Kontratenorista Vojtěch Pelka: Zpěv je pro mě největším darem
Od dětských let hrajete na klavír, housle, na cimbál, zajímal vás folklor, ale i pop (v letech 2013 a 2014 jste byl semifinalistou tehdy populární soutěže Česko zpívá). Proč jste se rozhodl pro klasický zpěv?
Pop i folklor mě tehdy bavil a do dneška mám lidovou hudbu, zvláště pak tu od nás z Moravy, velmi rád. S odstupem času však vidím, že nejblíže mému srdci byl právě klasický zpěv, který nad těmito žánry bezpochyby zvítězil. Klasické umění jako takové mi bylo vždycky velmi blízké, snad i proto, že pocházím z rodiny, která je plná profesionálních umělců, táta je vedoucím violové skupiny v Shenzhen Symphony Orchestra, maminka, sopranistka Dita Brlicová, je také hudební pedagožka.
Proč jste si z hlasových oborů zvolil právě kontratenor?
Když se nad tím zamyslím, tak velkou úlohu sehrálo to, že jsem denně slýchával doma i na koncertech svou maminku. Vždy mě její zpěv a barva hlasu velmi fascinovaly a již v útlém věku jsem se ho snažil napodobit. Ta si všimla mého nadání a začala jej rozvíjet. Jako malý chlapec jsem samozřejmě zpíval dětským sopránem a díky pozvolné mutaci a dobrému pěveckému vedení jsem si tuto hlasovou polohu udržel.
Je třeba mít pro kontratenorový obor nějaké vrozené predispozice?
Musíte mít asi takové jako pro každý jiný hlasový obor. To znamená: správně vyvinuté hlasivky, špetku talentu, přirozenou muzikálnost. No a samozřejmě potřebnou píli, vytrvalost a odhodlání. Nejzásadnější je však pedagogické vedení.
Může se kontratenoristou stát zpěvák, jehož přirozenou hlasovou polohou je bas?
Tímto jste mě opravdu zaskočila, mohli bychom o tom dlouho spekulovat. Nicméně kdybych se k tomu měl vyjádřit jen tak ve zkratce, tak si myslím, že tento hlasový obor je pohodlnější pro muže s přirozeným tenorem a barytonem. Nedokážu si představit basistu, který by se dokázal hlavovým tónem dostat do dvoučárkované oktávy. Zpěv je jak fyzická tak i psychická záležitost a v tom se meze nekladou. Proto to nemohu jednoznačně vyloučit.
Jaké má adept kontratenorového oboru u nás možnosti vzdělání?
V současné době bohužel není možné v České republice studovat obor kontratenor jako takový. Všichni adepti tohoto studia jsou odkázáni na pěvecké pedagogy, kteří mají snahu se tímto „neobvyklým“ oborem zabývat. V mém případě mi rodiče vybrali konzervatoř s ohledem na dostupnost z mého bydliště, kdy jsem ještě jako šestnáctiletý nebyl jaksi zralý k odchodu do Prahy. Tak volba padla na konzervatoř P. J. Vejvanovského v Kroměříži, kde jsem si studium tohoto oboru doslova prosadil a musel jsem si ho těžce obhajovat. Nebylo úplně jednoduché získat potřebnou podporu a porozumění. Obrovskou úlevou mi pak byl přestup na Konzervatoř Jana Deyla v Praze do pěvecké třídy profesorky Barbory Klozové Velehradské. Situace se rázem změnila k lepšímu.
Co všechno bylo jinak?
Konzervatoř Jana Deyla a paní profesorka mě velmi podpořili ve všech mých aktivitách, což mi dodalo potřebné sebevědomí a konečně jsem měl pocit pevné půdy pod nohama. Kdybych měl být konkrétnější, s paní profesorkou si skvěle rozumíme jak po stránce lidské, umělecké a především po stránce hlasového vedení. Naučila mě, jak zlepšit výraz, mít vlastní interpretaci a v neposlední řadě zpívat „celým tělem“.
