Hlavní obsah

Zpěvačky Martha a Tena Elefteriadu: Zpíváme jen písně, které nás osloví

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Zpěvačky Martha a Tena Elefteriadu nahrály album Všechny barvy moře. Jsou na něm řecké písně, které je chytly za srdce a u nichž jsou si jisté, že osloví i zdejší publikum. Kromě duetů nazpívala každá několik skladeb samostatně. Jednu zpívá Martha s hvězdou ostrova Karpathos Chronisem Panaretosem.

Foto: Majka Votavová

Martha (vlevo) a Tena Elefteriadu se momentálně věnují především prezentaci řeckých písní.

Článek

Proč jste album vystavěly pouze z řeckých písniček?

Jde o pokračování toho, co děláme už několik roků. Je to vlastně naše už šesté řecké album. Náš repertoár řeckých písní je obrovský. Mnohé z nich zpíváme už léta na našich večerech, kde se i tančí řecké tance.

Z jakého období písně na novince pocházejí?

Nejsou ohraničené žádným konkrétním obdobím. Řecké písně zpíváme pro české publikum, bereme je jako obrovskou různorodou stylovou paletu, ze které se velmi dobře vybírá jak žánrově, tak z různých období. Je to natolik bohatá hudební produkce, že je pořád co objevovat.

V Řecku, když je nějaká píseň dobrá a oblíbená, ujme se jí běžně více interpretů. Obvykle nezapomenou uvést, který zpěvák s ní přišel jako první, ale potom je to už obecná věc. Není to tam nic zvláštního, tím spíš, když se té písně každý chopí po svém a s vlastním přínosem.

Tena má na albu třeba jednu roztomilou písničku z konce padesátých let. Jmenuje se Valentina, jako její první vnučka. Je ve stylu rebetiko, který byl pak na dlouhá desetiletí inspirací dalších generací hudebníků a skladatelů.

Vybíráte pro svůj repertoár řecké hity, nebo se spíše řídíte vlastním vkusem?

Všechny skladby, které si vybíráme, jsou srdeční záležitost. Myslím si, že snad ani není možné, aby si zpěvák vzal písničku, kterou nechce zpívat. Možná to tak někdo dělá, ale s Tenou se celý život řídíme tím, že zpíváme jen ty, které nás nějak niterně osloví.

Před mnoha lety se mi stalo, že jsem byla na jedné řecké pláži a vedle mě paní poslouchala z tranzistoru nějakou řeckou stanici. Právě hráli tak nádhernou skladbu, až se mi zatajil dech. No opravdu, skoro mi to sevřelo hrdlo. Jenže ta paní to najednou v půlce klidně vypnula. Já jsem skoro vykřikla: To je škoda! A paní se ptala: Co se stalo? Tobě se to líbí?

Řekla jsem jí, že mě mrzí, že rádio vypnula, a tak ho tedy zase pustila. Naklonila jsem se k ní a zeptala se, jak se ta písnička jmenuje a kdo ji zpívá. Ona to ale nevěděla.

Zapsala jsem si rychle slova té písně, a pak napsala svému kamarádovi z jedné řecké redakce, aby mi zjistil, co je to za písničku. Věděla jsem totiž, že právě ji musím mít ve svém repertoáru.

A zjistil to?

Ano, zjistil. Jmenuje se Agapise me simera, Zamiluj se do mě dnes. Natočila jsem ji.

Pobýváte nějakou část v roce v Řecku?

Nedá se říct, že bychom seděly na dvou židlích. Každý rok ale do Řecka jezdíme za příbuznými a přáteli, kterých tam máme opravdu hodně. Pokud to jde, snažíme se tam setrvat co nejdéle. Tamní hudbu však sledujeme neustále. Díky internetu to dnes není problém.

Vzpomínám si, že když jsme začali točit album Řecké prázdniny, které vyšlo v roce 1977, bylo to poté, co jsme se do Řecka dostaly poprvé. V té době nebylo v Československu možné cokoli z řecké hudby sehnat.

Při tehdejší návštěvě jsem propadla kouzlu řecké hudby a jejímu nezměrnému bohatství. Začala jsem sbírat vinylové desky, ze kterých jsme potom čerpaly při volbě svého repertoáru.

Jak do vašeho života vstoupila láska k řecké kultuře?

