Dařilo se mu doma, kde byl nejlepší asistent, mával i zápasy Ligy mistrů. Jenže zničehonic přišel „zářez“. Miroslav Zlámal před devíti lety skončil ze dne na den bez vysvětlení na listině profesionálních arbitrů, vyškrtla ho z ní tehdejší šéfka sudích Dagmar Damková, manželka mocného bosse Romana Berbra. Přitom se všichni dobře znali z Plzně. „Nebyl jsem dostatečně použitelný a ohebný,“ našel vysvětlení. Nyní však kandiduje do výkonného výboru Plzeňského krajského fotbalového svazu, který Berbr před svým pádem vedl, a má zájem dohlížet právě na práci rozhodčích. „Chci přispět ke snaze o změnu, očistu fotbalu a jeho lepší vnímání,“ říká.
Zlámal zblízka pozoroval, jak se Berbr dostal nejprve v Plzni k moci. Řídil dokonce valnou hromadu, kde byl poprvé zvolen, působil v „plzeňské“ komisi rozhodčích. Ale když podle svých slov poznal, co všechno práce po boku „Náčelníka“ obnáší, řekl si dost a zůstal jen u profese sudího. „Vystoupil jsem z vlaku. Měl jsem jasně dané zásady a hranice, za které nejdu. A to Roman věděl,“ vzpomínal. Když pak byl v roce 2012 odeslán do ČFL a divize, začal dělat trenéra u mládeže a věnoval se civilní práci.
Teď by se mohl do fotbalu v jiné roli vrátit. V souboji kandidátů na předsedu krajského svazu při tom podporuje trenéra Aleše Jindru, proti němuž stojí funkcionář Martin Drobný.
Jak jste se vlastně loni dozvěděl o zadržení Romana Berbra a jeho problémech? A cítil jste nějakou satisfakci?
„Dozvěděl jsem se o tom z televizních zpráv. Po těch letech už satisfakci necítím, možná by to tak bylo, kdyby se vše stalo po roce, po dvou, kdy jsem byl ´ukončen´ a přišel jsem o olympijské hry v Londýně i krásné zápasy Champions League. Možná mi to přišlo líto, když jsem se o tom nedávno bavil s rozhodčím Pavlem Královcem o tom, co prožil, kolik zápasů na mezinárodní scéně má. Ale v době, kdy se objevila zpráva o Berbrově zatčení, jsem to příliš neřešil. Byl jsem, jak se říká, nad věcí a hleděl si svých záležitostí. Mnozí lidé to určitě s úlevou i tím zadostiučiněním přijali, ale já jsem jim říkal: Nadšení je hezké, jenže teď je důležité, co se bude dít dál.“
Proto jste se rozhodl sám kandidovat ve volbách plzeňského krajského svazu?
„Sám jsem se původně nezapojoval, řešil jsem profesní změnu přestupem na práci konzultanta Broker Consulting, ale pak jsem byl osloven. Chci přispět ke snaze o změnu, očistu fotbalu a jeho lepší vnímání. Musíme fotbal posunout, aby měl u fanoušků, sponzorů, médií, fotbalové veřejnosti lepší jméno. Říkal jsem to i na setkání s kluby: Kdy, když ne teď. I když to samozřejmě znamená mnoho práce. Jsem rád, že vznikla iniciativa Fevoluce, že začala a posupuje očista fotbalu. Všechno je veřejné, transparentní. To je i krédo Aleše Jindry a jeho skupiny. Je to dobrý kandidát, jde do voleb s čistým štítem a zásadami, které jsou mi blízké. Bude to nicméně oříšek, vím, jak probíhaly valné hromady, když se Roman Berbr a jeho lidé dostávali k moci. A volba bude tajná...“
Spolupracoval byste s lidmi z dosavadního vedení kraje nebo jeho příznivci?
„Je to jako v životě, i v tomto případě je potřeba dělat kompromisy. Jsou to lidé, kteří asi fotbalu dali hodně, ale je otázka, zda dnes dokážou změnit některé své postoje. Jsem pro dát každému šanci, a po roce, dvou letech práce se uvidí, jak ji dělají. Myslím, že je dobré udělat rozumnou tlustou čáru a spolupracovat s každým, kdo chce a usiluje o změnu a nápravu současné situace.
Je přece jen někdo, s kým byste si v žádném případě nesedl?
„Nespolupracoval bych jen s jedním člověkem, a to je Roman Berbr. Respektive s Dagmar Damkovou, která mě vyřadila z listiny profesionálních rozhodčích, aniž by k tomu byl důvod.“
Předpokládám, že byste měl v případě zvolení na starosti problematiku rozhodčích nebo byste stál v čele jejich komise, je to tak?
„Do procesu změn systému řízení rozhodčích a delegátů se chci zapojit s ohledem na podobné cíle skupiny kolem Aleše Jindry, ať už v případě zvolení do výkonného výboru, nebo pověření řízením odborné komise. Komise jako takové musejí být servisem pro kluby. Pro ty je potřeba vytvořit odpovídající podmínky, začít se musí hlavně u mládeže. Když se mě ptají na představu, jak s rozhodčími pracovat, tak říkám jako s lidmi. Chybovat je přece lidské. Na druhé straně k úmyslným chybám se musíte postavit jasně. A to vždycky uměl Luděk Macela, jehož komisi jsem zažil. Viděl jsem, že se všem měří stejně. Tenhle přístup převážil nad tím, že jako bývalý hráč nebyl odborník. Těmi byli lidé, které si vybral, byli na svém místě. To je směr, kudy musíme jít dál. Aleši Jindrovi také lidé říkají, že mu chybí odbornost, ale pokud budeme dělat fotbal s čistými úmysly, můžeme pracovat profesionálně a dotáhnout celkové změny daleko.“
Měl byste zájem zapojit se do změn poměrů ve fotbale i na celorepublikové úrovni?
„Pokud přijde v budoucnu, v červnu po valné hromadě FAČR, nabídka pomoct novému fotbalovému hnutí, samozřejmě bych se do spolupráce rád zapojil. Ale to hodně předbíhám. Je to věc nabídky a lidí, kteří vám ji dají. Musí mít nějaké krédo, nikde se příliš nezprofanovali a v minulosti se nezaprodali. Musí to dávat smysl.“