Když se u nás na konzervatořích ani na vysokých uměleckých školách obor kontratenorového zpěvu nevyučuje, jaké jsou u nás jiné možnosti vzdělávání se přímo v tomto oboru?
Mrzí mě a přijde mi trochu líto, že česká hudební scéna nebere tento obor až tak vážně, jako je brán třeba v zahraničí. Možná je to jenom můj subjektivní dojem, nicméně občas to tak na mě působí i právě díky tomu, že se musí zájemci o tento obor obracet na kurzy, soukromé hodiny nebo odjet za hranice protože jim není u nás umožněno studovat oficiální cestou jako všem ostatním hlasovým oborům. Měl jsem štěstí, že paní profesorka se této výzvy nezalekla a přijala mě s otevřenou náručí.
Pokud jde o kurzy zaměřené na starou hudbu, v Holešově probíhá Letní škola barokní hudby, kterou v roce 2003 založil Roman Válek, ve Valticích pak od roku 1989 Mezinárodní letní škola staré hudby pod vedením Marka Štryncla. Zkusil jste je?
Absolvoval jsem je v roce 2017 a 2018 a rozhodně bych je doporučil každému mladému hudebníkovi, který má zájem se vzdělávat a rozvíjet svůj um v oblasti staré hudby. Na kurzech jsem se setkal se spoustou zajímavých osobností, ponořil se hlouběji do studia tzv. poučené interpretace, zdokonaloval jsem se v pěvecké technice a v neposlední řadě jsem poznal spoustu nových kolegů a získal mnoho dobrých přátel. Spolupráce s dirigentem Romanem Válkem je vždy na profesionální úrovni a vyznačuje se pečlivou přípravou detailního charakteru. Je mi velkou ctí, že jsem byl po absolvování kurzů pozván Romanem Válkem k další spolupráci s ním a s jeho souborem Czech Ensemble Baroque na pravidelných koncertech v rámci jejich koncertní sezóny.
Odrazovým můstkem pro mladé sólisty bývají pěvecké soutěže. Jsou i pro kontratenorový obor?
Možnost účastnit pěveckých soutěží v České republice je pro kontratenora velmi omezená, je často obtížné dostát požadavkům soutěže a snad ještě horší je ten fakt, že některé soutěže výslovně neumožňují a neotevírají kategorii pro tento obor. Obecně vzato, musíme ještě k přijetí tohoto oboru dozrát, abychom se mohli po umělecké stránce spojené s tímto oborem rovnat zahraničí.
Sólový zpěv je dnes hodně tvrdý byznys. Jakou roli mají pěvecké soutěže pro další kariéru?
V dnešní době zaujímají roli velmi důležitou. Nejde jen o ocenění, ale také o zviditelnění se. V mezinárodních porotách zasedají významné hudební osobnosti, ředitelé a dramaturgové divadel. Proto téměř každý soutěžící doufá, že zaujme svou interpretací a jedinečností svého hlasu a bude mu nabídnuto angažmá či spolupráce.
Zaměřme se teď na kontratenorovou hlasovou techniku. Běžně se má za to, že kontratenorista zpívá tzv. falzetem, tj. přiblížením a vibrací tzv. falešných hlasivek umístěných v hrtanu nad pravými hlasivkami. Nebo že zpívá hlavovým rejstříkem. Popište laikovi techniku kontratenorového zpěvu a rozdíly oproti „normálnímu“, modálnímu zpěvu.
Kontratenor zpívá převážně hlavovým tónem a v nižší poloze ho citlivě propojuje s hrudním rejstříkem, kdy využívá tzv. voix mixte, což technicky znamená sjednocení rejstříků. Hlas je křehký, a proto se s ním musí velmi citlivě zacházet. Důležité je se také vyvarovat tzv. forsírování.
Jaký pěvecký obor jste ve své normální hlasové poloze?
Podle své foniatričky mám ukázkové tenorové hlasivky, dle toho soudím, že tenor.
