Scénář ke Scarface (ta jizva není skoro vůbec vidět) napsal Oliver Stone, který – jak víme i díky tomuto seriálu – má a měl dějiny USA dobře zmáknuté, dokonce se nevyhýbá kontroverznějším tématům, o kterých si autority povětšinou nepřejí, aby se rozmazávaly. V roce 1980 nechal Fidel Castro odjet z Kuby do USA údajně na 125 000 nepohodlných občanů. Vedle nepřátel režimu se jednalo také o trestance, kterých mohla být celá pětina, a mezi nimiž nechyběli kamarádi Manny Ribera a Antonio „Tony“ Montana. V osmdesátkách navíc začal na plné obrátky frčet kokain. Ale nepředbíhejme.

Cesta na vrchol může být dlouhá, leč existují nejrůznější zkratky. Kór když máte kuráž, nebojíte se špinavé práce a jste přesvědčení o tom, že vám patří svět ... a všechno, co je v něm. Pochopitelně také musíte potkat ty správné lidi, kteří vás posunou. Z uprchlického tábora pod dálnicí se pak snadno dostanete k zelené kartě a mytí nádobí, odkud se můžete dostat k práci pro místní velkou rybu, která obchoduje s bolivijským drogovým baronem a která má taky krásnou přítelkyni Elviru. Pak už je to víceméně pouhá formalita.

Spousta gangsterů si myslí, že jsou nedotknutelní, ale bystrý a narcis Tony Montana, který se učil anglicky při sledování bijáků s Humphreyem Bogartem a Jamesem Cagneym, tenhle dojem posouvá na vyšší level. Vlastně možná až na ten nejvyšší, jak dokazuje proslulé finále, ve kterém nepřátele mimo jiné vybízí, aby „pozdravili jeho malého kamaráda.“ Tady ovšem sehraje svoji podstatnou úlohu také kokain, kterého nadužívá, a vynechat v žádném případě nelze fakt, že se všechno začne sypat. Zároveň si uvědomuje, že co dělá, není správné. A uvědomoval by si to i bez matčina (Miriam Colón) vyhazovu z domu, který sdílí s dcerou, resp. s Tonyho ségrou Ginou. K ní je přehnaně protektivní, protože ji vidí de facto jako jediný čistý bod v jinak zkaženém světě.

 










 

Vedle toho má morální hranici, jakou by nepřekročil, a taky drží slovo. Zvláště to první je důležitá věc z hlediska přijetí diváků, protože už tak byla Scarface v době svého uvedení považována za extrémně násilný počin. Ze tří nominací na Zlatý glóbus byly dvě herecké a jedna za skvělou hudbu Giorgia Morodera. Na Oscara nebyla pro jistotu nominovaná vůbec, přestože o jejích kvalitách nemůže být nejmenšího sporu! Evidentně tedy předběhla dobu, přestože v „osmdesátkách“ začalo násilnějších bijáků, především tedy akčňáků, výrazně přibývat. Každopádně nelze se nezamyslet nad vypovídající hodnotou této klasiky.

Nicméně i kdyby ta klíčová newyorská akce ze závěrečné třetinu filmu proběhla za jiných okolností, s velkou pravděpodobností by si Tony Montana stejně vysloužil kultovní status, jelikož sledovat jeho představitele Ala Pacina, jak je zcela položený do své role, jest naprosto fascinující! O to důležitější bylo typové obsazení dalších herců a hereček, kteří by s ním ve společných scénách dokázali do značné míry držet krok. Sice pořád pokaždé strhává díky svému projevu pozornost na sebe, přesto lze bez diskuze dodat, že Steven Bauer, Mary Elizabeth Mastrantonio, Michelle Pfeiffer, Robert Loggia i divákům a divačkám Amadea dobře známý F. Murray Abraham, mu jsou důstojnými spoluhráči/protihráči.

Ve Scarface nacházíme více vrstev a nic není černobílé. Na rozdíl od původní gangsterky režiséra Howarda Hawkse a scenáristy Bena Hechta, jimž je tato novější verze věnována. Hlavní roli v ní ztvárňuje Paul Muni, jímž se Al Pacino při ztvárnění Montany (jméno dostal po Joeovi Montanovi, tehdejším nejoblíbenějším hráči baseballu Olivera Stonea) také inspiroval. Jakkoli byli všichni tři velmi talentovaní filmaři, Scarface z roku 1932 nedokázala odolat zubu času – ať už to srovnáme s dalšími tehdejšími bijáky typu The Invisible Man, Na západní frontě klid, Modrý anděl, u nás Anton Špelec, ostrostřelec, eventuálně se můžeme navrátit do němé éry k Metropolis, Kidovi, Nosferatu – Symfonii hrůzy, Zlomenému květu, …).

 










 

Scenárista Oliver Stone si dělal průzkum tak detailní, že sám sjížděl lajničky kokainu. Vedle toho měl informace jak od zločinů, tak od policie. Zkrátka se měl při psaní o co opřít. K tomu přidal vlastní postupy, které fungují a jasně korespondují s charaktery postav, včetně vyznání lásky často znuděné a na vlivné muže Elviře, se kterou si zase až tolik nerozumí. Ač sám Stone směřuje doleva, z Tonyho udělal ryzího pravičáka. Brian De Palma pak výborný scénář zfilmoval naprosto precizním způsobem. Velkou pozornost si vysloužila scéna s pilou, která naplno probudí naši představivost. Velice pozoruhodný je předěl v podobě koláže (v níž nechybí ten tygr) při kariérním vzestupu. A opomenout nesmíme na samotný závěr, který dodnes můžeme sledovat jen v němém úžasu.

Scarface je další jasnou ukázkou toho, jak to může dopadnout, když se na jednom filmovém projektu sejde řada talentovaných lidí. Nechybí politický podtext a s ním související nedostatky systému (zkorumpované poldy nevyjímaje), ale na to už jsme od Olivera Stonea zvyklí. Tentokrát není až tolik výrazný. I proto, že jej překryje finále jak z nějaké antické tragédie. Kdepak, Scarface není obyčejná gangsterka. Jedná se o podívanou, která dost realisticky nahlíží na období osmdesátých let i na to, jak to chodí v drogové branži. Tím je uhrančivá, ovšem zároveň taky mírně znepokojující. Především patrně pro starší/zkušenější diváky, kteří navíc čtou mezi řádky.


INFORMACE O BONUSOVÉ SEKCI NA BLU-RAY JSOU K DISPOZICI TADY


FOTO: cinema.de