Česko bude moct v následující dekádě čerpat z EU až jeden bilion korun. Je to rekordní částka evropských dotací a má pomoci české ekonomice přiblížit se úrovni Německa, Rakouska a dalším západním ekonomikám. Zároveň má pomoci oklepat se z pandemie a postavit českou ekonomiku zpět na nohy.
O tom, jak evropské peníze využít smysluplně, minulý týden debatovali odborníci v sídle Hospodářských novin v pražském Karlíně na konferenci Prosperující Česko.
Pro srovnání, ještě v minulém programovém období od roku 2014 do roku 2020 mělo Česko k dispozici šest set miliard korun. „První roky čerpání v minulém období byly trochu amatérské, nevědělo se přesně, jak čerpání zacílit, a vznikla řada nejasností, možná i podvodů. Jsem ale přesvědčen, že v posledních letech se to hodně posunulo a evropské zdroje jdou tam, kam mají,“ řekl v diskusi Karel Havlíček, místopředseda vlády, ministr průmyslu a obchodu a ministr dopravy. Dodal, že například v oblasti dopravy je nyní Česko ve financování na rekordních číslech.
„A nemyslím tím jenom zdroje evropské, ale i národní. Dnes do dopravní infrastruktury dáváme 127 miliard korun ročně. Před pár lety to bylo 50 miliard,“ vyčíslil Havlíček a dodal, že právě evropské finance ve financování hrají významnou roli.
Především pro malé a střední podniky bylo čerpání evropských dotací v minulém programovém období poměrně složitou disciplínou. „Jednoduché to nebude nikdy, už z povahy věci. Jsou to veřejné peníze, evropské peníze a jsou hlídané jak na národní, tak na evropské úrovni. Malé i střední podniky například narážejí na limity veřejné podpory. Ne vždy jsou pravidla srozumitelná a ne všichni je do detailu znají. Ale už v tomto končícím programovém období si s tím umějí podniky velmi dobře poradit,“ řekla Daniela Grabmüllerová, náměstkyně ministryně pro místní rozvoj.
Nové období klade důraz na ekologii
Pětisetstránkový plán obnovy, který má v Česku zmírnit dopady pandemie a zároveň položit základy pro zelenější a udržitelnější budoucnost, zhodnotila v diskusi Eva Zamrazilová, předsedkyně Národní rozpočtové rady. Je k němu ale v lecčem skeptická.
„Věřím, že česká ekonomika se na nohy postaví nikoli díky tomuto plánu, ale především díky odolnosti českých podnikatelů. Ten plán je zatím jen na papíře, takže je předčasné jej hodnotit. Problém ale vidím v tom, že evropské podmínky jsou tvrdě zacíleny nejen na nezatěžování životního prostředí, ale především na aktivní změny,“ podotkla Zamrazilová. Dodala, že Češi sami o sobě již cestou k větší udržitelnosti jdou. Starosti jí dělá především tlak na větší investice do obnovitelných zdrojů energie.
„Podívejte se na náš klimatický profil. V Česku slunce někdy svítí, někdy nesvítí, vítr někdy fouká, jindy nefouká. Splnit podmínky výroby obnovitelné energie je pro nás nejobtížnější z celé Evropy,“ je přesvědčena Zamrazilová. Naopak velký potenciál vidí v české farmacii, biotechnologiích, inovacích a v exportu výrobků s přidanou hodnotou.
Evropská unie však na ekologii klade velký důraz, 30 procent financí z evropských fondů by mělo směřovat na ochranu klimatu a celý evropský rozpočet je vázán tím, že se má vynakládat v souladu s pařížskou klimatickou dohodou. Pro země s emisně náročnou energetikou a průmyslem, kam patří i Česko, vytvořila Evropská unie Fond spravedlivé transformace. Ten má regionům závislým na uhelném průmyslu, kam z Česka patří Karlovarský, Moravskoslezský a Ústecký kraj, pomoci k cestě ke klimatické neutralitě. Podle Pavlíny Žákové, ekonomické poradkyně Zastoupení Evropské komise v ČR, lze zachovat velmi dobrý ekonomický růst i při zvyšování nároků na ekologický způsob života.
