Mají chtít Budějovice pozemky za stovky milionů? Soud je přiřkl církvi

Lokalitě v jižní části města se říká Děkanská pole. Původní dvůr tam město koupilo v polovině 16. století od soukromé osoby. Poté se hospodaření na této ploše ujal místní farář a po složitém vývoji získala pole v roce 2018 římskokatolická církev od státu, o čemž rozhodl soud.

„Biskupství českobudějovické nemá žádnou pochybnost, že pozemky byly v historickém vlastnictví církevní právnické osoby a byly navráceny v souladu s restitučním zákonem,“ reaguje mluvčí biskupství Petr Samec.

Co znamenala dohoda z 16. století?

S tím ale nesouhlasí opoziční Piráti, kteří upozorňují, že by se Budějovice měly o pozemky, jejichž hodnota se odhaduje na stovky milionů korun, ucházet.

„Klíčové je, že otázku vlastnického práva k těmto pozemkům zatím žádný soud nezkoumal na základě původních dokumentů, tedy nabývacího titulu. Město také nikdy nebylo účastníkem řízení, kde by vlastnictví pozemků mohlo být prokázáno,“ myslí si zastupitel Josef Špak.

Ten tvrdí, že území bylo vždy majetkem města a římskokatolická církev ho měla pouze v užívání. Právě v polovině 16. století nechalo město na pozemku hospodařit faráře.

„Z výnosů se tak mohl financovat duchovní život, město nemuselo faráři vyplácet plat a osvobodilo jej od všech daní a poplatků. Zároveň se církev zavázala bez odporu dvůr vrátit s roční výpovědní lhůtou. I v roce 1948, kdy majetek zabrali komunisté, děkanský úřad v Českých Budějovicích sám sebe stále označuje jako uživatele pozemků, nikoliv vlastníka,“ hodnotí Špak, který zveřejnil dva odborné posudky.

První je posouzení právních vztahů od Marka Starého z katedry právních dějin Právnické fakulty Univerzity Karlovy. Autor upozorňuje, že dohoda s farářem ze 16. století neměla charakter kupní smlouvy. Nemají tomu odpovídat žádné termíny ani cena.

O tři století později pak podle dokumentu nejspíš i kvůli jazykové bariéře došlo k nesprávné interpretaci původní smlouvy. „Je zjevné, že tyto zápisy (z 19. století, pozn. red.) svým obsahem naprosto neodpovídají skutečnému obsahu původní smlouvy a že jejich vznik je patrně třeba přičítat špatné znalosti (či úplné neznalosti) češtiny u úředníka, který na jejich základě zápis do pozemkové knihy vytvářel,“ uvádí Starý.

V závěru autor shrnuje, že farář a jeho následovníci měli povinnost dvůr na vyžádání městu kdykoliv vrátit za určitých podmínek.

Na věc upozornil realitní makléř František Hakl, který podle serveru Seznam Zprávy objevil k celé věci historické listiny. Na problematiku ale existuje další názor. Ten popisuje trojice odborníků z Fakulty právnické na Západočeské univerzitě v Plzni ve studii, kterou si objednalo město České Budějovice. V ní mimo jiné stojí, že smlouva z roku 1548 není kupní ani darovací, spíše by bylo možné ji podle autorů označit jako smlouvu o převodu vlastnického práva.

Město by nebylo úspěšné, tvrdí studie

Odborníci v dokumentu na základě historického vývoje vysvětlují, že město nemá příliš velkou šanci na úspěch, pokud by o území stálo.

Autoři tvrdí, že není možné uplatnit ani právo zpětné koupě, jelikož ho nelze opřít o žádný tehdejší ani stávající právní předpis. „Ostatně město České Budějovice mělo do 25. února 1948 jistě možnost svého oprávnění využít, avšak ani jednou tak neučinilo,“ popisuje studie.

Její autoři líčí několik argumentů a odvolávají se mimo jiné na právní a historické události z 20. století. Připomínají i nedávné rozhodnutí krajského a Vrchního soudu.

„Úvahy, že by k 25. únoru 1948 vlastníkem předmětných nemovitých věcí mohl být jakýkoli jiný subjekt nebo že šlo o veřejný statek, postrádají jakoukoli oporu v pozemkové knize a v tehdy platném právním řádu. Případný pokus o obnovu historického práva zpětného odkupu předmětných nemovitých věcí ze strany statutárního města České Budějovice soudní cestou by z uvedených důvodů nemohl být úspěšný,“ uzavírají autoři.

Věcí se zabývá i náměstek primátora Tomáš Bouzek (TOP 09), profesí advokát. „Aniž bych hodnotil, který posudek má pravdu, domnívám se, že se ten Západočeské univerzity v Plzni věnuje i poválečné právní úpravě a událostem s tím spojeným. To neplatí pro vyjádření docenta Starého,“ uvažuje.

Bouzek se spíše přiklání k názoru, že se nestačí zabývat pouze smlouvou z 16. století, ale věc vnímat i z pohledu událostí 20. století. „Nepovažuji to ale za definitivní rozhodnutí. Materiály jsem dal kolegům. Zřejmě si seženeme ještě nějaké stanovisko a budeme stát o odhad nákladů na případný právní spor, abychom měli všechny informace k dispozici a mohli je dát zastupitelům,“ dodává Bouzek.