Jiří Silný připomíná v dnešních svátečných dnech stále aktuální poselství evangelia.
Velikonoce připomínají, že počátkem biblického náboženství je osvobození z otroctví. Hebrejci uposlechli Boží výzvu, tlumočenou Mojžíšem, aby opustili otrocké přežívání v Egyptě a vyšli do svobody a rovnosti. Ježíš byl zatčen, souzen a popraven právě v době svátků, které tohle všechno po nějakých tisíci letech připomínaly, proto, že i on chtěl, aby lidé žili svobodně a důstojně. A my po dalších dvou tisíci letech si připomínám oba příběhy; a protože svět je pořád plný nesvobody a nespravedlnosti, jsou ta poselství aktuální dodnes.
Někteří badatelé dokládají, že označení Hebrejci není původně etnické, ale sociální, že tak byli označováni lidé na okraji společnosti, kteří se z nouze nebo donucení stávali žoldnéři, námezdníky, dluhovými otroky nebo to byli bandité. Takoví lidé ostatně také nejspíše přijímali Ježíšovu nabídku nového života a on o nich mluvil jako o svých „nejmenších“ nebo „nepatrných“ a z jejich okruhu vybral i část svých učedníků. Podobný význam má i slovo proletář, původně z latiny, kde označovalo lidi, kteří nemají nic jiného než své děti.
Když tehdy Hebrejci přestali být otroky, ustavili se v „zemi zaslíbené“ jako rovnostářské kmenové společenství. Ekonomika byla substituční a solidární, vedení bylo charismatické.
Jedna z několika propletených biblických tradic, ta psaná z pohledu „zdola“, se od počátku točí kolem uspořádání ekonomických a společenských vztahů. V pozdějších dobách, kdy se i v královstvích Judy a Izraele usadila nerovnost a hierarchie, Hospodin ústy proroků kritizuje kultické náboženství a jako doklad pravověrnosti požaduje praktikování spravedlnosti a milosrdenství. Ti z panovníků, kteří Hospodinu naslouchají, bojují s dopady rozmáhajícího se peněžního hospodářství a dluhového otroctví a zavádějí nové instituce jako bylo periodické odpuštění dluhů a restituce pozemkového majetku, nebo daňový systém na financování sociální politiky pro nejzranitelnější skupiny. Také velká část dochovaných Ježíšových slov je spojená s ekonomickými vztahy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, věřiteli a dlužníky, těmi, kdo sdílejí své statky nebo naopak tyjí z práce druhých. Na takových příkladech z běžného života Ježíš vysvětluje své poselství o lásce, která se projevuje jako praktická solidarita.
Nizozemský teolog Ton Veerkamp mluví o biblickém pojmu Boha jako o „společenské funkční kategorii… Bůh je to, co soustřeďuje všechny společenské vztahy závislosti.“ Ježíš to říká jednodušeji: „Neukládejte si poklady na zemi, kde je ničí mol a rez a kde je zloději vykopávají a kradou. Ukládejte si poklady v nebi, kde je neničí mol ani rez a kde je zloději nevykopávají a nekradou. Neboť kde je tvůj poklad, tam bude i tvé srdce.“ (Mt 6,19-21) Poklad srdce, to, co je pro člověka nebo společnost nejdůležitější, funguje jako Bůh. Pravý Bůh osvobozuje a vede ke spravedlnosti a milosrdenství, nepraví bozi, modly, utlačují a zbídačují, požadují lidské oběti.
Jeden z mnoha titulů, kterým Ježíšovy následovníci vyjadřovali jeho zvláštnost, zněl Vykupitel. I tenhle výraz má zřetelný ekonomický základ a týká se uspořádání starověkých společností, které označujeme jako otrokářské. Otroky se stávali váleční zajatci nebo dlužníci. Z otroctví se dalo vykoupit, splacením požadované sumy. Hebrejci byli na počátku Hospodinem vykoupeni z otroctví ne penězi, ale Hospodin jim dodal odvahu vzbouřit se a opustit nedůstojné podmínky a utvářet svůj společný osud svobodně. Zákon, který v podobě Desatera Izrael přijal, tvoří pravidla pro svobodnou a spravedlivou společnost a proto má jeho porušování bezprostřední dopad na to, jak se lidem žije.
