Foto briannad26, Pixabay
„Bronz taky nevytvoříte za pomoci mědi a mědi nebo cínu a cínu. A tak je to i s manželstvím.“ „Kdybyste ocas nazvali nohou, pes bude stále čtyřnohý.“ „Máte jinou sexuální orientaci, máte smůlu.“ Takové věty zazněly ve čtvrtek v poslanecké sněmovně během projednávání návrhu na uzákonění manželství pro všechny. Podobné výroky pocházejí nejčastěji ze stran SPD, KDU-ČSL, ANO, případně ODS a ČSSD. Mezi hlasité odpůrce patří Tomio Okamura (SPD), Ivana Nevludová (dříve SPD) či Marek Benda (ODS) nebo Marek Výborný (KDU-ČSL). Taková přirovnání jasně naznačují, jak čeští politici queer komunitu vnímají. Přirovnáváním k věcem či zvířatům jako by nám říkali, že homosexuály prostě neberou jako sobě rovné lidské bytosti. Queer komunita u nás nemá stejná práva jako heterosexuální většina, trpí diskriminací a nemá zaručenou stejnou důstojnost jako ostatní – ani před zákonem, ani ve společnosti jako takové.
Novela o manželství pro všechny prošla konečně po třech letech do druhého čtení. Zároveň ale prošla také novela, která zakazuje manželství pro všechny v Listině základních práv a svobod. V tom případě by se zvýšila ochrana manželství výhradně jako svazku muže a ženy ústavním zakotvením. Politici by tím dali jasně najevo, že emoce LGBT+ lidí a jejich vztahy neberou vážně.
Navíc došlo také k prodloužení lhůty k projednání obou novel ve výborech, a to na osmdesát dnů. Už teď je tedy téměř jisté, že se ani jedna z nich do voleb nestihne schválit. Po volbách navíc bude nutné předložit novelu o manželství pro všechny znovu, přestože návrh ležel v parlamentu tři roky. Přibližně polovina zemí Evropské unie má manželství pro všechny uzákoněné. „Ve více než třiceti zemích světa je legalizováno, že mohou páry stejného pohlaví uzavírat manželství. Nic se tam v podstatě nezměnilo, jen je tam více šťastných párů, které mají stejná práva a povinnosti,“ popisuje poslanec František Kopřiva a dodává, že se registrují auta, nikoliv lidé. Dala by se tu vést pomyslná dělicí linie mezi Západem a Východem – právě v západní Evropě má totiž LGBT komunita daleko rovnější postavení před zákonem.
Argumenty proti návrhu manželství pro všechny jsou často založené pouze na intuici a emocích, nikoliv na datech či empirickém základu. Přitom šedesát procent Čechů a Češek manželství i pro gaye a lesby podporuje.
Od roku 2006 se sice mohou gay páry registrovat, ale registrovaný svazek není stejný jako manželství před zákonem. Registrovaní se tedy potýkají se spoustou právních problémů, nemohou adoptovat děti a problematická je také otázka společného vlastnictví, vdovského důchodu či žádosti o osvojení dítěte partnera. Navíc je ale registrace úplně jinou kategorií než manželství, a to i v symbolické rovině. Jde o to, abychom jako společnost uznávali vztah dvou lidí, aby lesbické a gay páry nebyly odsunuty do jiné kategorie, což je nedůstojné a nespravedlivé.
Argumenty politiků odkrývají homofobii
Otázka manželství pro homosexuální páry rozděluje všechny strany politického spektra. Jen málo politiků jej veřejně podporuje. Marek Výborný z ODS si myslí, že jde o svévolný experiment a uzpůsobení se momentálním trendům, a prohlašuje, že „nemusíme zkoušet každou blbost ze Západu“. Jenže tato údajná „blbost“ by změnila život tisícům lidí, pomohla by jim, naplnila jejich život a zaručila jim rovnost a důstojnost.
„Teď si tady hrajeme na nějakou kulturní válku,“ pronesl Marek Benda (ODS), který s návrhem nesouhlasí a dokonce poznamenal, že nepodpoří „kulturní revoluci“. Podle Tomia Okamury zase záležitost rozděluje společnost napříč a jde o „spor mezi zdravým rozumem a pseudoliberálním nihilismem.“ Následně dodal, že vyrůstal část dětství v dětském domově a že by radši skočil z okna, než aby se nechal adoptovat stejnopohlavním párem. Debata se také točila okolo plození dětí a biologických aspektů manželství. Politici se často oháněli i větou „mám mezi gayi mnoho kamarádů a tohle mi žádný z nich nikdy neřekl“. Takový argument se zdá být ultimátní odpovědí v případě obvinění nejen z homofobie, ale i z rasismu nebo jiného nenávistného projevu.
Dalším častým argumentem pak byla etymologie slova manželství, která značí svazek muže a ženy. Jenže celou řada slov denně užíváme bez ohledu na etymologický původ. A navíc – v jiných jazycích slovo manželství nemusí obsahovat spojení slov muž a žena jako v češtině, a kromě toho je běžné, že významy slov se v průběhu času posouvají. Argument tradicí taky není vhodný – ženy například tradičně nesměly volit, pracovat či studovat na univerzitách, tradicí bylo určeno spoustu vztahů ve společnosti, například mezi panovníkem a poddaným. Jenže svět se proměňuje, mění se i společnost. Nedává tedy příliš smysl lpět na argumentu tradicí. Dá se pochopit, že pro někoho prostě manželství pro všechny odporuje jeho přesvědčení, ale to není něco, co by se dělo v poslanecké sněmovně, protože tam se právě na přesvědčení nabaluje celá řada nesmyslných a nepodložených argumentů a rozšíření práv menšiny se prezentuje jako nějaký útlak většiny.
Emocionalita i nepodloženost či pochybnost argumentů předkládaných ve sněmovně odpůrci manželství pro všechny jen ukazuje skrytou homofobii, iracionální strach a nesnášenlivost vůči homosexuálům, které se projevily v řadě urážlivých poznámek.
Jak nahnat politické body
Kryštof Stupka je LGBT aktivista, který studuje právo na univerzitě v Edinburghu. Poslouchal jednání poslanecké sněmovny přes živý přenos na Twitteru, kde byli připojení i ostatní lidé z queer komunity, a všichni se tu navzájem podporovali: „Nevím, jak bych to bez toho zvládl. (…) Navzájem jsme si stěžovali na to, jak bylo celé to představení homofobní a neskutečně nenávistné. Nejhorší asi bylo, jak moc převažovaly homofobní postoje, protože poslanci za rovnost prostě nebyli tak hlasití, jak mohli být.“ Podle svých slov cítí, že queer lidé v Česku nejsou vnímáni se stejnou důstojností jako heterosexuální cis většina společnosti.
Podle Kryštofa udělali politici z manželství pro všechny obětního beránka. „Mnoho lidí je teď v těžké situaci a poslanci potřebují nahnat politické body a na někoho problémy svalit. Proč ne na milující stejnopohlavní páry? Nedej bože, aby si dovolili něco chtít v době pandemie.“ Navíc podle něj média reprodukováním názorů Jany Jochové a její iniciativy Aliance pro rodinu přispěla k upevnění homofobie v mainstreamu – „jako kdyby homofobie odporující lidským právům byla relevantní protinázor. Poslanci koneckonců přečetli ve svých projevech mnohá z prohlášení této nenávistné organizace.“
Nenávistné výroky vadily také studentovi Dominiku Chlapcovi, který místo sledování diskuse četl live stream na twitterovém účtu organizace Jsme Fér. „Některé výroky bylo fakt nepříjemné poslouchat, obzvlášť od poslanců SPD nebo jiných nezařazených, od kterých se to asi dalo čekat.“ Potěšily ho ale také progresivnější názory některých poslanců. „Už jen to, že návrh prošel jedním čtením, mi dává hrozně velkou naději,“ popisuje své pocity z hlasování i z toho, že se po třech letech novela konečně projednává.
