Balón

Brzké nedělní odpoledne. Máj, hned druhý v kalendáři, a to je možná důležité. Polibek pod rozkvetlou dřevinou včera proběhl, ale láska tím dle všeobecného očekávání dostala zadost. Jsem si myslel.

Dovařuji oběd. Předem naložené kuřátko se jemně dopéká, k tomu bramborové knedlíčky a namísto obligátního zelí jen syrový zeleninový salát. Zdravá výživa neboli též úlitba svědomí poté, co si dáme hutnou vepřovou polévku. Ale i v té plave spousta zeleniny, tak co.

Žena moje milovaná mezitím něco kutí v ložnici. Nafukuje míč, teda spíš balón. Oranžový, obrovský.

"K čemu je dobrý, miláčko? To je na cvičení pro těhotné, ne? Dárek pro nějakou mladší kamarádku?"

"Nejen pro těhotné. Pomáhá to odlehčit kyčlím. I starším kamarádkám, uvidíš."

Nemusím znát hned všechno. Jdu tudíž uklidněn servírovat. Drůbež pěkně naporcovaná čeká uprostřed stolu, vedle v míse knedlíky a na menší misce salát. Vnímáte tu krásnou atmosféru, že jo? Do porcelánu jsem přelil vroucí polévku, připravil talíře,  příbory a rozkoše mohou začít.

"Nandóóó, pojď domů, oběd!", zavolám na potomstvo a odpověď je známá dopředu:

"Já ještě nemám hlad!", zní ze dvora jako normálně.

"Nekecej a padej! Nebudu to znova ohřívat!", panebože, reaguju úplně stejně jako to dělali z okna moji rodiče i prarodiče. Asi nějaká genetická zátěž. "Tak jó, ale počkej chvíli!" podlehne nakonec dítě autoritě.

"Mám to nafouklý, pojď to zkontrolovat", zní z ložnice.

"Teď né, servíruju", ach jo, ta si taky vždycky vybere chvilku. A to jsem ještě netušil zdaleka, JAKOU!

Jsem zvyklý poslouchat na slovo, šel jsem tam a opustil připravené menu v kuchyni. Moje chyba, moje štěstí.

"Takhle mi to přijde jako správný úhel, aby nás ty kyčle nebolely, co myslíš?", žena se mi předvádí v poloze, kterou jsem vážně (co se úhlů týče) dosud nepoznal a kouzlo okamžiku je tu, oběd neoběd, Nanda ve výtahu zapomenuta, oranžový, dobře nafouklý, obrovský balón posloužil jako podstavec pro luxusní předkrm. Bože, život umí být překvapivě krásný!

No, teda předkrm... Během naší nečekaně krásné chvíle opanovala kuchyň včetně stolu nájemnice chlupatá a tak dnes nakonec jen polévka, knedlíky a zeleninový salát. Potvora!

"Dneska není maso?", divila se Andulka a nechápala, proč se s mámou při žvýkání téměř veganského oběda tak mile usmíváme.