Politická atmosféra středoevropského regionu poprvé od listopadu roku 1989 svým významem překročila rámec krajského přeboru. Utkání týmů CSKA Putin a Český lev připomínalo po ukončení činnosti špílmachrů Havla, Tigrida, Schwarzenberga a několika dalších jen pouťáky, na jejichž výsledku dosaženém na hřišti ani nezáleželo. Platné byly dohody o výsledcích, dalším losování i postupu do příštích kol v šatně. Někteří z hráčů Českého lva, vč. posledních dvou kapitánů, budili svým výkonem dojem, že si v šatně oblékli jiný dres, než za který opravdu kopou.
Na jejich přístupu neměnila nic ani hra protivníka, plná záludností a faulů. Víc než z vítězství Českého lva, kterého nesli na prsou, měli potěšení z počítávání úplatků a zisků z podvodných sázek. V posledních dnech, kdy Českému lvu resp. týmům, z nichž nominovali výběr reprezentace, hrozí sestup do pralesní ligy, naši reprezentanti zdánlivě prozřeli. Hrozící sestup a brutalita ruských borců na hřišti Vrbětic probudila mátohy a dosud se vlekoucí lemply.
Svůj zůstal jen kapitán týmu, který ale nemá co skrývat. Několik jím v minulosti vstřelených vlastních branek svědčí o jasné kolaboraci se soupeřem. Doufejme, že „jen kolaboraci“, neboť nechat se ve chvíli útoku protivníka ošetřovat dlouze za čárou, svědčí spíš o poruše duševního zdraví.
Ale dosti příměrů! Vláda projevila dostatek kolaboračního potenciálu s tradičním a po zániku nacismu i jediným skutečným nepřítelem. Na tom nic nezmění falešné a ufňukané scénky, hrané v kostýmech Blanických rytířů. Kolaboranti, konfidenti, kurvy, krysy, kanálie, to jsou vybraná slova po Ká. Jsou ale i jiná – společný, státní, statečný, silný, sebevědomý a jde o to, co si stavitelé našeho týmu vyberou. Nejsme jimi nakonec my sami?
Zpětné zrcátko dnes a zítra přináší ohlédnutí za životy mužů, kteří se dopustili zrady. Nakonec jim nepomohlo ani to, že v první polovině svých životů patřili k velikánům našich dějin. Zničila je chamtivost, chorobná ctižádost a touha po moci a za to byli, na rozdíl od některých jiných, po zásluze potrestáni. Na podzim budeme těmi, kdo bude nominovat reprezentanty Českého lva, my. My budeme rozhodovat, kdo za nás má kopat, myslete na to!
Když přešel v dubnu 1915 do ruského zajetí téměř celý 28. pražský pluk a v květnu 1915 také 36. mladoboleslavský pěší pluk, bylo v Rusku údajně až 200 000 zajatých Čechoslováků. Po pádu carského režimu a nastolení demokratické vlády, nastaly pro nábor do československého vojska z řad zajatců lepší podmínky. Bojový křest zažila čs. legie 2. července 1917 v bitvě u Zborova, kde společně se 4. finskou divizí zvítězila nad přesilou vojsk Trojspolku. Ve srovnání s jinými bitvami byla bitva u Zborova jen epizodou 1. světové války, ale její výsledek přinesl čs. vojsku obrovskou propagaci. Díky následnému masovému nástupu dobrovolníků měly čs. jednotky koncem roku 1917 již 40 000 mužů.
Vše se změnilo po puči lumpenproletariátu, později nazvaném Velká říjnová socialistická revoluce. Koncem března 1918 byla v Penze podepsána dohoda o svobodném průjezdu čs. legií po sibiřské magistrále do Vladivostoku, ale jako každá dohoda s bolševikem se i tato ukázala jako holá lež. Během cesty dochází k průtahům ze strany sovětské moci, přesunu čs. legií je bráněno a nakonec je vydán rozkaz je odzbrojit.
Legionáři se proto rozhodli si cestu probojovat.Již 7. června 1918 sibiřskou magistrálu od Čeljabinsku po Irkutsk obsadili a zahájili přesun na východ. Historickým unikátem exodu je jediná námořní bitva válečných lodí československé flotily v srpnu 1918 na jezeře Bajkal. Unikátnost námořní bitvy ryze suchozemského státu je zvýšena tím, že šlo o loďstvo ukořistěné nepříteli.
Dramatický je i osud muže, který bitvě velel. Generál Radola Gajda, původním jménem Rudolf Geidl, patřil k nejvyšším velitelům legií a je významnou, byť kontroverzní postavou českých dějin. Narodil se 1892 v rakousko-uherském Kotoru, jako syn rakousko-uherského šikovatele a černohorské šlechtičny. Hned po studiích vstoupil do armády a do války rukoval již jako poručík. Po zběhnutí na srbské frontě do černohorských milicí si změnil jméno na slovansky lépe znějící Radola Gajda. Zde začíná jeho až filmový životní příběh.
