Láska nezná věk, i LGBT senioři mají vztahy. Tomáš (61): Nikdy nevíte, jak okolí zareaguje

Ačkoliv jsou homosexuální svazky součástí dnešní společnosti, nadále se můžeme potkat s lidmi, kteří se bojí se svou orientací svěřit nejbližšímu okolí. Organizace Život90 prostřednictvím Blesk Zpráv opětovně upozorňuje na seniory a seniorky, kteří se museli celý život skrývat a i dnes se bojí vystoupit před okolím. 

„Tito lidé vyrůstali v naprosto odlišném prostředí. Dnes vyrůstáme v tolerantní společnosti, ale oni žili v době, kdy být lesba nebo gay bylo něco špatného,“ komentuje pro Blesk Zprávy tuto citlivou tématiku koordinátorka LGBT projektů Michaela Jirsová z organizace Život90.

Strach, stud i celoživotní stres?

Jirsová záměrně používá slovo tolerantní, a ne respektující. „Rozdíl je v tom, že tolerujeme to, co je nepříjemné, ale není to příliš ohrožující. Respekt znamená přistupovat ke druhému člověku bez přesvědčení, že má nějaký defekt, je-li neheterosexuální. Respekt znamená společnou radost z toho, že druhý člověk je právě takový, jaký je,“ vysvětluje ředitel organizace Jaroslav Lorman, který je jedním z lidí, kteří svou orientaci oznámili světu až po letech v heterosexuálním svazku.

Jaroslav kvůli orientaci přišel o práci i o ženu. Bývalý hodnostář církve pomáhá seniorům

Za smutný fakt pokládá Jirsová to, že řada seniorů a seniorek se celý život musela skrývat a žít tak v podstatě ve stresu z „odhalení“ ale i z toho, že se musí skrývat za maskou. 

„S LGBT komunitou je spojen pojem menšinový stres, což znamená, že celý život až do doby, než vyjdou ven, žijí ve skrytu. Skrývají se kolikrát sami před sebou a žijí v přetvářce. To neuvěřitelně ovlivňuje jejich psychiku,“ vysvětluje Jirsová s dodatkem, že podle jedné z mála studií se dokonce u těchto lidí vyskytují častěji kardiovaskulární a psychické obtíže.

Právě tento celoživotní stres je ale může motivovat k tomu, aby svou orientaci přiznali okolí, ale i sobě. Jirsová poznamenává, že je stále brzdí určitý strach z reakce okolí i rodiny. „Řada z nich nemá rodinu, protože nedokázali žít v heterosexuálním svazku. Mohou se tak bát, že přijdou i o to poslední, co mají, o přátele,“ dodává. 

Strach z přijmutí „pravdy“ ve společnosti není pak jedinou obavou. Jirsová zmiňuje i na první pohled možná paranoický strach ze šikany ze strany okolí. „Mohou se bát, že je třeba nevezmou do zařízení sociálních služeb....nebo i že jim třeba někdo hodí rajčata do oken, když to trošku přeženu,“ podotýká. Přeci jenom se dnešní senioři za svého mládí nesetkávali ve společnosti s vřelým přijímáním homosexuálů.

Tajemství charismatického Eduarda Cupáka (†64): Kvůli orientaci ho vyhodili ze školy!

„Ten režim s nimi tak zacházel, to si musíme uvědomit. Také zažili poválečné období, kdy byl vyvíjen tlak na to, aby měli děti a obnovili generace,“ pokračuje Jirsová, která doporučuje všem LGBT seniorům i seniorkám tzv. Duhovou skupinu, kde se mohou setkat se svými vrstevníky i stejnou komunitou.

Tomáš (61): Musí se to vysvětlovat od mládí

Jedním z těch, kdo dochází do skupiny, je i Tomáš (61), který svou orientaci přestal skrývat v době, kdy mu bylo 18 let. Jak se svěřil Blesk Zprávám, jeho okolí i v této době přijalo jeho orientaci dobře. „Ve třídě jsem to řekl lidem, které jsem považoval za bližší, a nikdy jsem neměl zápornou reakci, ale je fakt, že já jsem věděl, komu to říkám. Byl to šok pro rodiče, ti z toho byli vedle, ale nikdy proti mně nevystoupili. Naopak. Náš vztah to nikdy nezhoršilo,“ říká Tomáš.

