Název desky Detroit Stories (Detroitské povídky) evokuje sbírku mordýřských balad či zhudebněných městských mýtů. Alice Cooper měl ovšem na mysli především jednu konkrétní legendu. Rock’n’roll. V širším významu termínu, pod který Američané zahrnují i pozdější hardrockové a proto-punkové vývojové linie.
„Narodil jsem se v Detroitu. A Detroit byl a je hardrockovým hlavním městem Spojených států. Jasně, Los Angeles zrodilo Doors, kteří vytvořili svůj styl sexy rock’n’rollového zvuku. San Francisco mělo Grateful Dead, New York zase Young Rascals. Jenže v Detroitu začali hrát Stooges, MC5, Bob Seeger, Ted Nugent nebo my. Všichni jsme v tvrdých, kytarami poháněných rock’n’rollových kapelách. Z nějakého důvodu se Detroit stal domovem hard rocku,“ vysvětluje zpěvák koncepci alba.
Spoluvynálezce horrorového rocku a zároveň „skrytý intelektuál“ se zájmy o historii i sociologii Alice samozřejmě zná důvod. Prostředí průmyslového města svědčilo vzniku rebelujícího hudebního proudu. „Je zajímavé, že v Detroitu vznikla i soulová scéna vydavatelství Motown. Měli jsme tu ve skutečnosti dvě velká muzikantská hnutí zároveň. A obě si spolu dobře rozuměla,“ dodává Cooper.
Cooper se sice chtěl vrátit ke stylu detroitského hardrocku přelomu 60. a 70. let, s výlety k soulu a s vědomím bluesových kořenů. A to nejen v nových spoluautorských písních, ale i výběrem několika skladeb převzatých. Ovšem nikoliv bez výjimek. Hned na úvod zařadil zpěvák předělávku skladby Rock & Roll z repertoáru Velvet Underground, kterou napsal Newyorčan jako poleno Lou Reed. Jde prostě o dobře vybraný hold žánru i životnímu stylu.
Také co se týče zvuku, jde naštěstí jen o částečné retro hudby z dob Cooperových začátků. O čemž svědčí i vročení v názvu odpíchnuté ódy na detroitský sound Detroit City 2021. Zpěvákův dvorní producent Bob Ezrin odkaz městské scény ctí, ale bez zábran ho aktualizuje. Ať už zvuk současnými studiovými technologiemi dynamicky „nakopne“, nebo naopak uhladí. Třeba v melodicky silném poprockovém songu Our Love Will Change The World, tedy v Cooperově přepracování lokálního hitu detroitské kapely Outrangeous Cherry z roku 2005. Pestrost detroitských zdrojů zase odráží funkový rytmus a dechová sekce ve skladbě $1000 High Heel Shoes. Částečně jde o odkaz na zlaté časy Motownu, ale zároveň o nadčasovou taneční záležitost.
Neblázněte z lockdownu
Ani v textech Alice neignoruje současnost, i když dojde i na jeho typický černý humor a obecná rock’n’rollová témata. Jeden z pilotních singlů Don’t Give Up, publikovaný už v květnu loňského roku, zamýšlel Cooper jako povzbuzení v době začínající epidemie. Nyní Cooper verše aktualizoval a nová verze Hanging On By A Thread (Don’t Give Up) reflektuje obavy o duševní zdraví lidí v době lockdownů. V závěru dokonce zpěvák odrecituje telefonní číslo detroitské linky důvěry - prevence sebevražd.
Co je typicky detroitské a „vzpomínkové“ jsou převzaté písně tamních interpretů. Konkrétně East Side Story, raný kus Boba Segera z roku 1966. A Sister Anne (původně 1971) od kultovní kapely MC5, která si přezdívku města Detroit (Motor City, kvůli zdejšímu automobilovému průmyslu) vetkla do názvu. Cooper ještě vylepšil autentičnost písně přizváním někdejšího člena MC5, kytaristy Wayna Kramera. Kramer se navíc hráčsky i autorsky podílel na řadě písní nových.
Některé skladby, ač původní, zase záměrně připomínají styl Cooperových souputníků. Není asi náhoda, že I Hate You by z fleku mohli hrát Iggy Pop & The Stooges. Ale logicky převažují nahrávky, kde zní Alice Cooper prostě jako klasický Alice Cooper. Což má i personální základ. Počínaje „sequel-albem“ Welcome 2 My Nightmare (2011) přizval zpěvák ke spolupráci někdejší spoluhráče z dob svých začátků, kdy se ještě Alice Cooper jmenovala celá kapela a jméno nepřešlo na něj samotného.
Když mluvil o chystané poctě Detroitu, ohlásil Cooper, že „využije pouze detroitské muzikanty a vykřeše čirý detroitský sound, jedinou výjimkou bude čestný host Joe Bonamassa“. Newyorský kytarista, nápadný v zatěžkaném blues Drunk And In Love, nakonec nezůstal jediným přespolním.
Ovšem hostování Larryho Mullena Jr. je epizodní a už ani nepřekvapuje, protože bubeník U2 si zahrál i na předchozí Cooperově desce Paranormal (2017). Newyorského kytaristu Tommyho Henriksena či švédského kytaristu a klávesistu Tommyho Denandera můžeme brát jako výjimky z pravidla. Celkově jde o poctivou detroitskou ruční práci s ochrannou známkou původu. A poukazovat na fakt, že kytarista Mark Farner, někdejší frontman Grand Funk Railroad, nepochází přímo z Detroitu, ale z relativně nedalekého města Flint, by bylo chytání zpěváka za slovo.
Mnohem důležitější než lokální patriotismus Cooperův je fakt, že Detroit Stories oslavují spolu s městem i globálně sdělnou muziku. A že zpěvák, ač příslušník „rizikové skupiny“, ani ve třiasedmdesáti letech neztrácí sílu a přesvědčivost a neváhá potit krev. Nahrávka táhne jako osmiválec.
