Adam Ernest (28) ze seriálu Kukačky o konci se sportem, roli táty a žádosti o ruku...
Zahrál si ve Specialistech, v Mordpartě, ale třeba i v Kukačkách. Právě postava Luboše v posledním zmiňovaném seriálu byla pro herce Adama Ernesta (28) velkou výzvou. Jako kluk se věnoval sportu, konkrétně veslování, pro který byl velmi zapálený. Hned třikrát získal titul mistra ČR. Dnes je jeho největším koníčkem hudba. Se svojí partnerkou, se kterou se poznali během studií na DAMU, mají čtyřměsíčního syna. Proč musel se sportem skončit? A co na sebe ještě prozradil?
Adame, narodil jste se 1. 1., to je celkem dobře zapamatovatelné datum, u vás asi nikdo na přání k narozeninám nezapomíná, viďte?
„Právě naopak. Pro většinu lidí v mém okolí první leden v zásadě neexistuje. Dozvuk silvestrovského večírku ho buď promění v rekonvalescenci mezi starým a novým rokem, anebo večírek končí až druhého. Poslední roky si už ale svoji chvíli sprostě kradu a od silvestrovské půlnoci přípitky na moje zdraví vehementně vyžaduji.“
Jak jste na tom s daty důležitých událostí v rodině vy? Jako narozeniny, svátky, různá výročí, pamatujete si je?
„Mám slabší a silnější místa. Asi jako každý. Nicméně pravdou je, že v naší rodině je hodně významných dat podobně blbuvzdorných jako datum mého narození nebo svátku, takže se většinou trefím.“ (směje se)
Na sociální síti máte fotku s kočárkem, jste už tedy i tátou?
„Ano, mám syna, jsou mu čtyři měsíce.“
A jak si tu roli tatínka užíváte?
„Zatím mám pocit, že si užívám spíše roli staršího bratra. Jestli je to dobře, nebo ne, asi jednou řekne on.“
S vaší partnerkou nejste svoji, přesto potrpíte si na tradici žádosti o ruku?
„Jsme jejími obrovskými fanoušky! Už jsme ji absolvovali dokonce dvakrát v obou směrech. K bodu dva se ale zatím nechystáme, evidentně jsme sběrateli zásnubních prstenů.“ (směje se)
Odmala jste tíhnul ke sportu a uměleckému směru, po kom jste zdědil vlohy?
„Co se týče sportu, to vlastně nevím. V rámci naší rodiny si nejsem žádného výrazného sportovce vědom. Stran uměleckého směru už se to asi odtušit dá –naši se seznámili na večerním studiu herectví, které tenkrát zprostředkovávala dnešní konzervatoř Jaroslava Ježka. Takové Marečku, podejte mi pero!, ovšem s adepty herectví.“
Na gymnázium se studenti obvykle hlásí, když už vědí, že budou chtít pokračovat na vysokou, anebo naopak ještě vůbec netuší, čím by chtěli jednou být. Co rozhodlo u vás?
„Zejména maminka. Během základní školy jsem měl poměrně dost vizí kam dál, vévodil jim asi kuchař, a pokud si vzpomínám, tak i voják. Ale to mohlo být stejně tak na základce, jako ve školce. Pod maminčinou taktovkou jsem začal přemýšlet reálněji, uvědomil si, že zásadní životní rozhodnutí můžu ještě dlouho odkládat a zvolil gympl.“
Pak vyhrálo herectví. Jak jste k němu došel? To zjistíte v tištěném Aha! pro ženy číslo 18.