Poválečné změny v pohraničí nepřály nejen původním obyvatelům obcí na české straně Šumavy, ale ani různým historicky cenným předmětům. Důkazem může být osud takzvané Svatotomášské madony, která se z kostela v osadě nad lipenskou přehradou ztratila krátce po odsunu německých obyvatel.
Nalezena byla až v roce 1953 a dodnes zdobí sbírku Alšovy jihočeské galerie. Nadšencům ze spolku Vítkův hrádek se podaří navrátit na místo alespoň její kopii vytvořenou ze žuly.
„Nechali jsme po dohodě se sochařem Jiřím Genzerem vyrobit repliku dřevěné madony. Momentálně má hotový její podstavec a dokončuje samotnou sošku,“ vysvětluje předseda spolku Vítkův hrádek Miroslav Kovačičín s tím, že lidé ji poprvé před kostelem uvidí na přelomu května a června.
Jiří Genzer je také autorem existujících soch Vítka a Bertičky, jež stojí vedle zříceniny, která se vypíná nad osadou Svatý Tomáš.
Původní dřevěná soška pochází z doby okolo roku 1520 a zhotovili ji na přání významné mlynářské rodiny v nedalekém Německém Rychnově, osadě zaniklé po roce 1945.
„Plastika jako taková působí velmi dynamickým, až lehce manýristickým dojmem. Vidět jsou i skvěle zpracované detaily a celé dílo je velmi dobře zachovalé. Gotické madony bývaly zpravidla silně zdobené. To však není tento případ, na kráse to ale dílu nijak neubírá,“ popisuje David Kubec, vedoucí oddělení konzervace a ochrany sbírek Alšovy jihočeské galerie.
Podle něho se jedná o jeden z nejvíce vystavovaných exponátů galerie. Naposledy byla k vidění v minulém roce a dříve zdobila také expozici ve vídeňské galerii Albertina.
„Plastika má také pohnutý osud v tom smyslu, že se nezná její přesná historie v době po druhé světové válce, kdy docházelo k likvidaci osad a vesnic v pohraničí. Podobná je jí také madona z Cetvin u Dolního Dvořiště,“ pokračuje Kubec.
Nápad na zhotovení kamenné repliky dostali členové spolku loni a je spojený s řadou zdravotních trablů jeho členů.
„Tehdy jsme si procházeli těžkým obdobím, za nímž jsme tímto projektem chtěli udělat tlustou čáru. Ale také nám samozřejmě šlo o oživení celého místa. O osudu madony jsme se poprvé dozvěděli až díky přípravám knihy o Vítkově hrádku. Věřím, že se takto na místo alespoň pomyslně vrátí,“ líčí historik nejvýše položené zříceniny v Česku Aleš Novák.