Jaký máte rozsah v kontratenorové poloze a jaký v „normální“?
V kontratenorové poloze mám rozsah od c1 do d3. Jako dítě jsem vyzpíval i g3, to už je ale spoustu let. Pokud myslíte „normální“ polohu, tu modální, tak jako tenor je můj rozsah od H do c2.
Je obtížné přecházet v rámci jedné árie, jedné fráze z kontratenorové polohy do normální?
Se správnou technikou není, opět záleží na dobrém propojení rejstříků, což někdy může být těžší disciplína, než jak to vypadá.
Říkal jste, že máte rád folklor. Ten zpíváte jak?
Všechno má své a každý žánr potřebuje specifickou interpretaci. Lidová hudba je původně hudbou prostých lidí, u kterých dříve neprobíhalo hlasové školení a hudba pramenila především od srdce. Proto si myslím, že by se tyto písně měly zpívat přirozeným naturelem.
Jaká jsou omezení kontratenorového způsobu zpěvu oproti modálnímu z hlediska síly hlasu, práce s dynamikou, dechem, se škálou výrazu?
Možná vás překvapím: síla hlasu, práce s dynamikou, dechem a s výrazem se u kontratenora nijak zvlášť neliší od hlasů ostatních. Je jasné, že všichni kontratenoři nemají stejně silný hlas, někdo má hlas zkrátka větší a někdo menší, stejně jako u jiných oborů. Dokonce i kontratenor může zpívat s velkým orchestrem. I když se někdy zdá být hlas velmi křehký, zpěv, který je na správné dechové opoře a v dobré rezonanci vydrží mnoho a dokáže skvěle překvapit.
I když kontratenoristů není v porovnání s jinými obory sólového zpěvu mnoho, máte mezi mini nějaký vzor? Nemyslím to tak, že byste ho chtěl napodobit, ale že se vám líbí, jak zpívá, co se svým hlasem dokáže?
Prvního kontratenora, kterého jsem vůbec slyšel, byl Andreas Scholl. Zaujal mě svým altovým, někdy až nástrojovým hlasem a čistým projevem. Koho nechci vynechat, tak je Franco Fagioli, který je oslňující svým zvládáním koloratur, voix mixtu, skoků a hudební kreativitou. Dále pak Derek Lee Ragin, kontratenor s opravdu nevšedním zabarvením hlasu, s výraznou a povedenou lamentací, zvláště pak v srdceryvných a dojemných áriích. V neposlední řadě musím zmínit mého největšího oblíbence a tím je Philippe Jaroussky. Obdivuji lehkost, ladnost a jasnost, kterou jeho hlas oplývá.
A – nezávisle na vaší specializaci – kteří operní pěvci vás zaujali a čím?
Mimo svůj obor dávám přednost spíše dramatickým hlasům. Má nejoblíbenější pěvkyně a také můj velký vzor je Naděžda Kniplová. Vždy mě očarovala svým znějícím, temně zabarveným hlasem, rozsahem, přednesem a neobyčejnou sílou osobnosti, kterou vkládala do jí ztvárněných rolí. Kostelnička v jejím podání je pro mě jeden z nejlepších uměleckých výkonů vůbec. Mými dalšími oblíbenkyněmi jsou například Lucia Popp, Maria Callas, Sondra Radvanovsky, Elīna Garanča, Joyce DiDonato a Diana Damrau. Z mužských pěvců jsou to například Theo Adam, Luciano Pavarotti, Luca Pisaroni, Beno Blachut a Eduard Haken.
A jaké jsou dnes u nás pro kontratenoristu možnosti uplatnění?
Přijde mi téměř absurdní nízký počet uváděných barokních oper u nás. A když už se uvedou, tak jsou kastrátové role, které by měli zpívat kontratenoři, obsazovány ženami. Nemám nic proti ženskému zpěvu, ba naopak oproti mužskému jej vyhledávám více, avšak do těchto rolí se prostě hodí spíše kontratenor. Prostě a jednoduše mužský soprán má jiný témbr než soprán ženský. Nechci zde ale mluvit jednostranně a proto musím ocenit a vyzdvihnout snahu operního režiséra Tomáše Ondřeje Pilaře, dirigenta Vojtěcha Spurného a celého Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni uvádět barokní opery s přihlédnutím k autentické barokní interpretaci, z čehož plyne i obsazování těchto rolí dle původních představ skladatele.