Co se týče projektu Života90, uvádí, že u starších osob může jejich orientace vystupňovat samotu, se kterou se tak jako tak řada seniorů a seniorek potýká. „Prožili život v méně tolerantních dobách,“ konstatoval.

Podle Tomáše je ale důležité cílit kampaně k pochopení a k respektování především na děti. „Ten dětský věk nevinnosti je důležitý v tom, že děti jsou ještě nepopsané listy. Děti se neustále diví a co je odlišné, je zajímá, nevyvíjí agresi, ale mohou zírat a na odlišnosti poukazovat,“ říká Tomáš. Podle něj na tom není nic špatného, ale stačí v tomto případě dítěti vysvětlit, jak se věci mají a že je to normální věc.

Aneta a Janna se vzaly v Německu, po umělém oplodnění mají dceru. V Česku práva postrádají

„Já jsem třeba ztrácel i společnou nit se svými vrstevníky a postupně se to nabaluje. Máte méně kontaktu, máte méně zážitků a je méně témat, o kterých můžete mluvit,“ svěřuje se dále Tomáš, s čím se potýkal, než vyšel s pravdou ven. Ze samotáře se stal člověkem ve středu dění až ve čtvrťáku, kdy nejenže odhalil svou orientaci, ale kdy se také podle něj zrovna třída semkla. 

„Je hrozné kvůli tomu ztratit rodiče“ 

Blesk Zprávy se Tomáše ptaly i na přijetí jeho orientace u blízké rodiny. Prozradil sice, že jeho rodina to přijala, ví o situacích, kdy se lidé s vřelým přijetím nesetkali. „Pokládám za hrozné, když někdo, mladý člověk, o tu rodinu přijde, kdy jej vyobcují ze života. To pokládám oboustranně za nešťastné. Ti rodiče se připraví o dítě a ten kluk nebo holka jsou více vrženi do světa a přijdou o důležitou životní oporu,“ řekl Blesk Zprávám. 

Sex seniorů sprostým slovem

Samotný coming out tak nemusí být zaručeným koncem stresu. V případě seniorů je to pak podle Jirsové posíleno i tím, že oni musí častěji opakovat ve svém okolí, že jejich intimní láska směřuje jinam. 

A háček je i v samotné LGBT komunitě. „Je to celkově obraz seniora. Intimní život seniorů totiž zůstává tabu, takže i ta jejich vlastní komunita je nemusí zcela přijmout. Stejně jako my heterosexuálové neumíme přijímat heterosexuální seniorky, tak stejně tak to neumí přijímat LGBT komunita,“ vysvětluje Jirsová. 

Tomáš k tomu poskytuje svůj pohled. Podle něj na to není jednoduchá odpověď a sexuální tabu tolik necítí. „Samozřejmě pronáším mezi kamarády různé vtípky, ale není to nic nenormálního. Víte i my máme normální vztah, občas se musí vyluxovat, nakoupit apod.,“ míní. 

„Nejsou to jen lidé bojující o levné máslo“

„V oblasti intimity, nebo chcete-li sexuality, panuje obecně rozšířená představa, že starý člověk se blíží andělu, který nemá sexuální či intimní potřeby. Ve chvíli, kdy se s nimi okolí setká, je zaskočené nebo má tendenci se shovívavě uculovat,“ dodává k tomu Lorman. 

Lorman podotýká, že se celkově musí změnit obraz seniorů ve společnosti. Podle něj jsou totiž častokrát vyobrazování jako pošetilí starci, kteří „bojují o levné máslo“ a kteří jsou mnohdy zátěží pro společnost. 

Jirsová téma uzavírá tím, že kdokoliv chce, může se obrátit na Duhovou skupinu a aktivity Života90 v oblasti LGBT komunity může sledovat i na blížícím se Prague Pride. „Letos nebude výstava fotografií s příběhy seniorů, ale budeme o tématu mluvit komplexně,“ uvádí.