Nevím, jestli jde u prezidenta Miloše Zemana o naprostý rozpad osobnosti, nebo jestli naopak pokračující věk a zhoršující se zdravotní stav vyplavily na povrch jeho "Já" to nejhorší z něj. Ale je smutné sledovat prezidenta, který zjevně naprosto opustil svoji vlast, svůj národ, občany země, jejíž hlavou byl zvolen.
Prakticky žádný jeho krok ve funkci nelze již mnoho měsíců považovat ani náznakem za státnický. Nenávistné poznámky, urážky, blábolivé rady na úrovni hospodského tlachání. Nedokáži si vybavit nic laskavého, lidsky hřejivého, slušného, povzbuzujícího, co prezident Miloš Zeman v posledních měsících, možná spíše letech řekl či učinil. Nic smutnějšího snad u prezidenta, vzešlého z demokratických voleb, ani nelze konstatovat.