V opavské inscenaci Mozartovy Figarovy svatby vás Vojtěch Spurný obsadil do role Cherubína, kterou Mozart určil mezzosopranistce jako tzv. kalhotkovou roli. Byl to nápad dirigenta nebo váš?
Byl jsem obsazen do rozplánovaného projektu Slezského divadla v Opavě, který nakonec nebyl zrealizován, a místo něj padla volba na Mozartovu operu Figarova svatba. Naštěstí se dirigent Vojtěch Spurný nebál experimentovat a vznesl odvážný nápad využít mých hereckých a pěveckých schopností a obsadit mě do role Cherubína. Jsem mu velmi vděčný za tuto zkušenost.
V čem je podle vás výhoda toho, že Cherubína zpívá muž, nikoli žena?
Zpívá ji ten, kdo nosí kalhoty i v reálném životě (úsměv). Navíc, věkově je mi tato role blízká a kdo se lépe dokáže vcítit do emocí zamilovaného adolescenta, nežli mladý muž?
Co bylo na této roli pro vás nejobtížnější?
Režie se ujala paní režisérka Jana Andělová Pletichová, která inscenaci pojala velmi akčním způsobem se situačním humorem. Neměl jsem ani chvíli čas „postát na místě“.
V Plzni jste v roce 2018 vystupoval v inscenaci Moteverdiho Orfea v celé sérii menších postav (Alt, Pastore, Speranza, Proserpina, Eco) a pak jste zde v inscenaci Monteverdiho Korunovace Poppey (premiéra 2020) získal už velkou roli Nerona, vše v hudebním nastudování Vojtěcha Spurného a v režii Tomáše Ondřej Pilaře. Jak jste k roli římského císaře, v Monteverdiho opeře krutého a zhýralého tyrana i milovníka rozkoší a umění s inscenátory přistoupili?
Režisér Tomáš Ondřej Pilař měl jasnou představu ztvárnění císaře Nerona. Ten působí v této inscenaci majestátně, nedostupně a odměřeně, přesto však je schopný hlubokého citu a zamilovanosti. Velkým bonusem této inscenace byla zvolená scéna, kostýmy a barokní ztvárnění citové vypjatosti a emotivnosti. Podařilo se mu výborně vylíčit vášnivý a dramatický příběh. Celkově vše dokreslila podařená jevištní koncepce. Dirigent Vojtěch Spurný měl velké nároky na přesné provedení všech hudebních partů. Zpěv musel být naprosto čistý, koloratury precizní a vše bylo v souladu s principy interpretace barokní hudby.
Kontratenoři se dnes uplatňují především v barokních operách v rolích psaných původně pro kastráty. Do těchto rolí jsou ovšem často obsazovány také ženy. Jaké jsou přednosti a naopak nevýhody jednoho a druhého způsobu náhrady kastrátů při soudobé interpretaci barokních oper?
Jak jsem už říkal v souvislosti s Cherubínem, podle mě je správné, když role napsané pro muže zpívá muž. I když je to neobvyklý hlasový obor, tak si myslím, že v dnešní době již není potřeba, aby mužské role zpívaly ženy. Máte pravdu v tom, že do rolí původně napsané pro kastráty jsou většinou obsazovány ženské hlasy, avšak to se děje pouze u nás. V zahraničí jsou tyto role normálně zpívány kontratenory.
Role v barokních operách seria jsou vyhlášené virtuozitou koloratur s dlouhými perlivými frázemi v rychlém tempu, skoky, trylky a dalšími ozdobami. Je obtížné se to učit?