Rodiče z Řecka odešli po občanské válce, která začala po skončení druhé světové války. Přechodně se usadili v Srbsku. Na svět jsme obě přišly tam, byla to samosprávná řecká vesnice Bulkes, srbsky se jmenovala Maglič. Tu dal tehdejší jugoslávský prezident Tito Řekům k dispozici.

Když se pak rozhodovali, kde budeme žít dál, zvolili si Československo. Byly mi necelé tři roky, když jsme se sem přestěhovali.

Máme-li oba rodiče řecké, je samozřejmé, že jejich dcery jsou Řekyně, a tak nám láska k řecké kultuře byla vštěpována už od dětství. Řecké písně, řecké pohádky, báje… Doma se mluvilo výhradně řecky a otec na to velmi dbal, protože do školy jsme chodily samozřejmě české. Rodiče nás odmala vychovávali tak, že Československo je náš domov, ale Řecko je naše vlast. Celou dobu žili v přesvědčení, že se tam jednou celá rodina vrátí.

Foto: Majka Votavová

Martha a Tena Elefteriadu

Jednu píseň na albu jste nazpívala se zpěvákem Chronisem Panaretosem. Jak moc je v Řecku populární?

Nebyla to jeho popularita, která by pro mě měla až takový význam. Říkají mu Hlas Karpathosu a pro tamní obyvatele je to nejlepší zpěvák na ostrově. Já si ho ale ke spolupráci na té písni vybrala kvůli jeho nesmírně působivému hlasu. Zasáhl mě tak moc, že jsem si představovala, jak by bylo krásné natočit s ním nějaký duet. Hledala jsem, až jsem našla jednu skladbu. Je to nádherně vystavěná kantiléna. Myslím, že se naše hlasy dobře barevně sešly.

Chronis má na ostrově Karpathos tavernu. Když do Řecka jezdíme s partou lidí, kteří k nám chodí do kurzů řeckých tanců, hledáme si vždycky místa, na kterých hraje živá řecká muzika. Díky tomu jsme se dostali i do Chronisovy taverny, ve které zpíval. Tam to celé začalo.

Jak reagují na vaše písničky Řekové?

Trochu jsem se toho zpočátku obávala. Je tam tolik nádherných hlasů a celá hudební branže je na vysoké úrovni. Musím ale říct, že ohlasy byly skvělé, kdekoli jsem Řekům zazpívala.

Na jednom koncertě, bylo to na Krétě, kde se střídali kapely a sólisté, prozradil kdosi účinkujícím, že mezi hosty je řecká zpěvačka z Čech. Muzikanti za mnou přišli a zeptali se, co si s nimi zazpívám. Namítla jsem, že jsme spolu přece nezkoušeli, ale oni na to, že písničky znám a oni také, že se stačí dohodnout na tónině a jedeme.

Když jsme dohráli, přišel za mnou kapelník a nadšeně říká: Martho, prosím tě, co ty vlastně děláš nahoře v tom Československu? Tady musíš zpívat, tady v Řecku!

A já na to: Tady? Tady je tolik nádherných hlasů, já je poslouchám jako bohy. A on: My to dobré umíme rozlišit!

Moc mě to potěšilo, byla to veliká pocta. Na toho muzikanta jsem v minulosti chodila a moc jsem ho obdivovala.

Je reálné, že se sestrou někdy nahrajete album s původními písněmi?

Člověk nikdy neví, nicméně mé uvažování se nyní tímto směrem neubírá. S řeckým repertoárem jsme si na české scéně našly stálou pozici, odezva lidí je velice dobrá. Návštěvníci našich vystoupení Řecko milují, a mě vždycky potěší, když si ho zdejší lidé najdou a vstoupí jim do srdce. A je to nejen muzika, slunce a moře, ale i dobré jídlo.

Málem bych zapomněla, že čtrnáct dní před tímto albem vyšlo už čtvrté vydání mé Řecké kuchyně. Už se dostala mezi první desítku nejžádanějších titulů. Baví mě pročítat pochvaly lidí, jak jim chutnalo a co si podle ní uvařili.

Co se týče českých písní, přestože teď nemáme v úmyslu po tolika letech znovu začínat s původní tvorbou, připouštím, že kdyby pro nás někdo napsal zajímavou a krásnou písničku, rády ji natočíme. Jenže po léta už máme jiné nasměrování. A to přiblížit zdejším lidem krásu a bohatost řecké hudby i tanců. Tam se cítím nejsvobodněji.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám