Pandemie drtí matky. Pro vládu to není téma

Co udělal rok s covidem se ženami, na které pandemie dopadá tíživěji než na muže

„Pro mě jsou šokující, s jakou lehkostí se předpokládá, že to rodiče hravě zvládnou, že je to přece jejich zodpovědnost, protože když si děti pořizovali, tak musí být schopni se o ně postarat s radostí a bez jakékoliv pomoci. Na rodiče byla naložena obrovská zodpovědnost bez jakékoli podpory,“ říká socioložka Radka Dudová.

Nejsou to jen hlasy feministických aktivistek, nýbrž strohá fakta: Pandemie dopadá na ženy tíživěji než na muže. Ženy častěji než muži pracují v „první linii“ boje proti covidu a jsou vystaveny extrémnímu stresu. Častěji než muži pracují v oblastech ohrožených nezaměstnaností. Častěji než muži pracují v nejistých pracovních podmínkách – smlouvy na dobu určitou, dohody, částečné úvazky. A častěji než muži zůstávají s dětmi doma, učí se s nimi, starají se o ně…

„Kromě většího ohrožení v oblasti placené práce pak na ženy padá větší díl neplacené práce. Instituce, které mají na starosti péči a vzdělání dětí, náhle a na dlouhou dobu přestaly fungovat, a rodiče, potažmo matky se tak musí popasovat s nutností děti celodenně zajistit, vařit jim, učit je, nahrazovat jim sociální kontakty a udržet je v dobré psychické kondici,“ říká Radka Dudová ze Sociologického ústavu Akademie věd. „Matky významně častěji než otcové zůstávají s dětmi doma v případě zavřených škol a školek. Podle informací České správy sociálního zabezpečení bylo mezi těmi, kdo v průběhu loňského dubna a května čerpali ošetřovné, 3/4 žen a jen 1/4 mužů. Podle výzkumu Život během pandemie čerpalo po nějakou dobu ošetřovné během první jarní vlny 20 % pracovně aktivních žen s dětmi do 18 let a 8 % mužů.“

Ošetřovné je však prakticky tím jediným, co stát pro rodiče udělal. „Pro mě jsou šokující dvě věci: za prvé, s jakou lehkostí se předpokládá, že to rodiče hravě zvládnou, že je to přece jejich zodpovědnost, protože když si děti pořizovali, tak musí být schopni se o ně postarat s radostí a bez jakékoliv pomoci. Na rodiče byla naložena obrovská zodpovědnost bez jakékoli podpory. Nedivila bych se, kdyby se pandemie projevila významným snížením porodnosti v následujících letech,“ podotýká Radka Dudová. „A za druhé, že nedošlo k významnějšímu, a hlavně hmatatelnějšímu uznání pečovatelské práce žen – nejen doma, ale ani ve zdravotnictví či sociální oblasti. Chvíli se jim tleskalo, slíbily se jim příplatky, ale nakonec se stalo v podstatě jen to, že se pro ně otevřely speciální školy a školky a byla jim nařízena pracovní povinnost.“

Socioložka míní, že v praktické rovině je situace v rodinách v Česku podobná tomu, co prožívají rodiny v ostatních evropských zemích. S tím rozdílem, že v tuzemsku má koronavirová nákaza celosvětově nejhorší průběh, a omezující opatření tak trvají nejdéle. „Situace se však liší v tom, jak se o dopadech na rodiče, na ženy a na děti hovoří. Nebo spíš nehovoří,“ přidává Radka Dudová další pohled. „Tyto skupiny u nás vůbec nejsou prioritou. Když je potřeba omezit mobilitu a sociální kontakty, jsou to pro vládu ti první na řadě, kdo jsou omezeni, a jsou omezeni nejdéle. O narůstání vzdělanostních nerovností mezi dětmi, vývojových dopadech na děti, negativních dopadech na genderovou rovnost mluví jen odborníci, a to relativně zřídka; pro vládu to vůbec není téma.“

Velké téma Mámy v lockdownu najdete v dubnovém vydání časopisu Neovlivní.cz

Zdroj náhledové foto: Shuttertock