Proč vaříme litry bylinných sirupů? A co na domácí sirupy říká lékárník?
Domácí bylinkové sirupy a šťávy. Nutnost, nebo móda? • Je domácí výroba bylinných sirupů odpovídající potřebám českých domácností? • Je domácí výroba bylinných sirupů účelně vynaloženým časem a energií? • Má ozdravný efekt, anebo se jen napijeme chutné cukrové vody? • Jaký je váš názor? •
Vaříme bylinkové sirupy z cukru a empiricky připravovaných rostlinných výtažků, a přitom necháváme lesy plné borůvek či malin, třešně na stromech visí, dokud nespadnou a metráky jablek zdobí jabloně ještě za sněhu, pokud nespadaly pod strom. To není žádná výtka jednotlivcům, to je vypozorovaný obecný jev.
Vymlouváme se na babičky
Říkáme s oblibou (v duchu doby), že bylinné sirupy doma vyrábíme po vzoru „našich babiček„. Přitom domácí výroba bylinných sirupů nemá v „české kotlině“ nijak dlouhou tradici. Naše (pra)babičky nakládaly do cukru tak leda jitrocelový list nebo smrkové výhonky. To bylo ovšem na „meducínu“, nikoliv na běžné pití.
Vařit sirup z bezu, meduňky, mateřídoušky, mátový sirup, z lípy a dokonce i z kopřivy, aby bylo co do vody? Ne, tak to nebylo zvykem.
Cukru nebylo málo, ale byl drahý
Babičky bylinky sušily. Proč nedělaly sirupy? Především proto, že cukr byl v jejich dobách drahý. Kilogram krupicového a krystalového cukru stál od poloviny 60. let 7,30 Kčs, jenže předtím byl ještě dražší. Že byly průměrné platy v těch dobách desátým až patnáctým zlomkem současných průměrných platů, není snad třeba připomínat. To lze najít v oficiální statistice. A ani tehdy nedosahoval průměrného platu každý, právě tak, jako dnes.
- Sypali bychom s klidným srdcem třeba do výluhu z kopřiv kilovky cukru, kdyby jedna stála bratru osmdesát až sto deset korun?
Ano, naše předkyně vařily sirupy. Jenže z ovocných šťáv. Z rybízu, který lemoval ploty všech zahrad, z třešní, jež nikdo nenechal spadat pod stromy, z malin, borůvek a ostružin, protože nikdo nebyl líný „ohnout se“ a zadarmo si je nasbírat v lese.
Nalijme si čisté šťávy
Od té doby, co jsme odešli z hektického města do klidu moravského podhůří, mám najednou nějak víc času. I víc příležitostí. Jako mnoho současných žen jsem se na venkově též pustila do vaření bylinných sirupů. Víte proč?
- Protože to je nesmírně snadné;
- výsledek je vždy zdařilý a efektní;
- cukr v současné době stojí nula nula nic;
- nemusí se trhat/sbírat ovoce, přebírat, lisovat, odkalovat;
- sběr bylin je příjemný a bylinné sirupy tak zajímavé...
Na našem venkově rostou borůvky, ostružiny, maliny. Ale na sirup bych je sbírala celý den. Kdežto například otep takového tužebníku jilmového mám natrhanou za dvě hodiny (na sušení, na sirup i na víno). A ještě se sama před sebou obhajuji: „Hmmm, malinová šťáva, to je jen takový mls. Ale tužebníkový sirup léčí!“
Svou přirozenou pohodlnost (třeba nasbírat borůvky) skrývám pod módním pláštíkem přírodní „léčebné péče“ o rodinu i sebe. Ale opravdu jsme na tom doma zdravotně tak bídně, že se musíme permanentně „léčit“ a „předléčovat“ bylinkami (s cukrem)? Bohudíky nejsme.
- Asi nejsem sama, kdo by mohl sám sobě takto nalít „čisté šťávy“.
Brouci v hlavě
Postupem doby jsem si uvědomovala několik důležitých věcí:
- Naše babičky sbíraly a používaly léčivé byliny k odvrácení a k léčbě konkrétní choroby. Uvařily si je však jen tehdy, když je potřebovaly. Nepopíjely denně cukerné roztoky s výluhem bylin.
- My bylinné sirupy pijeme častokrát jen tak: ze žízně, z „plezíru“, pro atraktivní chuť, pod vlivem dobové módy. Není to zbytečné, nebo dokonce nebezpečné?
