Před třemi lety slavil svůj poslední extraligový titul coby aktivní hráč, nyní se Ondřej Hudeček podílel na triumfu Karlovarska už jako manažer. „Každý titul má svoji váhu. Ten manažerský stojí víc práce okolo,“ popisuje bývalý kapitán české volejbalové reprezentace. Čím na něj vedení karlovarského klubu udělalo největší dojem? Jaké jsou vize do dalších sezon? A jak moc velkým průšvihem je tréninkový výpadek u dětí?
Jelikož se předchozí sezona UNIQA extraligy volejbalistů kvůli pandemii koronaviru nedohrála, Ondřej Hudeček zahájil manažerskou kariéru rovnou titulem. Povinností i starostí měl v sezoně nad hlavu, zlatá tečka však stála za to. „Tahle práce je žrout času, ale když má člověk odměnu v podobě titulu, tak se určité věci zapomenou,“ přiznává devětatřicetiletý srdcař, který společně s týmovým doktorem vyrážel na venkovní zápasy play off na kole.
Je složitější vybojovat titul z pozice hráče, nebo manažera?
„Oba tituly mají svoji váhu. Když jsem se vracel po třinácti letech v cizině, tak jsem moc chtěl ukončit hráčskou kapitolu ziskem zlata – v klubu, který se rozvíjel a byl to pro něj historicky první titul. Poté, co jsem předloni skončil kariéru a dostal se do funkce manažera, jsem si přál zase zažít titul z druhé strany. Každý měl jiný příběh. Ten manažerský stojí víc práce okolo.“
Co všechno spadá do vaší kompetence?
„Jelikož jsme menší sport v porovnání s hokejem nebo fotbalem, tak tady na full time moc lidí nepracuje. Starám se tedy o kompletní chod klubu. Od mládeže, partnery, přes A-tým. Mám samozřejmě pomocníky a dobrovolníky, bez kterých bych to vůbec nezvládal. Moje práce je řízení chodu klubu od A do Z.
V roce 2019 jste podepsal smlouvu na tři roky. Dovedete si představit pokračování ve funkci? Chytla vás ta práce?
„Má to svá pozitiva, ale i negativa. Když je vrchol sezony nebo se hraje Liga mistrů, tak se člověk doma moc neohřeje. Tenhle rok byl specifický, že vypadla mládežnická složka, která nemohla – a stále ještě pořádně nemůže – trénovat. Práce mi malinko odpadlo, ale až to zase vypukne, přibude jí o hodně víc. Je to velký žrout času, ale když má člověk odměnu v podobě titulu, tak se určité věci zapomenou. Velké díky patří mé rodině - manželce a dětem za jejich pomoc a trpělivost v momentech, kdy se objeví trochu toho stresu a člověk není moc doma.“
Mládežnický sport dostal kvůli koronavirovým opatřením stopku. Jak moc velký je to problém?
„Obrovský. I když jsou momentálně nějaká rozvolnění, tak pořád musíte improvizovat a není to ten pravý trénink, to pravé lákání dětí ke sportu. Je hrozně složité udržet děti při volejbalovém životě, v kontaktu. Ti zapálení se udrží, ale s těmi, kteří byli trošku na vážkách, se hůř udržuje komunikace. Vidím to jako veliký problém, že jsme to takhle celé zavřeli. Nebude to problém na rok, ale na spoustu let, protože děti si odvykly nejen to, že pohyb je zábava. Ale také, že pohyb a sport někdy bolí, abyste dosáhl výkonu. S tím se sport bude prát dlouho.“
Vyhlížíte netrpělivě konec omezení?
„Čekáme na to, abychom mohli děti zase nalákat na sportovní aktivity. Připravili jsme volejbalové kempy, udělali jsme i nějaké navíc, a zkoušíme, jestli se to chytí a zda rodiče budou mít zájem děti rozpohybovat a dát nám je do kempů. Udělali jsme i online soutěž pro Český volejbalový svaz, jelikož jsme celý rok vymýšleli pro naši mládež online soutěže. Pořád něco vymýšlíme, ale není to ono, když se s dětmi nemůžete setkat v hale několikrát týdně. Musí tam být pouto mezi hráčem a trenérem. Bez osobního kontaktu nejde.“
Skončily za tu dobu některé děti s volejbalem?
„Ano, každá kategorie je trochu specifická. Některé děti rády komunikují a spolupracují online, ale třeba puberťáci si rádi najdou jinou zábavu a těžko si je udržujete. Až se to otevře, tak budeme sčítat mládežnické ztráty. Budeme muset vydat velké úsilí na to, abychom zase nahnali nové členy. Budeme se snažit mládež v regionu oslovit jako mistrovský klub.“
Které faktory byly rozhodující, že se povedlo sezonu dotáhnout ke zlatu?
