Zajímavou a dnes už pozapomenutou kapitolou z historie automobilky Laurin & Klement představuje převzetí liberecké značky RAF (Reichenberger Automobil Fabrik) zaměřené na kusovou výrobu luxusních vozů. Její zakladatel a mimo jiné jeden z prvních majitelů automobilu ve střední Evropě, baron Theodor von Liebieg, byl současně také členem správní rady konkurenční mladoboleslavské firmy Laurin & Klement. Toto spojení se ukázalo být pro Liebiega velmi strategické v momentě, kdy seznal, že nákladná produkce modelů RAF začíná být pro jeho vlastní podnik finančně neúnosná. V roce 1912 se tedy vcelku snadno dohodl s rostoucí a efektivněji vyrábějící automobilkou Laurin & Klement na převzetí liberecké značky, které bylo záhy posvěceno mladoboleslavskou správní radou.

Nedlouho před prodejem RAF se von Liebiegovi ještě podařilo od firmy Daimler získat licenci na výrobu bezventilových šoupátkových motorů Knight, které ve své době patřily mezi progresivní konstrukce. Tak se do výrobního programu mladoboleslavské firmy dostal model RK (RAF - Knight), což byl prakticky nezměněný původní typ liberecké značky RAF 18/50 HP. Zákazníkům byl nabízen od roku 1913 jako luxusní landaulet, tedy automobil s polootevřenou karoserií, kde otvíratelná je část střechy nad cestujícími poslední řadě. Do roku 1915 opustilo výrobní závod v Mladé Boleslavi 116 automobilů Laurin & Klement RK v různých provedeních.

V roce 1913 byl postaven i sportovní phaeton pro hraběte Kolowrata. Vůz o hmotnosti 1400 kg byl poháněn čtyřválcem o objemu 4712 cm3 s šoupátkovým rozvodem a výkonem 50 koní (36,8 kW). Lamelová spojka přenášela jeho točivý moment na čtyřrychlostní převodovku se čtvrtým stupněm v přímém záběru. Vůz byl odpružený podélnými půleliptickými pery, měl řízení se šroubem a maticí, dvě nožní brzdy na převody (jednu před převodovkou, druhou za převodovkou) a ruční čelisťovou brzdu na zadní kola. Alexander Kolowrat se s vozem nejen úspěšně zúčastnil Alpské jízdy v letech 1913 a 1914, ale používal jej i pro osobní přepravu. Během první světové války dal vůz do armádních služeb a v roce 1916 už měl najeto úžasných 70 000 km bez větší poruchy.

To je ale pouze jedna část historie pozoruhodného automobilu. Také v té druhé sehrál zásadní úlohu hrabě Kolowrat, který zůstával i po válce akcionářem a příznivcem mladoboleslavské značky. Nebylo pro něj proto obtížné iniciovat tovární přestavbu svého osmiletého vozu v podobě instalace nového závodního čtyřválcového motoru s ventilovým rozvodem OHV, který kromě nemalého objemu 4713 cm3 a výkonu 75 koní (55 kW) zaujal třeba také zdvojeným magnetoelektrickým zapalováním. Vůz dostal nové označení RK/M.

Zatímco standardní model RK dosahoval maximální rychlosti 90-100 km/h, "Kolowratova" verze OHV zvládala až
125 km/h. Těžko se divit, že inovovaný vůz sklízel v první polovině 20. let s Františkem Svobodou za volantem četné úspěchy na domácích závodních tratích. Kromě vítězství v Mezinárodní soutěži spolehlivosti Československem 1921 a Mezinárodních automobilových závodech lázeňských měst 1922 zaznamenal úspěchy například i v závodech do vrchu. Na Zbraslav - Jíloviště 1922 se Svoboda umístil třetí a v závodě Schöber zvítězil ve třídě do 5300 cm3.

Přestože Kolowratův vůz prošel v následujících dekádách dílčími opravami a úpravami, dočkal se nového tisíciletí jako jeden z nejatraktivnějších exponátů Národního technického muzea v Praze. Jeho impozantní rozměry spolu s atraktivním designem, vzrušující patinou a zajímavou historií mu v roce 2015 vynesly zasloužené vítězství v jedné z hlavních kategorií soutěže elegance historických vozidel na zámku Loučeň.