Pohled: Hokejový Pittsburgh, město Čechům zaslíbené

Nedávné povolání útočníka Radima Zohorny do prvního týmu pittsburghských Tučňáků a jeho zařazení na aktivní soupisku znamenalo nejen šanci urostlého Čecha na první start v nejslavnější hokejové soutěži světa, což se i povedlo, ale i prodloužení nepřetržité série alespoň jednoho českého hráče na soupisce Pens, která trvá od sezóny 1990/91.

Tím úplně prvním Čechem, kdo oblékl dres s bruslícím tučňákem na prsou, byl Jaromír Jágr. Pětka draftu roku 1990 a zřejmě nejslavnější propagátor ikonického účesu devadesátých let, tzv. mulletu, kterému se u nás často říkávalo: vpředu byznys, vzadu párty. 

Začátky ve městě oceli nebyly pro mladou českou naději ale zrovna idylické. Problémem nebyl pouze odlišný styl hry a velká konkurence v týmu. Náročné to bylo zejména na psychiku. V kabině nebyl nikdo, s kým by si mohl popovídat o svých problémech ve svém rodném jazyce a angličtinu Jágr zvládal pomalu.

Když se to začínalo projevovat na jeho výkonech, sáhlo vedení týmu k prozíravému kroku a přivedlo z Calgary zkušeného Jirku Hrdinu. Vedle krajana Jágr znatelně ožil a započal svou mnohaletou pouť slavnou soutěží.

Po dvou sezónách vyměnil veterána Hrdinu v týmu plzeňský odchovanec Martin Straka. Ten tu prožil nejúspěšnější část své zámořské kariéry. Za Penguins odehrál 560 zápasů, ve kterých nasbíral celkem 442 bodů. Především spolupráce s krajanem Langem a ruským rychlíkem Kovaljovem nesla na přelomu tisíciletí ovoce.

V polovině devadesátých let se v Pittsburghu mihnul i Petr Nedvěd, vynikající český útočník s kanadským pasem. Pobyl zde krátce, ale úspěšně. 154 zápasů a 170 bodů. V dalších letech začalo českých zástupců v průmyslovém centru Pensylvánie přibývat.

Česká mafie

Vše vyvrcholilo v sezóně 2000/01, kdy se na soupisce Pens objevilo celkem 11 českých hokejistů (Jaromír Jágr, Marin Straka, Robert Lang, Roman Šimíček, Jiří Šlégr, Milan Kraft, Josef Melichar, František Kučera, Michal Rozsíval, Jan Hrdina a Josef Beránek) a ze střídačky na ně dohlížel jeden ze strůjců naganského úspěchu Ivan Hlinka. 

Všeho moc ale někdy škodí. Česká mafie vydržela v Pittsburghu jen necelé tři sezóny. Důvodů bylo víc. NHL v té době byla především o síle. Zápasy byly plné osobních soubojů a uspěl ten, kdo dokázal soupeře přetlačit. Nebo zastrašit. A jak několikrát zmiňovala ve svých vzpomínkách slavná osmašedesátka, dostávali evropsky hrající Tučňáci především v play-off nařezáno.  Hráli sice pěkný kombinační hokej, ale jakmile soupeř přitvrdil, bylo zle. V mužstvu nebyl nikdo, kdo by se dokázal zastat spoluhráčů a odkázat soupeřovy ostré hochy do patřičných mezí.

Samotný Hlinka sice ve své první sezóně, coby hlavní kouč, dovedl Tučňáky do semifinále play-off, ale na začátku té následující přišla série čtyř proher a první evropský trenér v NHL (primát drží společně s Alpho Suhonenem) byl z lavičky odvolán. K jeho rychlému konci přispěl i návrat Maria Lemieuxe po třech letech na led. Ikona a majitel Pens se rozhodl oprášit brusle a pomoct svému klubu. Trenérské metody svérázného Čecha mu však příliš nevoněly. 

Největší hvězda týmu Jaromír Jágr nazýval svého krajana na lavičce hokejovým Jánošíkem. Hlinka se totiž snažil prosazovat evropský styl pravidelného střídání všech útoků, čímž ubíral čas na ledě hvězdám na úkor těch „chudších“.

Vedení týmu se tak zbavilo nejen českého kouče, ale i části jeho krajanů. Včetně toho nejlepšího. V létě roku 2001 byl Jágr, nutno dodat, že na vlastní žádost, vyměněn do Washingtonu Capitals. S ním šel František Kučera. Už předtím odešli například Jiří Šlégr či Roman Šimíček.  

Rozpad české kolonie

Do sezóny 2003/04 vstupovali Tučňáci se soupiskou, na které byli už jen tři čeští hokejisté. Martin Straka, Josef Melichar a Milan Kraft. Od té následující až do současnosti se zde české jméno vyskytuje dokonce osamoceně. Individuálními zástupci tuzemské hokejové školy zde postupně byli Josef Melichar, Petr Sýkora, Martin Škoula, Zbyněk Michálek, gólman Tomáš Vokoun a Dominik Uher. 

Posledních pět sezón držel český prapor v týmu Penguins útočník Dominik Simon. Jeho začátky byly nesmělé, ale postupně se v nabitém kádru Tučňáků prosadil a nějaký čas strávil dokonce i v elitní formaci vedle kanadské modly Crosbyho. Ten si spolupráci s českým šikulou pochvaloval, ale ani přízeň jednoho z nejlepších hráčů současnosti nezabránila Simonovu odchodu. Před letošní sezónou se stal volným hráčem a zamířil do kanadské provincie Alberta, kde se snaží prosadit do týmu Flames.

Když byl letos po tréninkovém kempu odeslán Zohorna na farmu, vypadalo to, že bude třicetiletá tradice českého zastoupení na soupisce pensylvánského mužstva přerušena. Ale téměř dvoumetrový český pořízek se na farmě neztratil a svými výkony si řekl o pozornost kouče Sullivana. 

Nezůstalo však jen u zařazení na soupisku, ale Zohorna se dočkal i ostré zápasové akce. Hned ve svém prvním zápase ve slavné lize vstřelil branku, která se ukázala být vítězná. Ve druhém zápase se už neprosadil a s návratem zraněných hráčů základní sestavy se přesunul mezi náhradníky. I tak může být se svým dosavadním působením v zámoří spokojen. A my taky.

Share on Facebook Share on Google+ Share on Twitter