- A ještě jeden problém: bylinné sirupy obsahují cukr. A cukr, to jsou kalorie navíc. Hodně kalorií navíc. Potřebujeme je, potřebují je naše děti?
- Jakou energetickou zásobárnu představuje litr bylinného sirupu?
Otázky, samé otázky…
Své domácí sirupy jsem vařila podle nahodilých laických receptur. Ale začalo mne zajímat: jsou nějaká exaktní univerzální pravidla, která by se dala aplikovat na všechny sirupy? Nějaká logicky zdůvodnitelná metodika, proč a kolik surovin použít, aby byl výsledek standardní? Otázky, otázky, samé otázky.
Večerní, ba noční hodiny strávené u internetu mi jenom ubraly čas, který jsem jsem měla strávit užitečněji. Naladila jsem se totiž na skeptickou notu a zadávala do vyhledávače slova jako „škodlivost bylinek, nadužívání bylinek, dlouhodobé užívání bylin…“. Musím uznat, že takových článků lze najít skoro tolik, jako těch „rozjuchaných“.
A tak jsem – s asi „tisícovkou“ připravených dotazů – zašla za panem lékárníkem. Jak že to s těmi sirupy je?
„Snad by nikdo nevařil deset litrů sirupu?“
Pan lékárník je člověk laskavý. Potvrdil mi tezi, že bylinný odvar má ty samé účinky jako sirup, akorát v něm není cukr. „Ale je to asi pohodlnější, sáhnout po sirupu, než vařit thé,“ rozptyloval mé chmurné (a internetem podpořené) vize o nadužívání bylinek a o ztrátě jejich účinnosti v případech, že je člověk skutečně nemocný. „Snad by nikdo nevařil deset litrů bylinného sirupu, aby ho pak pil jen tak na osvěžení?“ (Ale vařil, pane magistře, vařil… To byste koukal, co my, ženské, dokážeme!)
Ovocné sirupy bývají v kuchařkách
Ono se vlastně panu lékárníkovi ani nechtělo věřit, že se moc nehrneme do přípravy sirupů z ovoce: „Malinový a višňový sirup se nejvíc dělal,“ vzpomínal. „Jestli máte nějakou starou kuchařku, tak na konci bývaly recepty na ovocné sirupy. Stačí se jich držet, to funguje stále.“
Inu, tohle jsem slyšet nechtěla, protože takové kuchařské literatury mám doma dost. Chtěla jsem slyšet čísla. Lékárenská čísla.
„Obecné pravidlo? Tak to si pamatuji ještě ze studií. Zapište si poměr:
640 gramů cukru na 360 mililitrů vody.
Při této koncentraci roztok nebude podléhat plísním, ale také nebude krystalizovat.“
Jak změřit množství účinné látky?
Na další otázku, z kolika bylin uvařit ten základní odvar, nechtěl/nemohl odpovědět. „To se při domácí přípravě nedá nijak změřit. Množství účinných látek se bude lišit. Záleží na místě sběru, ročním období, denní době…“
Dozvěděla jsem se, že:
- některé silice se uvolní, když nejdřív byliny navlhčíme lihem.
- Jako stabilizátor mohu použít sorban draselný.
- Po otevření je třeba sirup rychle spotřebovat, aby nezačal plesnivět.
- Že ne všem výluhům z bylin svědčí kombinace s kyselinou citronovou (třebaže podomácku dáváme citron do všech sirupů, aby to mělo lepší chuť).
Bolesti a kašle se předem nezbavíme
Pak mi ještě bylo znovu připomenuto, že ani bylinné sirupy (stejně jako thé) se nedají používat preventivně (tělo si nevytváří zásobu účinných látek na dobu, kdy nás choroba opravdu postihne). Bez černý nám předem neutiší bolesti kloubů, zato okamžitě přivodí pocení a zrychlí vyměšování a vylučování. Tymián nezmírní kašel, který zatím nemáme…
„Ano, různé firmy dodávají na trh sirupy, u nichž se uvádějí preventivní účinky (třeba na posílení imunity),“ říká pan lékárník. „Ale ty se v domácích podmínkách neuvaří.“
Pan lékárník nečte „dámská“ fóra
Jenže jsem stále měla dojem, že „já o koze, a pan lékárník o voze.“ Že on mluví o takových bylinných sirupech, jaké se připravují v lékárně a užívají na lžičce, zatímco já měla na mysli ty „bylinkové šťávy“ s citronem, kterými si v posledních letech plníme spíže, „aby bylo co do vody„.
