Koncert bez hranic tentokrát s originálními vokalistkami Laurou Mvulou a Mayou Kamaty

Když si poslechnete nedávno vydaný nový singl Laury Mvuly z jejího chystaného alba Pink Noise, asi budete trochu překvapeni, jak velký obrat učinila tato klasicky vzdělaná hvězdná zpěvačka s gospelovou průpravou, pianistka, skladatelka scénické hudby, televizní moderátorka, držitelka čestného doktorátu za mimořádný přínos hudbě a prestižních hudebních cen za pouhý rok a půl, kdy jsme ji naposledy, společně s brněnskou filharmonií, mohli naživo spatřit v Čechách.

Díky archivu Evropské vysílací unie se vrátíme do roku 2014, tedy do doby, kdy Laura Mvula už rok sklízela nadšené ohlasy fanoušků i kritiky za své debutové album Sing To The Moon, na němž jedinečně, organicky propojila světy populární a klasické hudby. To nadšení bylo tak velké, že udělalo z birminghamské rodačky jeden z highlightů tehdejšího vydání prestižní přehlídky BBC Proms. Laura přitom stačila udělat ještě jeden mezikrok, který učinil z jejího vystoupení v honosné londýnské Royal Albert Hall opravdovou událost. Spojila se s nizozemským orchestrem Metropole Orkest a společně s jeho dirigentem a aranžérem Julesem Buckleym dovedla svou sonickou vizi načrtnutou deskou Sing To The Moon do dokonalosti. Vystoupení v Royal Albert Hall tak pro Lauru, jak se sama nechala slyšet, nepředstavovalo jen splněný sen, ale také opulentní křest její nové desky nazvané lakonicky At Abbey Road Studios.

Rovnováha mezi tradicí a elektronikou

I druhá část Koncertu bez hranic bude patřit originální hudebnici a vokalistce. Tentokrát půjde o představitelku nové generace hudebníků z ostrova Réunion, kteří rozšiřují obzory tamní tradiční písňové formy maloya. Maya Kamaty jí byla od malička obklopena, její otec Gilbert Pounia byl totiž lídrem Ziskakanu, jedné z nejslavnějších maloyských kapel z ostrova Réunion, v níž brzy také účinkovala jako doprovodná zpěvačka. Význam svých kreolských kořenů znovu docenila při studiích ve Francii. V roce 2009 se vrátila na Réunion, začala pracovat na několika hudebních projektech a asi po třech letech se rozhodla věnovat se hudbě profesionálně.

Založila vlastní kapelu, s níž debutovala v roce 2015 albem Santié Papang. O čtyři roky mladší deska s názvem Pandiye ještě více posunula zvuk kapely směrem k elektronice a popu. „Říkáme tomu numaloya neboli nová maloya. Snažíme se najít ideální rovnováhu mezi maloyou, a zvukem elektronické hudby. A myslím, že to funguje velmi dobře,“ nechává se slyšet Maya Kamaty.