Hlavní obsah

Sofagate plně obnažila rivalitu bruselských institucí

Právo, mcm

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Charles Michel (45), předseda Evropské rady, se znovu omluvil šéfce Evropské komise Ursule von der Leyenové (62). A ta mu snad už i odpustila. Skandál známý jako Sofa­gate tím však nekončí – protože nekončí soupeření mezi jejich institucemi.

Toto video už bohužel nemůžeme přehrávat z důvodu vypršení internetové licence

BEZ KOMENTÁŘE: Dvě křesla pro tři politiky: Ursula von der Leyenová skončila na pohovceVideo: AP

 
Článek

Mezi oběma unijními předáky vypukl spor kvůli návštěvě Turecka, při níž hostitelé během jednání pro Michela vyhradili křeslo vedle tureckého prezidenta Recepa Erdogana (67), zatímco šéfka Komise se musela spokojit s pohovkou stojící bokem.

Podle Iratxe Garcíové (46), předsedkyně frakce socialistů v unijním parlamentu, tu jde o diplomatický střet, jenž vypovídá mnohé o stavu Unie. „Je jasné, že taková situace se nesmí opakovat. Požádala jsem předsedu Rady a šéfku Komise, aby do dvou týdnů předložili parlamentu návrh, jak se vyhnout takovým konfliktům, které pouze poškozují obraz Unie v zahraničí,“ řekla Garcíová podle webu německé televize ARD.

Symbol slabosti

Podle šéfa frakce lidovců Manfreda Webera (48) měla návštěva Michela a von der Leyenové v Ankaře ukázat jednotu a odhodlání Unie. Dosáhla však pravého opaku. Sofa­gate se stal symbolem slabosti Evropské unie.

Ursula von der Leyenová přišla v Turecku o křeslo

Svět

Weber proto vyzval, aby byly co nejdříve vyřešeny problémy s protokolem. Do budoucna podle něj musí být jasné, že Komise a Rada zastupují zájmy Evropské unie stejnou měrou a že jednají koordinovaně.

Vyřešení sporu o protokol však neposkytne definitivní odpověď na otázku, kdo je oprávněn zastupovat Unii navenek. Podle Martina Schirdewana (45), spolupředsedy krajně levicové frakce GUE/NGL, mohlo Turecko v důsledku sporů o kompetence při vedení zahraniční politiky Unie velmi snadno postavit proti sobě dva ze tří nejvyšších představitelů Unie.

Jedničkou chtějí být Komise i Rada

Nárok na vedení v této oblasti si dělají Komise i Rada. Michel jako zástupce zemí EU je odpovědný za klasickou zahraniční a bezpečnostní politiku, například za uvalování sankcí. Naproti tomu, pokud jde o ochranu životního prostředí, digitalizaci nebo, jako v případě Turecka, o migraci, hraje větší roli šéfka Komise – už jen proto, že pod ni spadá rozhodování o využití peněz na tyto účely. Michel si tedy podle Schirdewana nesprávně odvodil, že má prioritu.

Michel kvůli ostudě s Leyenovou špatně spí

Evropa

Komise již zaslala Michelovi pětibodový dokument, jak zajistit rovnost mezi oběma orgány. Rada EU se na to dívá skepticky a považuje celou věc za pokus využít incidentu v Turecku k posílení pozic Komise vůči Radě.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám