v oblasti mládežnického hokeje, dvě třetiny reprezentantů prošly malými či středními kluby. Jejich role ve výchově je zcela nezastupitelná.
A právě proto by je svaz rád ochránil před tím, aby nadějné hokejisty ztráceli dříve, než je vhodné.
„Označením ‚malý‘ nebo ‚střední‘ klub není míněno ‚špatný‘ nebo ‚bezvýznamný‘ klub. Je tím míněno to, že každý klub má nějaké možnosti podle počtu registrovaných hráčů a podle úrovně soutěží, které hraje,“ připomíná Pavel Geffert, manažer Akademií Českého hokeje.
„Postupem času nastane doba, kdy někteří hráči možnosti těchto klubů přerostou a potřebují se přesunout do centrálního klubu, který jim může nabídnout vyšší soutěž a větší konkurenci na tréninku,“ pokračuje.
Jako klíčový věk, kdy by se největší talenti měli stěhovat do větších klubů, si svaz představuje období okolo čtrnácti a patnácti let.
Do osmé třídy by všichni hráči zůstali ve svém klubu. V deváté třídě by mohli přejít do centrálního klubu v daném regionu, a od kategorie dorostu už by jejich pohyb v rámci republiky nebyl ničím omezený – to souvisí i s nastavením konkurenčního prostředí mezi akademiemi.
Podle návrhu by si ale větší kluby mohly nadané mladíky „oťukávat“ už dříve. Počítá se totiž s možností, že v sedmé a osmé třídě by hráči mohli hrát i trénovat jak ve svém klubu, tak i v tom centrálním.
Spádové oblasti by měly kopírovat rozložení krajů České republiky a jako jejich centra by měly sloužit kluby se statusem Akademie Českého hokeje. Pochopitelně to má ale své výjimky.
„Akademií máme momentálně sedmnáct, v Olomouckém kraji nepůsobí žádná. A na mapě máme osmnáct centrálních klubů,“ podotýká Geffert, že v orientačním návrhu se pracuje s olomouckým klubem coby jedním z center.
Počet akademií by kvůli každoroční nutnosti obhajovat licenci mohl být v příštích letech nestálý, svaz by tedy ještě musel dořešit otázku, jak oba faktory přesně „svázat“.
Naopak v některých krajích se momentálně nachází dvě akademie. Ty by si své pole působnosti měly rozdělit. „Týká se to Ústeckého, Středočeského, Moravskoslezského kraje a Prahy. Kluby by byly rozdělené podle dojezdové vzdálenosti,“ předesílá zhruba Pavel Geffert.
Ovšem ani hranice krajů nemusí nutně rozhodnout o tom, se kterým centrem bude menší klub spolupracovat. Například Jičín leží v Královéhradeckém kraji, ale dobře vychází s Mladou Boleslaví, kam to má i blíž. Navíc Hradec Králové má ve své krajské sféře o dost víc klubů, takže pomyslná ztráta by mu nemusela vadit.
A takových příkladů bychom jistě našli víc. „Finální dohoda je na klubech,“ pokyvuje šéf akademií.
Schválení návrhu by podtrhlo zodpovědnost velkých klubů za směřování výchovy v celém regionu. Talenty sice v menších klubech rády vyhledávají, leckdy i brzo „vyzobávají“, ale ne vždy to klubům adekvátně vynahradí.
„Centrální klub by koordinoval činnost v regionu a spolupracoval s ostatními kluby. Všichni by navzájem připravovali posuny hráčů a postupovali tak, aby byla spolupráce prospěšná pro všechny. Nejedná se o to, že centrální klub diktuje a partnerské kluby slouží. Je to o spolupráci,“ zdůrazňuje Pavel Geffert.
Ostatně kvalitní vedení spádové oblasti má být i jednou z podmínek licenčního řízení v pozměněném systému svazových akademií.
„Spolupráce je stěžejní, protože obě strany na ní mají zájem. Velký klub chce co nejširší podhoubí, aby menší kluby vychovávaly co nejlepší hráče, kteří budou moci potenciálně přestoupit k němu do devítky. Ale důvěru menšího klubu si musí zasloužit: Nabídne mu různé metodické vedení, svoje know-how, zkrátka mu bude nápomocný,“ zmiňuje manažer sportovního oddělení Lukáš Jankovič.
Svaz počítá s tím, že by zjednodušil řády v žákovských soutěžích pro pohyb hráčů v daném regionu. Práva i povinnosti klubů ve spádové oblasti by definoval smlouvami. Ovšem veškeré smlouvy jsou takříkajíc k ničemu, pokud kluby opravdu nebudou mít vůli spolupracovat.
Není divu, že právě zavedení spádových oblastí a jejich zdravé fungování označil viceprezident Českého hokeje Petr Bříza za největší výzvu, která před svazem stojí.
„Je to obrovská výzva,“ souhlasí Pavel Geffert. „Je to o tom, jak jsme schopní se navzájem dohodnout. Jestli jenom mluvíme o tom, že náš hokej chceme pozvednout, nebo jestli to chceme opravdu dělat,“ uzavírá.
Podobně jako v případě změn týkajících se Akademií Českého hokeje, i o budoucnosti spádových oblastí by mohlo být jasno po dubnovém zasedání výkonného výboru.
Share on Facebook