V zajetí, ač pouze drogista, o sobě tvrdil, že je lékař. Po porážce černohorské milice se na falešný pas dostal do Ruska, kde sloužil jako plukovní lékař a po zničení srbské divize vstoupil do československého vojska. V bitvě u Zborova už velel jižnímu úseku brigády, v květnu 1918 se svým plukem dobyl města Novonikolajevsk a Mariinsk a dva měsíce poté obsadil Irkutsk. A právě zde, v srpnu 1918, Gajda na ochranu týlu svých jednotek, ohrožovaných z Bajkalu bolševickými loděmi, nařídil nečekaný protiútok na blízké přístavy, kde ukořistil parníky Sibirjak, Burjat a Fedosia.
Po jejich vyzbrojení houfnicemi loďstvo vyplouvá z přístavu Listvjanka a kryto mlhou dopluje k přístavu Mysová, drženému bolševiky. Ti se domnívají, že lodě jim vezou proviant a nechávají je přiblížit se až na distanc jen 4 km k přístavu. Když zjistili svůj omyl a chystali se ledoborcem Bajkal zahájit palbu, bylo již pozdě. Čechoslováci ledoborec potopili výstřelem parníku Sibirjak a zapálili přístav Mysová. Když po půlhodině přijel ke břehu obrněný vlak rudých, zahájil již bezúspěšnou palbu na mizející lodě legionářů. Ti během cesty obsadili i bolševický ledoborec Angara a právě salvy na něj vypálené byly posledními výstřely unikátní námořní bitvy. Po tomto vítězství byl v září 1918 Gajda povýšen na generálmajora a v této hodnosti dobyl Jekatěrinburg! Významnou funkci získal Gajda také v armádě admirála Kolčaka, který jej navrhl za velitele plánovaného dobytí Moskvy!
Gajdova kariéra stoupala strmě i v poválečných letech. V roce 1924 se stává členem hlavního štábu čs. armády a v roce 1926 jeho náčelníkem. Právě tehdy se do oblak stoupající kariéra generála Gajdy prudce zlomí a druhá polovina jeho života je plná konfliktů, komplikovaná a kontroverzní jako Gajda sám. Vydává paměti s detailním popisem hrdinské úlohy T.G.M. při formování legií, ale témže roce je degradován pro podezření z účasti na špionážní aféře a propuštěn z armády.
Jeho životní dráha nabírá jiný směr, když podle vzoru italského fašismu zakládá a stává se vůdcem Národní obce fašistické, jen s výrazně silnějším akcentem na antisemitismus. Během mnichovské krize se silně angažoval ve prospěch obrany ČSR a těžce nesl postup spojenců, vnímaný tehdy jako zradu. To mu ale nebránilo, aby nezačal připravovat svou kariéru v nových podmínkách.
Stává se funkcionářem Strany národní jednoty a v březnu 1939 zakládá Český národní výbor, do jehož čela se obsadil v představě, že se výbor stane vládou Protektorátu Čechy a Morava. Hned 15. března 1939 navázal kontakt s generálem von Gablenzem, jemuž slíbil za svůj výbor loajalitu i spolupráci. Když Němci na zákrok prezidenta Háchy přestali s Gajdou komunikovat, převedl tento po dohodě s Háchou členstvo Českého národního výboru do řad Národního souručenství.
Kolaborant? Jak se to vezme! Za okupace Gajda finančně pomáhal českým letcům prchajícím do exilu, díky svým kontaktům intervenoval za perzekvované osoby, striktně odmítl Němci nabídnutou spolupráci a musel vědět o odbojových aktivitách svého syna. Po popravě Bohuslava Seluckého přijal jeho dceru do rodiny jako schovanku a na oslavě svých padesátin v únoru 1942 vyzval příznivce, aby odmítli spolupráci s okupanty!
Ale nic platno! Ani ne týden po válce, 12. května 1945 byl Gajda zatčen a odsouzen na dva roky žaláře za činnost v době 2. republiky, propagaci českého fašismu a funkci v Českém národním výboru. Pikantní je, že prokurátorem je v tomto případě Josef Urválek, který se jen o tři roky později ukáže být oním zběsilým prokurátorem v největších zfalšovaných komunistických procesech! Po započítání vazby byl Radola Gajda ihned propuštěn, ale díky týrání a mučení ve vazbě prakticky oslepl. Umírá záhy po svém propuštění 15. dubna 1948 ve věku 56 let.
Připusťme, že člověk může v životě učinit chyby a na řadu věcí během života změnit názor. Záleží jen na tom, jak v dalším životě svůj předchozí postoj napravil. Dnes v pátek, kdy Zpětné zrcátko odesílá pondělní ohlédnutí, je vrchní zbabělec a konfident rusko-čínské osy, Miloš Zeman, nadále v bdělém komatu. Za současném situace je to hanba, na druhou stranu by to tak mohlo klidně zůstat až do jara 2023. Byl by klid a naší zemi by nehrozila žádná další ostuda.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
