Dálkový přístup osobní kontakt pacienta s lékařem nemůže nahradit. Nebo jen někdy...

Dnešní čím dále, tím více digitální doba, se nás snaží přesvědčit, že se opravdu obejdeme bez přímého kontaktu s lékařem, který může stejně dobře být s námi ve spojení na dálku (on-line) po telefonu či PC, notebooku, atd. Stačí, když se připojíme a na dálku jsme vyšetřeni, je nám stanovena diagnóza a nasazena příslušná léčba nebo jsme nasměrování k dalšímu vyšetření ve specializované ambulanci on-line nebo fyzicky, podle toho, jak se situace vámi kontaktovanému lékaři jeví. Zdá se to být pro všechny přínosné. Pacient je vyšetřen i zaléčen v pohodlí a bezpečí svého domova, bez čekání, bez ztráty času cestou a bez rizika možné infekce. Lékař je také v bezpečí své ambulance, bez možnosti infekce od pacienta a všichni šetří čas a peníze. Stávající pandemie se svými opatřeními přímo volá po takovýchto řešeních a nutno říci, že některé procesy, nastavené již před časem, jsme s radostí v této době využili. Mám na mysli e-recept a e-neschopenku, což jsou opravdu velcí pomoc-níci!

V současnosti se rozvíjí diskuze, jak alespoň částečně práci lékaře ve smyslu přímého kontaktu s pacientem omezit. Ne, že by vše nezačalo daleko dříve, již po desetiletí jsou některé vyšetřovací metody zajišťovány na dálku:např. on-line monitorace krevního tlaku, ekg křivky, saturace krve kyslíkem, apod., přičemž jde o pojistku proti náhlé arytmii, ztrátě vědomí či náhlé smrti. Existuje řada firem, které spolupracují se sociálními službami a monitorují některé životní funkce seniorů včetně tzv. „panického tlačítka“, tedy tlačítka zajišťujícího pro monitorovanou osobu možnost dát na centrálu služby vědět, že je jí špatně, upadla či je nějak ohrožena na zdraví nebo životě.

Firma EUC zavedla telemedicínu jako službu takřka nahrazující fyzickou návštěvu u lékaře a je na dálku poskytována non-stop praktickými lékaři. Po vyplnění tzv. „inteligentního a strukturovaného“ dotazníku pacientem a jeho prostudování lékařem je pacient zpravidla během 6-10 minut vyšetřen, je mu stanovena diagnóza na základě chatu nebo videohovoru a také následná terapie a doporučení, případně je nasměrován dále. Vše 24h denně a 7 dnů v týdnu. Zdá se to být jednoduché. Bohužel takový optimismus nesdílím. Jistě, když jako internista nebo všeobecný lékař svého pacienta znám, mám jej v kartotéce a opakovaně jsem jej fyzicky vyšetřil, mohu si dovolit některé (jen některé) konzultace na dálku. Například směrem k možnosti onemocnění kovidem, kolísání krevního tlaku, kolísání hodnot krevního cukru a řady jiných. Vím-li na-příklad, že můj pacient byl v nedávné době vyšetřen pro bolesti zad a byly vyloučeny choroby srdce či žaludku, které se mohou projevit bolestmi zad, pak si mohu s klidným svědomím dovolit zaléčit tato bolesti nějakými léky. V opačném případě bych chtěl vždy pacienta vidět- fyzicky, natočit EKG, případně udělat RTG páteře. A strukturovaný inteligentní dotazník to nemůže zachránit. Vždy nás učili, že základem vyšetření je odběr anamnézy, nikoliv dotazník….Důvěra mezi pacientem a jeho lékařem nevzniká během několika minut. Ale především dlouhodobým sledováním a vzájemnou informovaností o nemocech pacienta a jeho terapii. Mimochodem při vyplňování dotazníku si pacient nemusí na všechny údaje vzpomenout.  Nebo je neuvede, protože jim nepřikládá důležitost. Často například pacient neuvádí, že má cukrovku, protože jí má kompenzovanou…ale má ji!  S tím souvisí otázka odpovědnosti. Mám na mysli odpovědnost profesní, danou povinným pojištěním lékařů a zdravotnických zařízení za škodu způsobenou pacientovi a to v případě, že on-line vyšetření není úplně „lege artis“. Nebo to komerční pojišťovna může tvrdit…. Jsou zde již nějaké precedenty?

Prosím, dejme si pozor, stávající kvalitu a dostupnost péče je třeba zachovat, nikoliv omezovat, jakkoliv se to může jevit jako výhodné. Telemedicína má u nás místo, ale přímý kontakt s lékařem v jeho ordinaci většinou nenahradí. Nebo nahradí ale s nějakými ztrátami!