„Sezona byla náročná, bylo v ní spoustu nástrah. Měli jsme měsíční pauzu kvůli covidu, kdy byla země v karanténě, a sport byl uzavřen. Vymýšleli jsme trénink v zahraničí, aby hráči nevypadli z rytmu. Do toho probíhalo testování a měli jsme strach z pozitivních případů. Hráli jsme Ligu mistrů, na kterou byla vázána spousta peněz, a neodehrát třeba některý z turnajů by byl velký problém. Báli jsme se, aby tým neskončil v karanténě třeba před play off. Stresů kolem covidu bylo opravdu hodně. Obavy, jestli dohrajeme sezonu, jsme ale nechtěli přenášet na hráče. Naštěstí to vše dobře dopadlo.“
S doktorem Oldřichem Vastlem jste jezdili na kole k venkovním zápasům play off. Jak vznikl tenhle nápad?
„Když začíná play off, tak přichází čas na rituály a různé laškování, aby se trochu uvolnila atmosféra. Jelikož s naším doktorem ve Varech rádi jezdíme na kole, tak nás napadlo, že bychom mohli vyjet na Kladno. Bylo zrovna hezké počasí. (směje se) Pak z toho vzniklo, že jsme museli jet i do Prahy. A na finále jsme to už nemohli porušit, tak jsme museli i do Budějovic. Nevím, jestli to přineslo účinek, ale my dva jsme si řekli, že jsme udělali maximum. Splnili jsme misi a jeli jsme na každé kolo play off.“
Do Českých Budějovic je to hodně přes 200 kilometrů. Máte příhody z cesty?
„Celou dobu jsme se uklidňovali tím, že když pojedeme na jih, tak to bude z kopce a bude i větší slunce. (smích) Ale ráno v pět hodin byla zima a když jsme z Varů vyjeli na první kopec, tak tam bylo pět centimetrů sněhu. To na nás dopadl menší strach, jestli to tak bude celou cestu. Ale pak se už jelo dobře. Ten zápas v Budějovicích sice nakonec nedopadl, ale věřili jsme, že když jsme tam dojeli na kole, tak to potom urveme v pátém rozhodujícím zápase. Díky tomu jsme byli klidní.“ (usmívá se)
Nejen během finále vám chyběli fanoušci. Je to stinná stránka celé sezony?
„Že jsme neměli fanoušky v hale, bylo obrovské minus sezony. V televizi měla finálová série skvělý ohlas. Člověk si umí představit, jakou by to asi mělo odezvu v halách. S fanoušky jsme se ale snažili udržet kontakt. Doufám, že v příští sezoně už budou moct normálně do haly. A začátkem uděláme oslavy titulu, kdy si diváci třeba už budou moct sáhnout na pohár. Něco takového pro ně ještě naplánujeme, protože jsme cítili podporu. Víme, že poděkování fanouškům ještě dlužíme. Za titulem ještě uděláme závěrečnou tečku.“
Karlovarsko je na české volejbalové mapě poměrně mladý klub. V sedmileté historii má už ale dva tituly. Zaujalo vás po příchodu do klubu něco specifického?
„Ve vedení pracují lidé, kteří chtějí být vždycky nejlepší. Pořád chtějí klub posouvat, ať už je to trenér Jirka Novák nebo prezident Kuba Novotný. Jsou to bývalí hráči, znají to i z Evropy, jaké věci fungují, ať už po stránce marketingové nebo hráčské. Proto jsem se tady rozhodl pokračovat. Je tady pořád tah na branku, nikdo nechce usnout na vavřínech. Skončí sezona a my už vymýšlíme, co bychom nabídli nového.“
Jaké jsou ambice a vize do dalších sezon?
„Ambice se odvíjejí od financí. Budeme děkovat partnerům a prosit je, aby znovu podpořili náš produkt a my znovu vytvořili vyrovnaný rozpočet. Další cíl je takový, že budeme chtít konečně vyhrát finále Českého poháru. Chceme se dál posouvat v pohárové Evropě.“
Cítíte, že v Lize mistrů je prostor na zlepšení?
„Naše prezentace v Lize mistrů byla o hodně lepší než ta první (Karlovarsko oproti premiéře vyhrálo ve skupině šest setů). Byli jsme zkušenější a kluci párkrát sahali po výhře. Další z našich vysněných cílů bude trochu se posunout v Evropě.“
K mistrům přichází Zajíček a Ihnát
|
Extraligový titul, stříbro z Českého poháru a důstojné vystoupení v Lize mistrů. Volejbalové Karlovarsko má za sebou vydařenou sezonu. „Ten tým se hodně posunul, některé hlavní opory se nám podařilo udržet,“ hodnotil předseda klubu Jakub Novotný. S výjimkou odchodů Lukáše Ticháčka a Marcela Luxe by měl kádr zůstat pohromadě. „Říká se, že to, co funguje, se nemá měnit. Podařilo se nám udržet některé hlavní opory, jako jsou Daniel Pfeffer, Lukáš Vašina, Patrik Indra, Ludo Wiese, u toho to bylo velmi složité. Zůstali i Vojta Patočka, Marc Wilson, Martin Kočka, Daniel Římal,“ vyjmenoval Novotný. Jako posilu představil kladenského kapitána, reprezentačního blokaře Adama Zajíčka. Z Ostravy přichází slovenský smečař Jakub Ihnát. „Oba jsou to velmi kvalitní hráči, doufám, že k nám do týmu zapadnou, protože o to mi jde vždycky nejvíc,“ dodal Jakub Novotný. |
