Stanislava Lustyková, ředitelka Konzervatoře a střední školy Jana Deyla, příspěvkové organizace, je přesvědčená, že hudba povznáší duši. Ze své funkce odpovídá za vše, co se školou souvisí, od vzdělávacího procesu přes její provoz až po ekonomickou prosperitu.
Deylova konzervatoř byla v minulosti specializovaná na výuku nevidomých, dnes je určena pro všechny studenty. Jaký je rozhodující faktor pro studium?
Jen a pouze talent. Máme asi třicet procent studentů s handicapem – jak nevidomých, tak i s dalšími postiženími. Pravdou zůstává, že speciální vybavení –
– například braillský notopis pro nevidomé – máme jedno z nejkvalitnějších v republice. A vyučuje u nás zkušený pedagogický sbor, který s handicapovanými studenty umí pracovat. Učí zde i nevidomí pedagogové.
Jaké vzdělávání tedy nabízíte? Kdo u vás může studovat?
Vzdělávací nabídka zahrnuje několik oborů. Na konzervatoři lze studovat šestiletý obor hudba nebo zpěv, na střední škole čtyřletý maturitní obor ladění klavírů a příbuzných nástrojů s dvojím zaměřením – ladění, nebo klavírnictví. Konzervatoř si klade za cíl poskytovat vzdělávání v takovém obsahu, aby připravila absolventy nejen pro další umělecké studium, ale i na pozici pedagoga v základních uměleckých školách (ZUŠ) nebo na základních školách. V oboru hudba lze studovat hru na klavír a klávesové nástroje, hru na smyčcové nástroje, bicí, dechové nástroje a také zde vyučujeme skladbu. Obor zpěv je rozdělen do dvou kategorií – zpěv klasický a zpěv populární.
A studium na vaší střední škole?
Ta je svým způsobem jedinečná, protože obor ladění klavírů a příbuzných nástrojů je v současnosti jediný, který se v Česku vyučuje. Svým zaměřením produkuje ladiče klavírů, kteří mohou být nevidomí, a klavírníky, ti musí být vidoucí. Tento obor ale bohužel stagnuje. Dědí se z otce na syna a naše škola má velký zájem v této tradici pokračovat. Úzce spolupracujeme třeba s firmou Bechstein, která vyrábí klavíry.
Vaše škola je příspěvková organizace. Jak vše v současné pandemické krizi zvládáte?
Máme velký problém dodržet určenou naplněnost oborů. Studují u nás totiž studenti nejen z celého Česka, ale i ze zahraničí, a v nouzovém stavu nefungují domovy mládeže. K distanční výuce využíváme různé platformy, ale jsou nedostatečné. Máme ale skvělé pedagogy, a díky nim náročná výuka funguje. Finanční propad za rok 2020 činil 2,5 milionu korun. Rok 2021 zatím nemá smysl počítat. Zřizovatel, tedy Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, nám finanční prostředky nekrátil.
Na vaší škole učily významné osobnosti naší hudby. Můžete některé zmínit?
Z minulosti to byl například profesor Václav Riedlbauch, hudební skladatel, šéf opery Národního divadla v Praze a ředitel České filharmonie. Nebo významný hudební skladatel Vadim Petrov, který psal hudbu k filmům a pohádkám. Či bývalý sbormistr Státní opery Praha Antonín Šídlo nebo koncertní pěvkyně Brigita Šulcová. Dnes u nás vyučují například operní pěvkyně Zdeňka Kloubová Puklická, violoncellista Petr Šporcl, na bicí nástroje člen České filharmonie Pavel Polívka, významná klavíristka Jaroslava Vernerová Pěchočová, populární zpěvačka Lída Nopová, skladatel a pedagog Ondřej Štochl nebo klavírní doprovázeč Ahmad Hedar. A takto bych mohla jmenovat dál, protože všichni naši kantoři jsou skvělí. A i díky nim má škola vynikající renomé.
Můžete zmínit pár úspěchů, na které jste pyšná?
Naši studenti vystupují s významnými orchestry jako FOK, Pražskou komorní filharmonií, s Karlovarským symfonickým orchestrem, Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně, s Filharmonií B. Martinů Zlín. Koncertujeme i v zahraničí. Spolupracujeme i s Kanceláří prezidenta republiky, vystupovali jsme ve Španělském sále Pražského hradu při návštěvě prince Charlese (absolventi zpěvu Miroslav Orság a Petra Musilová), s PKF pro Nadaci Leontinka a Nadační fond Mathilda, jehož patronkou je hraběnka Nostitzová (opět Orság a Musilová), vystupovali jsme v Jiřském klášteře při příležitosti návštěvy Baracka Obamy s chotí.
Zaujalo mě, že pořádáte i charitativní koncerty ve smyslu „potřební pomáhají potřebným“, pěkný byl třeba Koncert pro Nemocnici Milosrdných sester. Jak takové akce vnímají studenti? A jak vy?
Studenti jsou vždy nadšení, že mohou rozdávat radost druhým, vlastně všem. Mě osobně dojímá každé vystoupení našich studentů, protože je od srdíčka. Tuto školu mám moc ráda, ne nadarmo se říká, že jsme školou rodinného typu. U nás si studenti pomáhají navzájem, vlastně ani v plné míře nevyužíváme asistenta pedagoga. Je úplně normální, že když nastupují do školy studenti prvního ročníku, ujmou se jich ti starší. Na této škole to patří k naprosto běžným úkonům. Bez kvalitních spolupracovníků a „srdcařů“ bychom nebyli tam, kde jsme.
O konzervatoři
Konzervatoř a střední škola Jana Deyla sídlí ve starobylé budově někdejšího raně barokního paláce Straků z Nedabylic v Praze na Malé Straně. Raritou je nádherný koncertní sál, který pokrývají iluzivní nástěnné malby. Nástropní malbu pak tvoří čtyři alegorické výjevy. Objekt doplňují další dvě budovy s učebnami umělecké výuky, domovem mládeže a školní jídelnou. Ústav vznikl jako dobročinné zařízení určené výchově nevidomé mládeže. V jeho působení byla od 20. let minulého století stále výrazněji akcentována výuka hudby se záměrem připravit žáky na profesi učitele hudby a ladiče klavíru.
reklama
