GLOSA: Mistrovsky utnutá bída. Zbraní neviditelnou, a přece tak silnou

Emirates Stadium byl svědkem už páté vzájemné konfrontace Arsenalu se zástupcem českého fotbalu. V žádném z předchozích čtyř duelů doma Kanonýři neztratili ani bod. Třikrát Sparta v Lize mistrů, respektive jejím předkole, a pak Slavia rovněž v nejlepší klubové soutěži starého kontinentu na slavné adrese pohořely. Byla to bídná a nelichotivá bilance. Tím spíše, že ze čtyř odvetných duelů dokázala jen Slavia doma na podzim 2007 uhájit alespoň bezbrankovou remízu. Tak nemilosrdní byli Kanonýři.

Jenže doba se změnila. Arsenal už dávno není pravidelným účastníkem Ligy mistrů a jakkoliv disponuje gigantickým rozpočtem a skvělými hráči, strach nenahání. Rozhodně ne sebevědomě hrající Slavii. Trpišovského celek sice dorazil do Londýna se zdecimovanou obranou a brankářem, v jehož případě se o dvacet dnů dříve mluvilo spíše o přežití než čarování mezi tyčemi.

Jenže Trpišovský znovu dokázal, jak skvěle umí zvládat krizové situace. A jak bravurně zvládá namotivovat tým zkoušený psychicky i fyzicky. Mediální masáž valící se z britských ostrovů na mužstvo po poněkud nejasné a mlhou obestřené kauze při odvetě osmifinále na půdě Rangers by zdeptala lecjaké borce. Tím spíše kluky bez větších mezinárodních zkušeností. Jenže slávisté ukázali, jak rychle zrají.

Nezdeptala je ani kalvárie se sestavou. Mizérie soupeře s obsazením druhého středního obránce po boku Zimy musela v šatně Arsenalu vzbuzovat veselí, že snadnější cesta k vítězství být už ani nemůže. Tím spíše, když si  Gunners přestavili, jak jim bude čelit některý z náhradních brankářů.

Jenže Kanonýři se přepočítali.

Kolář se v brance objevil. Muž s maskou slíbil Trpišovskému, že do zápasu půjde. A skutečně, dvacet dnů po zákroku Roofa volajícím po šetření a trestu stejně důkladném jako v případě údajného Kúdelova rasismu, se mezi tyče vrátil. Odvážný krok zasluhující aplaus nezůstal bez odměny.

I proto, že Holeš zaskakující na postu stopera ukázal, že je mimořádným univerzálem. Po obdivuhodných vystoupeních v reprezentačním dresu zvládl i nálož v podobě práce ve středu červenobílé obrany na půdě Arsenalu. Co na tom, že se jednalo o debut na klíčovém místě sestavy? Ustrašenost či bojácnost? S bravurou zvládnutý part vyšperkovaný trefou posouvající akcie Slavie výrazně nahoru.

Pražané jako první v české klubové historii opouštěli stadionu Arsenalu neporažení. Ale hlavně se sebevědomím, že ani gigant londýnského kalibru není nepřemožitelný. Protože týmovým pojetím dokázala Slavia soupeře eliminovat. A přitom ještě může doufat, že řada z jejích opor má v rezervoáru vyšší výkonnostní kalibr.

Tolikrát opěvovaný a velebný Sima ukázal, že na přestup má ještě čas. Ba přímo spoustu času. Zůstal daleko za možnostmi, jimiž mnohokrát udivil. Přitom devatenáctiletý klenot ze Senegalu měl ve srovnání s většinou kolegů v nohách za poslední dva týdny jen 77 zápasových minut rozložených do dvou duelů národního týmu, tudíž měl být zdrojem problémů Arsenalu.

Měl být, ale nebyl. Stejně jako Staciu, Olayinka či Oscar, kteří rovněž umí více, než předvedli v první části bitvy o semifinále.

I tak Pražané obstáli. Obětavostí, naběhanými kilometry, bojovností. Stylem tak trošku mušketýrským...

Slavia tak živí naději na semifinále. Protože až individuality červenobílých ukážou svá kouzla, může se poměr sil překlopit na stranu Pražanů. A tím pádem se sen klubu z Edenu o druhé účasti mezi nejlepšími čtyřmi stane realitou. Pokud tedy Slavia ukáže sebevědomí z Londýna i v domácí odvetě a zůstane věrna týmovému pojetí, jehož se děsil Rodgers na lavičce Leicesteru i namyšlený Gerrard koučující Rangers. A před nímž varoval Arteta šéfující Arsenalu.

Zbraň neviditelná, a přece tak silná, deptající slavné kluby, dělající tolik radosti českému fotbalovému prostředí může zlomit vaz i Arsenalu. A pak...