„Podívejme se do Skandinávie, Rakouska nebo Nizozemska. To si také prošlo odklonem od uhlí v 70. a 80. letech. Nyní jsou to bohaté země, kterým už nestačí jen materiální zajištění, ale chtějí žít více v souladu s přírodou,“ dala příklad Žáková.
Diskutující také připomněli, že Česko od vstupu do EU v roce 2004 rychle bohatne, Praha už je dokonce třetím nejbohatším regionem unie. Patří tedy mezi vyspělé regiony a v novém období jí EU bude na projekty přispívat jen 40 procenty financí. Z dalších českých regionů se dva – střední Čechy a jihozápad Čech – přehouply do vyšší kategorie, kde je spolufinancování z EU 70 procent, a ostatní regiony ještě zůstávají u 85procentní podpory.
Chytré město neznamená jen technologie
Druhá část diskuse se věnovala chytrým technologiím ve městech a obcích. Ondřej Ptáček, senior manažer společnosti PwC Česká republika, upozornil, že koncept smart cities není spojen jen s technologiemi. Aby opatření byla chytrá, jde podle Ptáčka nejen o digitalizaci, ale celkově o plánování a způsob provádění městských služeb. „Cílem je dostat se do stavu, kdy je město občanům přístupné, má dostatečně rozvinutý lidský kapitál a inovace. Jde o to, vytvořit dobré místo k životu,“ připomněl Ptáček.
Diskuse se také dotkla chytré krajiny, tedy otázky, jak se dá v krajině dobře hospodařit. Dan Jiránek, ředitel sekce pro projekty a inovativní přístupy Svazu měst a obcí ČR, podotkl, že vůbec nemusí jít o nové přístupy či technologie, ale naopak o návrat k původnímu způsobu hospodaření. „Některé státy, které jsou technologicky velmi daleko, si krajinu a zemědělství nechaly ve stavu, v jakém byly před třemi sty lety. Ukazuje se, že to je to nejlepší, co mohly udělat. Komunisti u nás odstranili mokřady a zvětšili plochy polí, což narušilo rovnováhu v přírodě. Dnes se ukazuje, že pestrost a návrat k biodiverzitě jsou tím nejlepším řešením,“ podotkl Jiránek.
Rút Bízková, předsedkyně Institutu pro Společnost 4.0, zmínila, že koronavirová pandemie velmi urychlila rozvoj digitalizace. „Ukázalo se, že i lidé narození do roku 1945, kteří neovládali digitální technologie po většinu svého života, se museli přizpůsobit. Kolik bylo řečí třeba kolem e‑receptů, tvrdilo se, že doktoři nemohou na dálku fungovat. A najednou je všechno možné,“ připomněla s úsměvem Bízková.
Experti: Nečekejme na dotace
Jaroslav Kacer, poradce v oblasti implementace inovací a smart cities, vyzdvihl fakt, že takzvaný Green Deal, tedy zelená transformace v EU, je obrovskou příležitostí současné generace, která by měla svým dětem předat planetu ve stejném nebo lepším stavu, než je nyní. „Pokud zelená politika měst nebude placena z dotací, všichni budou dělat něco jiného. Budou chtít vyvíjet kreativní průmysl a půjdou do oblastí, kde bude obrovský objem prostředků,“ připomněl Kacer.
Jak se ale vymanit ze závislosti na dotacích a pouze nečekat na finanční výzvy z EU? Řečníci se shodli, že postup by měl být opačný. Tedy nečekat, až přijde dotace, a podle ní nastavovat projekt, ale Česko by mělo samo přicházet aktivně s projekty a pak na ně shánět financování, třeba z evropských zdrojů. „V přípravě takových projektů mají velkou roli univerzity. Na každé větší univerzitě je dnes evropské centrum pro digitální inovace. Takže spolupráce města, univerzity a případně místního průmyslu a obyvatel je základ k tomu, jak takové chytré projekty vytvářet,“ poradil v diskusi Miroslav Svítek, člen vědecké rady Fakulty dopravní pražského ČVUT.
Článek původně vyšel v Hospodářských novinách v rámci projektu Proměny českých regionů, který společně realizují EURACTIV.cz a vydavatelství Economia s podporou Evropské komise.