Nebojte, ona se vyplatí. Svérázná Američanka zazářila a Žabiny vyhrály Euroligu

Starostí řešilo vedení basketbalistek Žabin před finále Euroligy v roce 2006 víc, ale dvě převažovaly: aby zápas proti ruské Samaře dobře dopadl, a aby u toho fanoušci nezbořili halu v Králově Poli, kde se duel konal.

Čtyři tisíce lidí pak v transu sledovaly, jak Žabiny finále skutečně vyhrávají 68:54 a dobývají svůj první evropský klubový titul. Plno z nich pak slavilo přímo na hrací ploše.

„Vládla tam euforie, kterou Brno od té doby zažilo jen s Kometou a jejími tituly,“ ohlíží se manažer Jiří Hamza, jehož společnou prací s trenérem Janem Bobrovským v Žabinách tým špičkového evropského formátu vznikl a fungoval.

V pátek od vrcholu jejich snažení uplynulo přesně 15 let. Kulaté výročí se navíc kouzelně sešlo s oznámením, že Hana Horáková, jedna z největších postav tehdejšího tažení Žabin, bude jako teprve druhý zástupce českého basketbalu po Jiřím Zídkovi starším uvedena do Síně slávy mezinárodní federace FIBA.

„Hanka patřila k těm nejlepším, ocenění jí přeju, ale holky to táhly kolektivně. Měli jsme výjimečnou generaci českých hráček, které se nám podařilo doplnit cizinkami. Hanku řadím na jednu úroveň s Evou Vítečkovou nebo mojí ženou Romanou, a skoro nejvýš ze všech bych dal Janu Veselou. Nebyla doceněná, přitom to tehdy byl nejlepší obranář na světě. Spolu s touto sestavou prošly Žabinami i naše stěžejní cizinky jako Loreta Berukstieneová nebo Zuzana Žirková,“ tahá z rukávu jedno zvučné jméno za druhým Hamza. 

Basketbalistky Gambrinusu Brno slaví triumf v Eurolize.

Danou éru bude podle něho těžko někdo napodobovat. „Rozhodně z ní mám daleko lepší pocit než z prvenství USK Praha, postaveného na cizinkách, kde z osmi hráček jsou jenom dvě Češky. Náš titul byl tehdy výsledkem systematické práce, družstvo za ním šlo, a bylo otázkou času, než k němu doroste,“ připomněl Hamza, že se Žabiny v roce 2006 euroligového Final Four účastnily už pošesté.

„Titul jsme mohli mít už o rok dřív, kdyby nás ve finále v Samaře nezařízli rozhodčí jako králíky. Ale tehdy byla taková doba. Hráli jsme finále v Samaře proti domácímu týmu a Rusové byli tehdy velmi rozpínaví,“ konstatoval manažer.

Nejlepší hráčky Žabin tehdy tvořily i jádro reprezentace, která vybojovala titul mistryň Evropy. „Považuji to za strašně hezké období. Člověk se cítil silný a měl pocit, že nic není nemožné. Že se může měřit s těmi, kteří něco znamenají,“ vzpomínala při minulém „kulatém“ výročí Horáková.

Ještě v roce 2008 hrály Žabiny finále Euroligy, kde ale podlehly ruskému Spartaku. To už mocná říše z východu vládla.

„Tehdy byl i celý ženský basketbal na vysoké úrovni. Časem celkově dost upadl. Mám dojem, že dnes už jsou peníze jen v Rusku, v Turecku a v USK,“ sleduje Hamza.

V současnosti Žabiny patří znovu k širší české špičce, účastní se evropských soutěží druhého sledu a pracují na tom, aby se k někdejší slávě aspoň trochu přiblížily. Aktuálně je ale čeká „jen“ série o bronz v domácí lize.

Na začátku tisíciletí to bylo jinak. Pamětníci ocení, že úspěch její party nepatřil k těm, které přijdou znenadání a už se nikdy nestanou. Žabiny byly na vrcholu dlouhé roky. Na sezonu mívaly rozpočet 55 až 60 milionů korun a české i zahraniční opory u nich pobíraly statisícové měsíční platy.

Brněnská kapitánka Hana Horáková v roce 2006 zvedla nad hlavu pohár pro vítěze Euroligy.

„Víc peněz se nedalo sehnat. Tehdy náš rozpočet odpovídal rozpočtu špičkového fotbalového klubu. Jestli si to dobře pamatuju, tak (pivotmanka) DeLisha Miltonová-Jonesová měla tehdy 140 tisíc dolarů (tehdy zhruba 3,2 milionu korun) ročně,“ rekapituluje Hamza. „Samozřejmě to byly pořádné peníze, nebudu říkat, že ne. Na tu dobu ale nebyly tak velké. Viděli jsme na příkladu naší bývalé hráčky Máši Stěpanovové, že to, co jsme my byli schopni platit za rok, dokázali Rusové vytáhnout z kasy za měsíc. V Rusku se začaly v basketbalu točit tak neskutečné peníze, že holky od nich už neměly motivaci k nám chodit,“ líčil nastavení basketbalové doby po roce 2000 současný biatlonový šéf.

Změna poměrů Žabinám mimoděk nahrála v tom, že udělaly poslední krok na evropský trůn. Zatímco s evropskými posilami mezi nejlepšími narážely těsně pod vrcholem, tak s Američankami, k jejichž angažování se obrátily, to bylo jinak.

Už v roce 2005 jim do finále v Samaře výrazně pomohla Taj McWilliamsová, první špičková americká hráčka v jejich dresu. V další sezoně přišly Miltonová-Jonesová a Nykesha Salesová a skončilo to titulem.

Žabiny v té sezoně prohrály jenom tři zápasy.

„Nykesha ale celý rok u nás hrála pod psa. Před Final Four jsme seděli s trenérem Bobrovským, který zmínil, že už by bylo na čase, aby něco zahrála. Uklidňoval jsem ho, že na to má ještě dva zápasy,“ usmívá se s odstupem času Hamza. Salesová dala ve finále v jeho poslední čtvrtině 14 bodů. „Vyplatila se,“ dodal tehdejší klubový manažer.