„V novém Městském domě bude radnice i stálá galerie obrazů, která se tam přestěhuje z budovy muzea. Také tam máme v plánu pořádat výstavy obrazů. Přístavek, jenž je součástí budovy, bude sloužit jako informační centrum. Na dvoře, respektive zahradě za domem, bude úschovna kol pro turisty a posezení,“ představil ambiciózní záměr starosta František Mládek.
Vedení města také plánuje využít velkou zahradu k promítání letního kina.
 |
V minulosti patřil dům místnímu malíři Karlu Balíčkovi, který tu žil v letech 1904 až 1985. „V poválečných letech byl ředitelem zdejší školy, maloval a vystavoval své obrazy krajin právě ve Svratce a okolí. Současně také předával své zkušenosti mnoha neprofesionálním výtvarníkům,“ připomíná starosta.
Město chátrající dům získalo před necelými čtyřmi roky, když zastupitelé odhlasovali koupi nemovitosti za částku 1,2 milionu korun od Balíčkových synů.
Galerie by byla vzpomínkou i na další umělce
„Můj záměr je vdechnout tomuto domu opět nový život, zachránit tuto kulturní památku, aby se z ní postupem času nestala ruina. Naopak bych chtěl, aby z ní byl klenot našeho městečka,“ plánuje starosta nejmenšího města Žďárska, kde žije zhruba čtrnáct stovek obyvatel.
Díky galerii by měl být dům také vzpomínkou na řadu dalších umělců, kteří ve Svratce a jejím okolí působili. Aktuálně jsou ve svratecké Galerii malířů Vysočiny zastoupeny například obrazy Karla Balíčka, Františka Kavána, Cíny Jelínka, Jindřicha a Oty Bubeníčkových, Josefa Jambora, Rudolfa Hanycha, Jiřího Trnky a řady dalších.
Město na vzniku Městského domu spolupracuje s architektem Tomášem Stránským. „Máme zažádáno o stavební povolení a v dubnu budeme žádat o dotaci na rekonstrukci ve výši až sedmdesát procent,“ plánuje starosta.
Když město uspěje, začne velká obnova Městského domu s největší pravděpodobností už příští rok.
Co pak s nynější radnicí, není dosud jasné
Nyní má Svratka radnici v Palackého ulici 30, u křižovatky na Svratouch a Křižánky. Jak s budovou, která se zhruba za dva roky uvolní, naložit, bude úkol pro příští zastupitelstvo. „Možná ji prodáme. Ale také by tam mohly být minimálně dva pěkné byty,“ přemítá František Mládek.
Obřadní síň však zůstane i nadále v prostorách domu s pečovatelskou službou, jemuž místní říkají Šťastný domov u Řivnáče (podle potoka). Vznikl před sedmi lety přestavbou nevyužívané budovy školky, obřadní síň v něm je od roku 2016.
Ale zpátky k „Balíčkovu“. Objekt na rohu náměstí, přímo u hlavní silnice, je památkově chráněn od roku 1992. Jeho hlavní část byla postavena přesně o století dříve, když si měšťanský dům pořídil obchodník Jan Tuček.
„Nárožní jednopatrový dům s valbovou střechou postavený v historizujícím novorenesančním slohu je příkladem maloměstské architektury konce 19. století. Přízemí a nároží patra odděleného parapetní římsou je členěno pásovou rustikou,“ píše se v památkovém katalogu Národního památkového ústavu. Objekt je už delší dobu opuštěný, naposledy sloužil zčásti jako prodejna zeleniny a zčásti jako rekreační bydlení.
Až zchátralý dům při obnově prokoukne, ukážou se v plné parádě všechny zdobné prvky na fasádě. Projektová dokumentace zahrnuje například rohovou bosáž (plastické vyznačení kvádrového zdiva) či šambrány (zdůrazňující okna či dveře).