Samozřejmě je nutné stále provádět hlasová cvičení, která vás na tyto barokní ozdoby připraví. Ať je to trylek, mordent a nebo portamento, vše se dá díky cviku zvládnout. Současně s tím jde ruku v ruce správná dechová opora.
Pro pěvecké party opery seria s opakováním částí v áriích jsou typické také ozdoby, které si sólisté přidávají. V současné praxi historicky poučené interpretace se můžeme setkat s různými přístupy – velmi bohatým zdobením, pod kterým se původní skladatelova melodie až ztrácí, ale i se střídmým. Jaký je váš názor na tuto interpretační specifičnost opery seria?
Každý pěvec dotváří celkovou podobu dané role a každý tedy přistupuje k vlastní interpretaci po svém. Já osobně mám rád, když je melodie bohatě zdobená osobitými kadencemi.
Role vašeho hlasového oboru jsou většinou v italštině. Je důležité umět italsky?
Snažím se na tento jazyk soustředit snad co možná nejvíce. Díky spolupráci na překladech starých libret s profesorkou Marií Kronbergerovou či každoročním návštěvám dlouholetých rodinných přátel sídlících asi hodinu od Neapole v městečku Belvedere Marittimo se stále více zdokonaluji.
Stále ještě převládá názor, že příběhy oper seria jsou chatrné, schematické, a struktura s parlandovými recitativy, během nichž se posunuje děj, a áriemi, které se zastaví na nějaké situaci a emocích, které v tu chvíli daná postava prožívá, je schematická a málo dramatická. Jak to vnímáte vy?
V současné době se značná část oper zkracuje, což kvituji kladně. Upřímně nemám moc v oblibě nekonečné parlandové recitativy. Je normální, že ne každé dílo je povedené, nicméně barokní opera dokáže dostatečně vykreslit pocity, vzbudit hluboké emoce a být dostatečně dramatická stejně tak jako opery z jiných slohových období.
Barokní hudba zažívá v posledních desetiletích obrovský boom. Čím to podle vás je?
Stalo se tak odezvou na období, kdy jsme byly zahlceni romantickou operou, navíc současná hudba také není pro každého, a proto jsme se navrátili k barokní hudbě, která nabízí bohatou instrumentaci, virtuosní zpěv plný koloratur a dojemných, lamentujících árií. Pro mě osobně jde o posouvání hranic možností v hlasové technice a interpretaci.
Dokážete se s pocity postav oper seria, skladateli zamýšlených pro kastráty, při jejich interpretaci ztotožnit?
Interpretačně se ztotožňuji s rolí, a ne s tím, pro koho byla napsána.
Věřme, že pandemie brzy pomine – jaké máte plány do budoucna a čeho byste si přál dosáhnout?
V současné době se účastním konkurzu na roli Alexandra Velikého, na který jsem byl pozván Bayreuthským festivalem, kde by se měla v roce 2022 uskutečnit opera od Leonarda Vinciho Alessandro nell’Indie. Rozhodně bych se chtěl dále pěvecky zdokonalovat, nabývat zkušenosti a vědomosti. Přál bych si natočit sólové album vybraných árií a celkově rozšířit tento hlasový obor do širšího povědomí veřejnosti. Asi jako každý jiný zpěvák sním o tom, že jednou vystoupím i v takových operních domech jako je například Královská opera v Londýně, opera Garnier v Paříži, Teatro Real v Madridu a nebo Teatro La Fenice v Benátkách… Z rolí které bych si přál jednou ztvárnit – rozhodně Händelův Sesto z opery Giulio Cesare. Budu doufat, že se mi tyto sny, za kterými stojí dlouhá cesta a značná část dřiny, jednou vyplní. Moc bych si přál, aby nepříznivá doba, která teď momentálně panuje, už co nejdříve pominula a já bych mohl konečně opět moci vystoupit před publikum, předávat radost, štěstí a vzbuzovat emoce, které nám hudba dává. Moc mi to chybí…
Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky
[mc4wp_form id="339371"]
