„Platíme 2 300 korun a dcera do ZUŠky chodí dál. Půjčili nám i tablet, takže výuka probíhá každou hodinu online. Trénují hlavně prstoklad nebo procvičují noty,“ popisuje pětatřicetiletá Kateřina Horáková distanční výuku svojí sedmileté dcery Anety.
I když jsou základní umělecké školy zavřené a učí se na dálku, rodiče musí platit stejnou cenu za pololetí. Učitelé se sice snaží, ale umělecká výuka po internetu není stejná, jako když jsou spolu v jedné třídě. Úplata za vzdělávání, tedy to, co platí rodiče, je po celý rok stejná. Ředitelé ji ale nemohou sami od sebe snížit.
„Na to je vyhláška. Částka, kterou rodiče platí, je na provoz základní umělecké školy. Peníze využíváme například na topení, vodu či elektřinu. Zaměstnance pak platí ministerstvo školství, je to v poměru zhruba 20 a 80 procent z celkových nákladů, které v základních uměleckých školách jsou,“ říká výkonný ředitel Asociace ZUŠ Tomáš Kolafa.
Cena za navštěvování ZUŠ se proto liší nejen kraj od kraje, ale i školu od školy. Například ředitel, jehož škola není správně izolovaná, má vyšší náklady na topení. Tím se zvýší i cena, kterou pak musí rodiče zaplatit.
„Záleží tedy na mandatorních výdajích a ekonomickém plánování konkrétní školy. Ve velmi hrubém odhadu se výše úplaty za vzdělávání může pohybovat v rozmezí od 1 000 do 2 600 korun, přičemž individuální výuka bývá zpoplatněna vyšší částkou než skupinová nebo kolektivní,“ vysvětlila mluvčí ministerstva školství Aneta Lednová.
Napjaté rozpočty a odložené platby
Kvůli pandemii mají rodiny napjtaté rozpočty, umělecké školy se jim tak snaží posouvat platby na později.
Základní umělecké školy přicházejí kvůli epidemii covidu o desítky žáků |
„Vážení zákonní zástupci, z mnoha provozních důvodů a ohledem na mimořádný stav prodlužuji splatnost školného za 2. pololetí do 30. 4. 2021,“ napsala na web například ředitelka Základní umělecké školy v Karlových Varech. To je v podstatě všechno, co s tím může ředitel udělat.
Ředitel během školního roku nemůže změnit výši platby za vzdělávání, protože by porušil vyhlášku. Na distanční výuce sice mohl zdánlivě ušetřit například za topení, když tam žáci nebyli, ale není tomu tak. Hudební nástroje jsou velmi citlivé na zacházení, stejně tak je důležitá stabilní teplota a vlhkost.
„Jen klavírů u nás máme 60. Když bych vypnul topení, tak je budu moct po čase akorát vyhodit. Máme tu spoustu dalších kvalitních a velmi drahých nástrojů, protože jsou prostě potřeba. Děti nejsou profesionálové a potřebují, aby jim nástroj vydával správný tón ve správnou chvíli. Nástroje tedy musí být kvalitní. Platba, kterou nám rodiče dávají, je mimo jiné i na to, abychom jim takové nástroje mohli půjčit domů,“ vysvětluje Tomáš Kolafa, který také vede Základní uměleckou školu v Liberci.
„My máme takhle půjčené housle. Podepsali jsme smlouvu a díky tomu může dcera hrát, jinak bychom si to nemohli dovolit. Na kvalitní housle nemáme a ani nevíme, jestli jí to bude bavit, takže v brzké době ani žádné kupovat nebudeme,“ dodává Kateřina Horáková.
Ze ZUŠ odešlo do deseti procent žáků
Distanční výuka umění ovšem nesedí každému, školy tak o část žáků přišly. Odchody ovšem nejsou masové.
Rodiče odhlašují děti z uměleckých škol, nechtějí další online výuku |
„Odhlašuje se nám minimum žáků. Podle informací, které jako asociace máme, je to v rozmezí čtyř až osmi procent. A důvodem často není to, že by byla výuka nekvalitní, ale že rodiče už nechtějí, aby děti tolik seděly u počítače,“ připomněl souvislost s celorepublikovou distanční výukou Kolafa.
Síť základních uměleckých škol, jakou ji známe z Česka, je ve světě raritou. Celkem je jich u nás 502 a k 30. září loňského roku se v nich vzdělávalo přesně 250 852 žáků. Pro rodiče, kteří by kvůli složité finanční situaci neměli peníze, existuje pomoc z Úřadu práce. Pokud by žák splňoval podmínky takzvané sociální potřebnosti, může si na něj rodič požádat o příspěvek.
