Do Evropy míří statisíce migrantů, brzy to budou miliony, vyhrožuje Erdogan EU |
„O lidských právech se nediskutuje, jsou absolutní prioritou. Říkáme to zcela jasně.“ Citovaný výrok předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové je pouze jedním z celé řady kritických vyjádření na adresu Turecka, které padly během úterní schůzky v Ankaře s tureckým prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem. Za EU se jí účastnil také předseda Evropské rady Charles Michel a šlo o první takové osobní jednání po řadě let.
Vztahy mezi EU a Tureckem jsou po dlouhé době plné napětí a sporů od konce loňského roku opět na vzestupné trajektorii a očekávalo se, že schůzka v Ankaře tento trend potvrdí.
Stalo se tak ale jen zčásti: eurounijní špičky sice opakovaně zdůrazňovaly zájem na bližší spolupráci s Tureckem, současně však dávaly najevo, že věc má své podmínky. Tou hlavní je podle EU dodržování lidských práv a standardů právního státu.
V obou oblastech má Ankara, alespoň viděno evropskou optikou, hodně co dohánět a znepokojivé signály přicházely z Turecka i v posledních týdnech a dnech. V zemi totiž nadále pokračují soudy s lidmi, kteří měli podporovat údajný pokus o puč v roce 2016. EU ovšem považuje řadu těchto procesů za zmanipulované s tím, že obvinění neměli řádnou možnost obhajoby. Celkem již v této věci padlo asi 4500 rozsudků. Jen za poslední týden udělily turecké soudy tresty doživotí více než dvaceti bývalým vojákům.
Otazníky vzbuzuje také snaha o zákaz opoziční Lidově demokratické strany (HDP), kterou volí zejména etničtí Kurdové. Návrh na její zrušení, jenž nepokrytě podporuje prezident Erdogan, začal projednávat turecký ústavní soud koncem března.
Na ankarské schůzce se probírala i kauza tzv. Istanbulské úmluvy, které má pomoci potírat násilí na ženách a domácí násilí. Turecko od této smlouvy ustoupilo 20. března s tím, že „práva žen jsou v Turecku dostatečně chráněna ústavou“ – i tento krok se setkal s kritikou špiček EU. Mezi státy, které dosud Istanbulskou úmluvu neratifikovaly, je ovšem i několik členů Unie včetně Česka; nejčastějšími výtkami je právě nadbytečnost úmluvy či zastřené zavádění genderové ideologie.
„Konečným cílem je členství v Unii“
Turecko naopak přestalo koncem loňského roku s kontroverzním průzkumem podmořských ložisek zemního plynu v těsné blízkosti břehů Řecka a Kypru a celkově nastavilo Evropě vlídnější tvář. Hlavním krátkodobým cílem Ankary je jako „odměnu“ dotáhnout do konce dohodu o bezvízovém cestování pro občany Turecka do Evropské unie – jednání se s přestávkami táhnou již od konce roku 2013 a existují náznaky, že cíl by mohl být blízko. Ankara také stojí o rozšíření existující celní unie s EU.
Na stůl se během jednání s Michelem a von der Leyenovou dostalo také desítky let staré téma, totiž možný budoucí vstup Turecka do Unie. Podle prohlášení Erdoganovy kanceláře po skončení rozhovorů je „konečným cílem jednání s EU plné členství Turecka“.
Pokud k něčemu takovému ovšem vůbec dojde, bude to jistě běh na velmi dlouhou trať. Ankara sice přihlášku (tehdy do Evropského hospodářského společenství, předchůdce EU) podala již v roce 1987, rozhovory však začaly teprve v roce 2005 a postupovaly velmi pomalu. Z celkem 35 kapitol, jejichž shoda je nutná pro členství, bylo zahájeno jednání pouze asi o polovině a od roku 2016 rozhovory nepokračují vůbec. V řadě eurounijních států existuje vůči možnému budoucímu členství Turecka v EU tvrdá opozice – hlavními argumenty je jednak špatný stav lidských práv v zemi a také slabá ekonomická úroveň lidnaté země, což by unijní rozpočet neúměrně zatížilo.
Dohoda o uprchlících dál platí
Také Turecko má ovšem ve vztahu k EU své „trumfy“. Tím největším je tzv. migrační dohoda z roku 2016, na jejímž základě Turecko nepouští ze svého území dál na západ uprchlíky ze sousední Sýrie, kde již deset let probíhá občanská válka. Jde zejména o přerušení migračního proudu z tureckého pobřeží na geograficky blízké řecké ostrovy.
Brusel má eminentní zájem na tom, aby toto ujednání vydrželo – další migrační krize by mohla poměry v eurounijních státech snadno destabilizovat. „EU bude nadále pomáhat Turecku s výdaji, které se syrskými uprchlíky má,“ řekla po jednání von der Leyenová, aniž by upřesnila o jakou částku se má jednat – konkrétní návrh má z Bruselu přijít v několika týdnech. EU zatím Ankaře v několika tranších přispěla částkou 6 miliard eur (asi 156 miliard korun).
Dá se očekávat, že právě o podmínkách evropské pomoci směrem k syrským uprchlíkům na turecké půdě (přebývá jich tam asi 4 miliony) se ještě bude licitovat. Turecko si však nyní podle všeho nebude moci dovolit tak hrubý nátlak, jaký Erdogan předvedl loni v březnu. Tehdy turecké úřady umožnily desetitisícům běženců přesun na hranice s Řeckem a Bulharskem a na několik týdnů tím silně zvýšily napětí na hranici EU.