Ruská multimediální umělkyně Tasya Nafigina žije v Praze a podílí se třeba na organizaci queer festivalu Mezipatra. Vnímá, že oproti Rusku mají v Česku mladí lidé větší prostor zapojit se do aktivismu a dostat se do politiky, ale přesto toho příliš nevyužívají a nejsou moc politicky aktivní — což může ovlivnit následně složení sněmovny i její přístup ke queer komunitě. „Zajímá mě, kdo ty lidi volí, jak se to všechno stalo, když mi česká společnost jinak připadá docela ,woke‘,“ poznamenává k dění ve sněmovně. „Teď je pro queer mládež čas se soustředit na ten projekt, co dělají Jsme fér, a sledovat, co na práva queer komunity říkají politici…“
Tasya také nesouhlasí s argumentem, že nás podobné chování názorově přiřazuje k východní Evropě: „Děsí mě ten verbální protiklad západ-východ, který teď na profilu Jsme fér používají docela často. Evidentně nejde o geografii, ale nakolik aktuální ten názor je. A my jsme momentálně tady v Čechách uprostřed časované bomby, kdy na jednou stranu máme státy, ve kterých se dějí šílené věci (jako v Polsku), ale na druhu stranu máme Německo nebo Nizozemsko, které mi přijde jako nejlepší příklad. Česko má letos výjimečnou možnost ukázat, že nejde o geografii – že i země z východní Evropy se zasadí o práva pro všechny.“
Protože se o návrhu evidentně nestihne do voleb rozhodnout i kvůli prodloužené lhůtě k projednání, je jasné, že téměř všechny strany a koalice, které názor na gay manželství štěpí, si oddechly. Nebudou se tak muset rozhodovat před volbami, jestli dají přednost populismu a budou homofobní, nebo jestli ukáží, že queer komunitu vnímají s vážností a důstojností a návrh podpoří. Homosexuální páry by ale neměly být rukojmí politického boje.
Pomůže to všem
V obecné rovině je jednou z funkcí společnosti také udržování stability. Stát rodiny potřebuje i proto, že právě v rodinách probíhá péče nejen o děti, ale i o starší lidi. Socioložka Kateřina Nedbálková z brněnské Masarykovy univerzity popsala, že manželství gayů a leseb by mohlo postavení institutu rodiny v české společnosti spíš posílit než oslabit – navíc v situaci, kdy se zvyšuje míra rozvodovosti.
Od sedmdesátých let proběhlo obrovské množství výzkumů, které naznačují, že homosexuální rodiny se v důležitých parametrech od těch heterosexuálních prostě neliší. Otázka rodiny je v diskusích spojovaná také s tradičním rozdělením genderových rolí, to ale z hlediska výzkumu není podložený argument. „Představa, že je rodina založená na nějakém tradičním genderovém rozdělení rolí, je vlastně trošku lichá a málo empiricky podložená,“ popisuje socioložka a vyvrací tak argument, že v rodině a k výchově je potřeba muž a žena. Podle Nedbálkové právě tím, že by se díky novele zákona mohlo do instituce manželství zapojit více lidí, se postavení rodiny ve společnosti stabilizuje.
Argumenty proti návrhu manželství pro všechny jsou často založené pouze na intuici a emocích, nikoliv na datech či empirickém základu. Přitom šedesát procent Čechů a Češek manželství i pro gaye a lesby podporuje. Tomáš Martínek z Pirátů říká, že manželství pro všechny nikomu neublíží, ale hodně lidem pomůže. Kryštof Stupka vnímá jako problém vzrůstající odpor malé skupiny lidí, jíž některá média dávají příliš velký prostor: „Spolu s homofobními poslanci tak podporují nenávistné lidi a jejich chování.“
Homofobní chování politiků přispívá k tomu, že si u nás stále queer lidé připadají méněcenně, jako lidé druhé kategorie. Jenže všichni jsme stejnou měrou lidé, kteří mají emoce a touží po tom být s někým, koho milují. Především by ale nemělo jít o politiku, mělo by jít o lidi, kteří chtějí manželství. Všichni chceme žít naplněný život s někým blízkým, to by měl být hlavní argument. Chybí tu ale empatie a převládají předsudky, které jsou bohužel hodně v politice slyšet.
Upravení legislativy může být začátkem, jak zlepšit postavení queer lidí a zaručit jim důstojnost a rovnost před zákonem i v české společnosti jako takové. Měli bychom bránit homosexuální manželství a vnímat jej jako základní právo každého. Manželství pro všechny totiž není jen legislativní element. Je především vyjádřením toho, že gay komunita je českou společností uznávaná, že má před právem rovnost se všemi ostatními. Je to něco, co zaručí všem gayům před zákonem důstojnost, kterou si zaslouží. Protože každý by měl mít svobodu vzít si toho, koho miluje a o koho chce pečovat.
Autorka je novinářka.