- Ne, není to s tím domácím vařením sirupů zase tak „hrozné„, jak jsem si myslela. Namalovala jsem v duchu víc „čertů na zeď“, než jich tam je.
Bez cukru sice sirup neuvaříš, ale…
Nejsem žádný ambasador stravování bez cukru. Ale onehdy jsem četla:
„Světová zdravotnická organizace doporučuje jako zdraví prospěšné snížit příjem volných cukrů pod 5 % z celkového příjmu energie, tedy přibližně pod 25 gramů denně.“
No, to už sice skoro zavání řeholí, ale je to dobré k uvědomění si, kolik kilogramů cukru „padne“ třeba jenom v naší domácnosti při výrobě bylinných sirupů. Co kilo, to přibližně čtyři tisíce kilokalorií. A ten cukr skončí ve sklenicích nápojů. Nevypijeme to sice najednou, ale ono se to nasčítá.
- Kdo chce, ať si v tabulkách vyhledá, kolik hodin určité činnosti se musí vykonat ke spálení čtyř tisíc kalorií.
Však ono to půjde. Uvidíme…
Ne, nebudu rodinu nutit pít „syrovou“ vodu, když se nenajde „dobrovolník“, který by zašel k prameni pro minerálku.
Se sběrem bylinek, což je od dětství moje záliba, nepřestanu. Dál je budu sbírat na čaje, obklady, koupele, koření, potpourri. Ale omezím výrobu bylinných sirupů připravovaných jen pro příjemné napití.
Co se týká sirupů, soustředím čas a energii na ovocné výrobky. Jsou méně sladké, trvanlivost zajistí sterilace (jako u kompotů). A osvědčených kuchařských receptů na ovocné sirupy / šťávy je nepočítaně. Vždyť o nich věděl i pan lékárník. Využitelných plodů je v přírodě dost. A častokrát zadarmo.
Nejžádanější recepty na domácí sirupy a kalendářní měsíce, ve kterých se obvykle připravují
- bezinkový sirup (červen)
- sirup z rýmovníku (září a říjen)
- mátový sirup (červen)
- čekankový sirup (květen)
- levandulový sirup (červenec)
- meduňkový sirup (červen)
- pampeliškový sirup (duben)
- jitrocelový sirup (květen, červen)
- rakytníkový sirup (září)
- zázvorový sirup (říjen)
- kopřivový sirup (duben, květen)
- smrkový sirup / ze smrkových výhonků (květen)
- rybízový sirup / sirup z černého rybízu (červenec)
- tymiánový sirup (září, říjen)
- šípkový sirup (říjen)
- sirup z aronie (srpen)
- šeříkový sirup (květen)
- jahodový sirup (červen)
- sedmikráskový sirup (duben)
- malinový sirup (červenec)
- lipový sirup (červen, červenec)
- šalvějový sirup (květen až říjen)
- ostružinový sirup (srpen, září)
- cibulový sirup (říjen)
- sirup z lichořeřišnice (říjen)
- fialkový sirup (duben)
- sirup z červené řepy (září, říjen)
- višňový sirup (červenec)
- rebarborový sirup (květen, červen)
- třešňový sirup (červen)
- okurkový sirup (červenec, srpen)
- diviznový sirup (červenec)
- sirup ze sedmikrásek (duben)
- jablečný sirup (říjen)
- sirup z růží (červen)
Pravda
Pravda pravdoucí s těmi tunami ovoce které rozšlapeme na chodnících (jsem Pražák) nebo necháme shnít. Zajímavé že se to děje i v „zahrádkářské kolonii“ kde je dcera členkou…. Tam se alespoň majitel stromu postará o odstranění a likvidaci v kompostu.
Nu, letos jsem se dopustil krádeže, když jsem vedle bytových jednotek objevil dva stromy s višněmi.. výborné chuti. Přes to že tu žijí rodiny s dětmi, počítám že mimo toho kila.. kila a půl co jsem si natrhal skončil na botách zde žijících zbytek úrody. A v obchodech i stáncích kilo třešní za více jak sto korun, višně pro svou citlivost jsem snad vůbec neviděl.
Divná doba, když namísto toho abych se sehnul a utrhnul jsou lidé ochotni platit za to někomu jinému..
Hezký den a děkuji za článek
Karel