Půjde s tím hrát? To byla první myšlenka třineckého obránce Jana Jaroměřského, když se v nemocnici díval na rentgenové snímky přelomeného prstu. V sedmém semifinále proti Mladé Boleslavi (3:0) blokoval dvě minuty před koncem v oslabení střelu Valentina Claireauxe. A životní sezona, v níž si mohl poprvé v kariéře zahrát finále, pro něho skončila. „Vedli jsme v té chvíli jen 1:0, nebylo co řešit. Smůla,“ krčí Jaroměřský rameny. „Budu klukům držet veškeré zdravé prsty, co mi zbyly.“
Obětavost, tvrdá lopota a blokování střel. S tímto „pracovním zařazením“ přicházel obránce Jan Jaroměřský (32) v létě do Třince z Olomouce. V krocení puků na vlastním těle patří dlouhodobě k nejlepším v lize. V sezoně se dokonce obléknul i do brankářské výstroje, když se Ocelářům v Litvínově zranil gólman Jakub Štěpánek. V úterý byl se zlomeným prstem na operaci. Finále Generali Česká play off, ve kterém Oceláři vedou nad Libercem 2:0 na zápasy (6:2, 3:1), sleduje pouze v civilu.
Co se vám vlastně stalo?
„Velký pech, ale nedá se nic dělat. Puk mě při posledním oslabení sedmého semifinále s Mladou Boleslaví trefil normálně z vrchu do rukavice, o to víc mě překvapuje, že to dopadlo takhle. Nedá se nic dělat, i tyto náhody ke sportu patří. Zápas byl v té chvíli natolik vyhrocený a stav takový, že nebylo co řešit. Nerozmýšlel jsem se. Smůla.“
Byla to gólová střela?
„To je spíš otázka na brankáře a on říkal, že ano. Já byl zády k brance. Ale víte, jak to je. Dvě minuty do konce, oslabení za stavu 1:0, to může být jakákoliv střela gólová. V první chvíli jsem věřil, že to bude v pořádku. Ruku jsem hned chladil, ale druhý den jsem s ní nemohl hnout. A když jsem viděl modřinu přes půl ruky, říkal jsem si, že to je špatný. A diagnóza mě poslala do kolen definitivně. Bohužel. Prst je zlomený. Nebude stačit pouhá fixace. Není to zákrok, že by mi operovali srdce, už jsem pár operací prodělal. A řekl bych, že i těžších. Ale tahle je pro mě paradoxně nejhorší v tom kontextu, že přijdu o to, na co jsem se těšil hrozně moc. Na první finále v životě.“
Předpokládám, že jste uvažoval o tom, jestli s tím půjde hrát?
„To víte, že jo. Tohle bylo první, na co jsem se ptal. Jestli existuje nějaká varianta, jak to zafixovat. Bohužel je to levá ruka, kterou držím hokejku dole. Neumím si představit, jak bych ji udržel. Člověk se řídí pokyny doktora, určil diagnózu a nezbývá, než ruku smontovat dohromady a počkat si na další finále.“
Faktem je, že díky skvělému blokování střel jste do Třince přicházel, je to tak?
„Můj styl hokeje je postavený na tom, že se vrhnu do všeho po hlavě a nějak nad tím moc nepřemýšlím. (usmívá se) Snažím se to dodržovat. Nebude to jiné, každý máme nějakou úlohu. Já ji mám postavenou na bojovnosti, obětavosti. To se po mně chce. Góly a nahrávky jsou jen takový bonus.“
Do Liberce s týmem pojedete?
„Stoprocentně. Pokud nebude po operaci nějaká komplikace, tak chci být s klukama. Trávím s nimi veškerý čas, co jenom jde, nechci se distancovat od týmu. Nedřel jsem se celou sezonu a kus play off, abych to zabalil a byl teď mimo. Chci si to i tak užít a být součástí týmu i při těchto patáliích. Budu držet veškeré zdravé prsty, co mi zbyly. Všichni si přejeme, aby to dopadlo. Je to otevřené, ale věřím, že to ubojujeme. Pevně doufám, že si na pohár sáhnu alespoň s ortézou.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
