JAROMÍR ŠLOSAR

Nic se nemá odkládat. To jsem si znovu uvědomil, když mě v LUKu přitáhnul titulek „Jura odešel…“ Po několika řádcích Dostálovy vzpomínky se neblahé tušení naplnilo. Jura Stegbauer!

Není to dávno, najednou jsem ho chtěl slyšet. Možná tehdy, kdy se už se vším loučil. Karel Sýs mi určitě poví, jak se mu dovolám. Ale jsem liknavý. Tak mě kdysi charakterizoval můj velitel během roční vojenské služby: Liknavý.

Také Jura Stegbauer byl mým velitelem. V třinácti jsem u nás založil Turistickou rozvědku časopisu Pionýr. V roce 1968 už je z Pionýra Větrník a šéfem štábu TR v Praze teprve devatenáctiletý Jiří Stegbauer! Často se v korespondenci podepisuje jen Jura.

Spolu se Svatoplukem Hrnčířem nám v roce 1967 udělí titul VÍTR (vítězná Turistická rozvědka). V 68. a v 69. je pod stejným oceněním podepsán pouze Jiří Stegbauer. V září 1969 mi z Větrníku uděluje Glejt táborníka a zálesáka.

Dodnes coby vzácnou relikvii z časopisu uchovávám PF na rok 1969 s Třemi králi Svobodou, Dubčekem a Smrkovským, podepsanou Jiřím Havlem, Svatoplukem Hrnčířem, Jiřím Stegbauerem, Lucií Jirotkovou a Marií Chmelařovou.

Neuplyne zas tolik roků, ale už jsem ženatý, ve Vyškově četařem absolventem a svoje básničky posílám do celostátní Armádní soutěže uměleckých talentů (ASUT). Porota rozhodne o mém 3. místě v kategorii autorské literární tvorby. Z prvních tří jsem jediný poeta. Ocenění převezmu v kulturním domě v Bechyni.

Teď to přijde. K ceně mi gratuluje Jura Stegbauer! Tak to je můj velitel štábu Turistických rozvědek! Padneme si do oka. To už vím, že vloni v mladofrontovní edici Kroky vydal „Doušek na dně“ a moje manželka o něm dokonce slyšela na přednáškách soudobé české literatury!

Po všech bechyňských ceremoniích spolu zajdeme na víno. Ale jediné, co si po čtyřiačtyřiceti letech z večera pamatuju, je trochu potměšilá otázka, jestli jsem si už bokem užil s nějakou paničkou. Já a něco bokem?! Byl jsem deset dnů ženatý a musel narukovat. Denně píšu domů zamilované dopisy. Tak jsem mu to řekl. Jura se s pochopením usmíval a odtušil: To přijde. No jo, básník a bohém! Tenkrát byl bezstarostně veselý a kamarádský.

Začátkem srpna 1977 mi Jura na dopisním papíru s hlavičkou Květů píše: „…Posílám Ti slíbený malý pozdrav v podobě Doušku na dně a byl bych rád, kdybychom brzy spolu viděli plné sklenice před sebou. Těším se, až se ozveš a pošleš nějaké básně…“

Juro, chtěl jsem se Ti po letech zase ozvat. Myslel jsem na Tebe, věř mi. Něco málo jsem o Tobě věděl od Karla Sýse. Jen mi odpusť moji liknavost.