Také Ježíšovo poselství bylo zaměřeno zejména na životní praxi a teprve instituční církev, která se zabydlela v nespravedlivém světě, z jeho výzvy k následování a změně poměrů udělala povinnost uctívání a změnu odložila do zásvětí. Sublimace poselství evangelia vedoucí od pozemského k nebeskému, od materiálního k niternému, od společného k individuálnímu dokládala v řadě případů, pravdu latinského corruptio optimi pessima – když se zkazí to nejlepší, může z toho být to nejhorší. Mám na mysli podíl křesťanských institucí na pronásledování jinak smýšlejících lidí, na likvidaci mimoevropských kultur nebo na podpoře fašistických režimů. Ale Boha svobody, spravedlnosti a milosrdenství nelze vymýtit. Ani ze světa ani z církve. Dokladem toho je třeba současný papež.
Dokladem toho jsou ale i lidé, kteří přicházejí z jiné tradice, a přece postihují převratnou podstatu evangelia. V mládí mě velice silně oslovil film Piera Paola Pasoliniho Evangelium sv. Matouše. Tento komunistický umělec dokázal Ježíšův příběh ztvárnit nejen s filmařským mistrovstvím, ale i s mimořádnou lidskou hloubkou. Přitom neudělal nic jiného než, že text evangelia vložil do úst neherců v prostředí chudé Itálie. Letošní Velikonoce nabízejí další aktualizaci Ježíšova poselství. Jiný levicový autor a režisér, Milo Rau, natočil film Nové evangelium, který na Pasoliniho dílo navazuje. Tehdejší představitel Ježíše, Enrique Irazoqui, v novém filmu představuje Jana Křtitele. Film natáčeli v jihoitalském městě Matera, kde točil už Pasolini. Také se tam natáčel hollywoodský film Umučení Krista režiséra Mela Gibsona, a někteří herci z tohoto filmu vystupují i v novém snímku. Rau natáčel i ve velkém uprchlickém táboře, který je v sousedství. Z něj pochází kamerunský aktivista Yvan Sagnet, který ve dvou dějových liniích filmu představuje zároveň sama sebe i Ježíše. I další neherci jsou zároveň současníky Ježíšova příběhu i sami sebou – zemědělskými dělníky na rajčatových plantážích, prakticky novodobými otroky, nebo drobnými zemědělci bojujícími o přežití. Dokumentární část ukazuje jak v politické kampani „Revolta důstojnosti“ tyto dvě skupiny spojily v boji za svá práva. A zároveň vytvářejí alternativní systém produkce a distribuce rajčat, vycházející ze zásad fair trade.
Milo Rau, švýcarský novinář, autor, režisér a producent je významným představitelem politického divadla. V německy vedeném rozhovoru pro švýcarskou televizi vysvětluje, že se snažil postihnout, jak by mohl jednat Ježíš v současnosti. Podle něj jde Ježíšovi zejména o důstojnost každé lidské bytosti a o takové uspořádání společnosti, které ji umožňuje. Mluví o spoluvině na nespravedlivých poměrech, o obtížích i možnostech společného zápasu, o tom jak důležité je, že v základech evropské kultury je postava člověka, který v konfliktu s mocnými ztroskotal. I naše civilizace může ztroskotat, pokud nedojde k nápravě. Svůj film nazval Nové evangelium, protože evangelium, radostná zpráva o lidské důstojnosti, je ve starém světě zatíženém nespravedlností a násilím vůči lidem i přírodě pořád aktuální.
Yvan Sagnet k tomu říká: „Žijeme v dobách, v kterých si už nemůžeme dovolit nic nedělat. Musíme se spojit a spojenými silami potlačit zlo, to, co Bible nazývá, ďábel´. Proto vyzývám všechny organizace, všechny lidi, aby se připojili k ‚revoltě důstojnosti‘“.
Film lze shlédnout na streamu v několika jazykových mutacích, česky zatím ne. ZDE a ZDE.