Na palubě lodi Columbia zůstal Michael Collins osamocený. Byl třetím členem týmu Apollo 11, a protože se jako jediný nevydal na povrch Měsíce, řada lidí zapomíná jeho jméno. Tehdy ho podle rozhovoru pro deník The Guardian sžíral strach. Čekal na zprávu od velitele mise Neila Armstronga a Buzze Aldrina. Čekal, že se ozvou, že bezpečně přistáli na povrchu Měsíce.
Měl strach, že se stane jediným přeživším mise Apollo 11, že se do USA vrátí sám jako „poznamenaný muž“. Přestože je dnes celý projekt přistání na Měsíci popisovaný jako prakticky bezchybný, před padesáti dvěma lety měli všichni ve vesmírném programu napnuté nervy. A nejvíce zřejmě Collins.
Posádku Apolla 11 tvořil (zleva) velitel Neil Armstrong, pilot modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu. Buzz Aldrin.
„Mým tajným strachem v posledních šesti měsících bylo to, že je nechám na Měsíci a vrátím se na Zemi sám. Teď jsem jen minuty od momentu, kdy se dozvím pravdu,“ napsal si do deníku Collins, zatímco zůstal sám na palubě lodi Columbia.
  |
Obavy měl především o pohon lunárního modulu zvaného Eagle (Orel). Nikdo nevěděl přesně, jestli se podaří motor dobře zažehnout na povrchu Měsíce, čistě proto, že to nikdo předtím nezkusil. Pokud by se to nepodařilo, Aldrin a Armstrong by zůstali na povrchu odsouzeni k smrti poté, co by jim došel kyslík. Zároveň hrozilo, že pokud pohon nebude v provozu alespoň 7 minut, modul se buď zřítí zpět na Měsíc, nebo zůstanou astronauti na jeho orbitě.
Šance 50-50
Strach měli ostatně všichni. Armstrong odhadoval úspěšnost tak 50 na 50. A stejně tak Collins, přestože byl jedním z nejlepších pilotů na světě. „Potím se jako nervózní nevěsta,“ napsal do svého deníku, zatímco Orel mířil na přistání.
„Pokud nevystoupají z povrchu nebo do něj narazí, nespáchám sebevraždu. Vrátím se domů, ale budu tím poznamenaný do konce života. To vím,“ poznamenal pilot. Nakonec všechno dobře dopadlo. Collinse však čekala další cesta. Na odvrácenou stranu měsíce, odkud nemohl komunikovat se Zemí, ani kolegy na Měsíci. V ten moment se stal nejizolovanějším člověkem ve vesmíru.
„No a co?“ reagoval se smíchem na tento fakt Michael Collins v dubnu 2019 v rozhovoru pro BBC. „Byl jsem překvapený už po přistání na Zemi, když se mě novináři vyptávali, že jsem byl neosamělejší člověk. A já se přitom cítil v modulu na Columbii jako doma. Létal jsem sám s letadly celé roky a to, že jsem byl trochu dál, mě nerozhodilo.“ Připustil pak, že se mnohem více obával návratu, než samotného přistání na Měsíci.
I was relatively new at this but Joe had been suiting us up since the Mercury days. #Apollo50th https://t.co/eZXm3t5HMT
„Měl jsem na krku sešit s 18 různými scénáři, jak je dostaneme zpět,“ dodal Collins. Astronauti však měli každý scénář pečlivě nacvičený a pilot Columbie se tak spíše soustředil na správné splnění než na obavy.
Simulace nasazení a používání různých nástrojů na povrchu Měsíce. Zkouška ze dne 22. dubna 1969. Aldrin (vlevo) používá k vyzvednutí vzorků lopatku a kleště. Armstrong drží pytel, aby obdržel vzorek.
Collinsův nejhorší strach se nakonec neproměnil ve skutečnost a Armstrongovi s Aldrinem se vzlet z Měsíce podařil. Zapsali se do historie. Paradoxně ale Collinsovo jméno většina lidí zapomněla.
Zapomenutý muž
Prakticky každý si dokáže vybavit jméno prvního muže na Měsíci Neila Armstronga a často i jeho kolegy Buzze Aldrina. Collins však v paměti lidem nevytane. Pilotovi mise Apollo 11 to však ani v jeho 88 letech nevadilo. „Byli jsme všichni neuvěřitelní šťastlivci,“ uvedl Collins v roce 2019 v rozhovoru pro BBC.
„Neil Armstrong neměl rád pozornost, Buzz Aldrin měl rád pozornost, Michael Collins nemá rád pozornost,“ dodal s úsměvem osmaosmdesátiletý astronaut s tím, že mu příliš nevadí, že není tolik známý jako jeho kolegové z Apolla 11. „Bylo mi jasné, že nemám to nejlepší místo na Apollu 11, ale byl jsem absolutně nadšený, že vůbec nějaké místo mám.“
Collins se narodil v Římě v roce 1930 v rodině generálmajora Jamese Collinse, který tehdy sloužil v zámoří v rámci americké armády. Vojenskou kariéru tak následoval i Michael. Vystudoval vojenskou akademii West Point a přidal se k letectvu USA. Během své kariéry pracoval i na základně letectva George, kde jej učili, jak shazovat atomové bomby. K astronautům se připojil v roce 1962 a byl zařazen do programu Gemini. Nakonec přešel do programu Apollo, díky kterému se podíval na druhou stranu Měsíce.
A lot bigger than Gemini, but still close quarters. #Apollo50 : @NASA https://t.co/VrdlyE4FMa
Po přistání na Zemi Collins opustil tuto kariéru a stal se ředitelem Národního muzea letectví a vesmíru. V roce 1985 pak začal podnikat. Collins i v důchodu, ale zůstával velice aktivní. „Běhám, jezdím na kole, plavu, rybařím, maluji,“ říkával médiím pravidelně. Podle jeho dcery poslední rok a půl trpěl rakovinou, které podlehl v hospicu na Floridě.
