„Velkou civilizaci nelze dobýt zvenčí, dokud se sama nezničí zevnitř.“ Tímto citátem historika a filozofa Willa Duranta začíná tohle famózní dobrodružství, jaké v dějinách kinematografie skutečně nemá obdoby. Projektům, jaké se soustředí na předkolumbovské civilizace v Americe, se filmoví tvůrci povětšinou vyhýbají. Na první dobrou se vybaví drama La Otra Conquista, seriál Malinche s Marií Mercedes Coroy (La Llorona), a pak také o říši Inků vyprávějící Královský hon za Sluncem – navzdory tématu bohužel jeden z nejhorších počinů, jaké jsem kdy vidět. Špatná režie, špatné herecké výkony i od jinak výborných herců, špatný scénář, špatný rytmus … Prostě špatné úplně všechno. Přitom námětem se stala divadelní hra Petera Shaffera, z jehož díla vyšel Miloš Forman při vzniku Amadea.

Před patnácti rokama však Mel Gibson zašel úplně nejdál a stvořil naprosto fascinující podívanou, dramaturgicky poskládanou tak, aby zaujala co možná nejširší diváckou obec, ale přitom stále působila autentickým a realistickým dojmem. Kromě zbytečně roztěkané kamery a nepotřebně dynamickému střihu během úvodní scény se dá Apocalyptu vytknout máloco. Dobře zapadá i ta jediná humorná linka se spolubojovníkem, jehož „tchýně“ chce co nejdříve vnoučata, a proto ho téměř neustále nutí k intimnímu kontaktu se svou družkou. Usnadnit situaci by v tomto směru měly listy soanzo, což bude mít nedlouho poté vcelku očekávanou, leč přesto vtipnou dohru.

 










 

Od té doby Apocalypto přeladí na zcela seriózní strunu, ze které až do samotného závěru nepoleví. Zvláště poslední mimořádně výživná půl hodina kvůli té non-stop akci a neutuchajícímu napětí (které by se rozhodně dalo krájet) naprosto uzemní a přinutí jen v němém úžasu zírat na plátno/monitor/obrazovku. Velmi precizně a s ideálním načasováním jsou do příběhu zakomponovány tehdejší zvyklosti a známé skutečnosti, včetně té pověrčivosti. Předkolumbovských kultur bylo na konci druhé dekády 16. století na území dnešní Střední Ameriky více. Dominantní byli Aztékové, kteří si podmanili okolní kmeny a spolu s Texcokem a Tlacopanem utvořili trojspolek, ačkoli poslední dva zmíněné útvary byly podřízené Tenochtitlánu – překrásnému, kultivovanému městu na jezeře, které se rozkládalo na území dnešního Mexico City.

Je tedy zřejmé, že Apocalypto nevypráví o žádném kmenu, který by používal jazyk nahuatl. Sledujeme mayské indiány, ale tohle označení během těch cca 127 minut (bez závěrečných titulků) nikdo nepoužije. Kdo pozná mayštinu, ten ví hned. Pro ostatní představuje velkou indicií fakt, že se pohybujeme v džungli, patrně yucatanské. Vzpomínám si, že Mel Gibson byl tenkrát spíše obecnou veřejností, než zkušenými odborníky, nařčen z toho, že si plete právě zmíněné dva nejznámější národy. Není to úplně pravda, protože se v ledasčem podobaly (mj. uctívání bohů lidskými obětmi, vyspělost v oblasti rukodělných výrobků i v architektuře). Ke všemu tam přece tenkrát nikdo z nás nebyl osobně přítomný, navíc nejen Aztékové mohli mít tendenci falšovat vlastní minulost. Takže co můžeme říct s určitostí?!?

Nelze se ubránit dojmu, že se tímto mistrovským kouskem inspirovali tvůrci 10 000 př. n. l., třebaže se vydali spíše pohádkovou cestou. Pozor! Ani ta inspirace, ani ta pohádka není myšlena jako výtka. Jedná se o líbivý biják s Camilou Belle a Stevenem Straitem, mezi nimiž funguje správná chemie. Dočkáme se vtipných i napínavých momentů, stejně jako úchvatných vizuálních efektů, které nás přenesou zpátky do pravěku. Jistě, vzhledem k názvu se některé události jeví nevěrohodné, nicméně dodnes se objevují neznámé kostry dinosaurů a kupříkladu pro civilizaci, která pobývala v Teotihuacánu, pořád nemáme jméno. Takže není vyloučeno, že se někdy v budoucnu z archeologických vykopávek ukáže, že deset tisíc roků před Kristem skutečně existovala vyspělá kultura (a že to nebyly opice). A kdo nevěří, ať se podívá na tuto báječnou výpravu s krásnou Raquel Welch.

