Když byl malý, začínal s hokejem jako útočník. Klasika. Bavil se střílením gólů a překonáváním brankářů. Jenže Cartera Harta čím dál víc fascinovala mohutná gólmanská výstroj a chrániče. „Půjdu do brány,“ měl jasno.
Dobře udělal. Naučil se precizně pohybovat, výborně bruslit v hranách. Vysoký byl akorát, těžko se mu dávaly góly. Proto to dotáhl až na vrchol. Proto se stal základním pilířem zlatého úspěchu kanadských mladíků na mistrovství světa dvacítek. A proto je dnes ambiciózní a pracovitý 22letý kluk z Sherwood Parku nejmladší jedničkou v NHL.
Na výsluní ho samozřejmě dostala tvrdá práce, píle při pilování detailů a chuť být nejlepší na světě. V posledních dvou letech plnil svůj cíl do puntíku. Letos poznává, jak to vypadá, když se cesta vzhůru fatálně zadrhne.
  |
Philadelphia padla do průměru, což jde ruku v ruce s Hartovými výkony. Průměrně na zápas dostává čtyři góly, jeho úspěšnost poprvé v kariéře mezi dospělými klesla pod 87 procent.
Snaží se, ale nestačí to. Alespoň podle jeho kouče Alana Vigneaulta. „Musí prostě víc a lépe pracovat. Mluvil jsem s ním o mých očekáváních i tréninkových návycích a také obecně o jeho chytání,“ řekl stanici Sportsnet.
Trenér se rozhodl vyslat impuls ke zlepšení mužstvu i Hartovi tím, že si dovolil luxus poslat týmovou jedničku na tribunu. Radikální krok šokoval nejen zámořské novináře, fanoušky, ale i jeho spoluhráče.
„Všichni víme, že Hartsy je dobrý gólman. Každý si někdy projde vzestupy a pády, on je teď dole. Ale vím, jaký je povahově a znám jeho přístup. Jeho příprava nemá obdoby. Jsem si jistý, že nikdo v této organizaci nepochybuje, že Cartera Harta uvidíme v dalších zápasech - a mnohem lepšího,“ podpořil gólmana obránce Shayne Gostisbehere.
Vigneault nechává Harta odpočívat během dvou zápasů proti Buffalu, kdy plní roli týmové jedničky Brian Elliott. Na střídačku místo něj zasedl Alex Lyon. Jednu plánovanou absenci si už Hart může škrtnout, podruhé se na spoluhráče bude z lóže dívat 1. dubna. I když to bude na apríla, on sám tuší, že jeho momentální situace není žádný žert.
Bostonský Pastrňák v souboji s Filadelfií.
O Hartovi je dobře známo, že miluje dril. Nedávno mluvil o tom, jak denně dělá pět set kliků, po nichž není schopný vzít do ruky kytaru nebo držet konzolový ovladač během hraní her s přáteli. Ale teď místo toho jistě sedí u videa s trenérem a společně hledají chyby, kterých se dopustil.
„Vracíme se ke způsobu chytání, který mi vycházel a pracujeme na navrácení sebedůvěry, co jsem si za ty roky vybudoval. Myslím, že to jde správným směrem,“ zůstává pozitivní Hart.
A bedlivě ho teď budou sledovat i kouč Vigneault a manažer Chuck Fletcher, kteří po něm chtěli, aby po týmových trénincích pravidelně zůstával na ledě a pokračoval v práci. To aby se zase vyšplhal na vrchol. Ostatně, když se zvedne jeho forma, půjde nahoru i Philadelphia.
I tak je toho na mladého brankáře dost. Ve 22 letech totiž na svých zádech, rukavicích a betonech nese tíhu celé organizace.
„Když se podívám do minulosti na začínající mladíky Carey Price, Connora Hellebuycka nebo Marc-Andrého Fleuryho, jsou to úžasná jména. Všichni jsou dnes skvělí, ale jako zelenáči také zažívali to dobré a zlé,“ říká generální manažer Fletcher.
Věří v Cartera, jeho talent i schopnosti, díky nimž bude na dlouhá léta jedničkou klubu. „Jen momentálně prostě není top,“ uvědomuje si.
