Své první dětské klávesy rozebral. „Fungovaly asi týden,“ říká Petr Válek

Chodí naboso, fascinují ho brouci, a příroda je jeho největším zdrojem hudby. Kreslíř, malíř, také hudebník a autor mnoha ilustrací v dětských knížkách, zkrátka umělec všeho druhu. Zaujme nejen svou vizáží, ale také jeho neobyčejným koníčkem – „hudební nástroje“ si vyrábí sám.

Pro Petra Válka je příroda největším zdrojem hudby. Jeho styl ale do typických hudebních žánrů zrovna nezapadá. Je plný skřípavých a hlasitých zvuků. Přírodu však vnímá nejen zrakem nebo sluchem, ale i hmatem, protože v ní rád chodí boso. „V přírodě mě baví detaily. Vzít si do ruky kus lišejníku a dívat se na něj půl hodiny, je v tom nekonečno.”

Lásku k ní si šumperský výtvarník budoval už v dětství. Jako malý sbíral různé kameny a zajímal se o menší živočichy. Fascinovali ho plazi, obojživelníci a hmyz. Líbil se mu každý tvor, který se nějak hýbal. Dokonce si občas do postele tajně nosíval housenky nebo čolky.

Motiv: vyceněné zuby a kruhy pod očima

Snad to bylo i všechno živé, co mu později dalo inspiraci k jeho typickým ilustracím dětských knížek. Avšak ne každá kniha vypráví o roztomilých zvířátkách nebo o princeznách, které žijí na zámku. Právě knížky Milana Valenty, které Válek ilustroval, jsou plné strašidelných, ale zároveň legračních postaviček. A přesně takový styl mu sedí, protože v něm může uplatnit to, co mu podle něj jde v ilustraci nejlépe. Kruhy pod očima a vyceněné zuby.

„Mám docela problém s tím, když se v ději vyceněné zuby nebo kruhy pod očima nevyskytují,“ podotýká. Knihy o pěkných, nevrásčitých a nezubatých princeznách zkrátka nejsou jeho parketa. Sám ale přiznává, že k ilustrování se nechává spíše přemlouvat, než aby to dělal dobrovolně.

Hudebník nehudebník

Tak jako v kresbě, je výstřední i v hudbě. „Vadí mi v ní ta technická dokonalost,“ komentuje. Válek totiž patří k těm hudebníkům, kterým pro tvorbu hudby stačí kus plechu nebo prázdná krabice od banánů. Dokonce i ptačí peří může být skvělým materiálem. Více než samotný nástroj ho však zajímá, jak se do něj nabourat, případně jak ho úplně rozebrat.

Jeho první dětské klávesy, které si ve svých 18 letech koupil, hned rozebral. Fungovaly asi týden. „Doteď neumím na nic pořádně hrát a to mě právě zajímá, to neumění“ dodává.

Válek objevuje nové zvuky, které většinou vznikají náhodou. „Někdy do něčeho omylem bouchnu, to spadne a já si řeknu, to je zajímavé, s tím něco udělám. Jakmile se něčemu, co udělám, začnu smát, tak vím, že to musím natočit,“ říká.

Z hudebních nástrojů, které si sám vyrábí, lze zmínit například vidličku poháněnou klikovým mechanismem, která drhne o kus plechu. „Někdy své nástroje dávám na hudební bazar. Baví mě pak sledovat reakce hudebníků, kteří se berou vážně,“ směje se umělec a dodává, že rovněž vtipné mu připadají debaty, ve kterých se jeho tvorby jedni zastávají a druzí ji haní.

Jeho specifické hudební nástroje vytvářejí často velmi vysoké tóny, které společně s vysokou hlasitostí videí tvoří nepříjemný zvuk, kvůli kterému nemusí být na poslech snesitelná. „Hodně lidí si myslí, že jsem hluchý, protože má videa jsou šíleně hlasitá. Já u nich tu hlasitost dávám na maximum schválně,“ vysvětluje hudebník.

Válek má i YouTube kanál, na který nahrává videa, kde ukazuje, jak kupříkladu uvařit mikrofon, jak opravit ptačí budku nebo jak se z nehudebních nástrojů dělá hudba. Některá svá videa navíc komentuje fiktivní řečí.

Extrovert nebo introvert?

Tato zvláštní tvorba může v mnoha lidech vyvolat mylnou domněnku o tom, že je Válek extrovert. Opak je ale pravdou, čas strávený sám se sebou si užívá, nepotřebuje mít kolem sebe velkou společnost lidí a taky rád mlčí.

„Když jsem byl malý, tak jsem klidně i hodinu stál před knihkupectvím a čekal, až bude vevnitř určitý počet lidí, abych tam mohl vůbec vstoupit. Představa, že by se mě prodavačka zeptala, co chci, pro mě byla naprosto decimující,“ vzpomíná Válek. Také přiznává, že ve stresu byl i v dospělosti, kdy hrál poprvé před obecenstvem. Teď už jej však nechal stranou a svá vystoupení si naplno užívá.