 










 

Ale pojďme zpátky k Apocalyptu. V něm nás zajímá mladý, nikoli však neomylný bojovník Jaguáří tlapa, který má těhotnou partnerku s noblesním jménem Nebeský květ a syna zvaného Želvy běží. V poklidu si hospodaří ve vesnici ve svém pralese, ačkoli na tom lovu je zastihla nepříjemnost v podobě nuceně migrující skupiny lidí z jiného kmene. Záhy poté je vesnice zničena a skoro všichni zabiti, tak jako v Barbaru Conanovi. Jenže Jaguáří tlapa nehledá pomstu, byť se také bude muset dostat ze zajetí. Hledá totiž cestu za dvojí záchranou, přičemž svádí závod nejen s pronásledujícími krvelačnými a po brutální pomstě prahnoucími nepřáteli (z nichž jeden překvapivě malinko připomene Jana Krause), nýbrž taky s časem a vlastně i s fascinující přírodou, vodopády nevyjímaje.

Na Apocalyptu je znát pečlivá příprava a vizionářská režijní vize, kterou se zjevně podařilo do puntíku splnit. Díky ní nás brzy prostředí a příběh naprosto pohltí, takže přestáváme být diváky a stáváme se přímými účastníky! Mel Gibson už předtím ve Statečném srdci a v Umučení Krista ukázal, že se rozhodně nehodlá vyhýbat násilí využíváním nějakých eufemismů, naopak chce být velmi pravděpodobně co možná nejvěrnější dobové realitě. Proto nechybí čakmul, proto to uštknutí, proto útok jaguára. Z jiného soudku, avšak neméně dechberoucí, jsou momenty jako vyprávění starce u ohně, zjevení malé nakažené holčičky, finále zavánějící Pyrhovým vítězstvím … a k tomu celá řada dalších.

 










 

Započíst mezi ně můžeme detaily na tváře maximálně vhodně vybraných aktérů a aktérek. Většina z nich měla s herectvím minimální nebo dokonce žádné zkušenosti. Přesto předvádějí úžasná představení, což platí dvojnásob pro Rudyho Youngblooda v roli Jaguáří tlapy. Etnicky přesných typů byla přitom zapotřebí celá hromada, když se podíváme taky do města. Tam se nacházejí i děti, které nejsou ani v Umučení Krista, ani v Apocalyptu zrovna neviňátka. Jaký to rozdíl oproti Muži bez tváře. Stejně jako oproti dramatu Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny v tom smyslu, že vyprávělo o vojákovi, co se za druhé světové války ze svého pacifistického přesvědčení štítí zbraní a domnívá se, že násilí nic neřeší.

Apocalypto je film, který jsem zatím viděl třikrát a pokaždé jsem měl husí kůži, když se objevily závěrečné titulky. A určitě nejsem sám. Takže jaký může být větší důkaz výjimečnosti tohoto spektáklu? Řemeslné preciznosti rovněž nelze nezatleskat. Zároveň je znát, že kompletní realizace musela být jak finančně, tak organizačně a logisticky nesmírně náročná! Možná kvůli tomu neznamenalo Apocalypto nový začátek z toho úhlu pohledu, že by se do daného období chtělo vydat více filmařů. Mel Gibson se před i za kamerou obklopil velice schopnými lidmi, včetně spoluscenáristy Farhada Safiniy, skladatele Jamese Hornera, kameramana Deana Semlera, střihače Johna Wrighta, architekta Thomase E. Sanderse, kostymérky Mayes C. Rubeo a dále maskérek, zvukařů, lidí z art departmentu, … Díky tomu Apocalypto svou epičností připomene velkolepé projekty á la Desatero přikázání, Ben Hur, Kleopatra a další. Takhle jedinečný titul měl i v roce 2006 vydělat alespoň 800 milionů dolarů. Bohužel putoval do kin pár měsíců poté, co režisér upadl kvůli svým výrokům na adresu židů v nemilost, ze které se naplno vykoupil až deset roků poté. S Apocalyptem přitom v podstatě posunul hranici nemožného a důrazně nám připomněl, co je pravé kouzlo filmu.

FOTO: cinema.de