Ač se zdá, že průvod šarivari je vlastně jakási obdoba masopustu, význam průvodu byl daleko hlubší. Průvod lidí, na rozdíl od masopustu, nebyl vázán k žádnému datu. Ale hlava po všeobecném veselí nebolela jen toho, kdo se nějak provinil, ať už nevěrou – cizoložstvím, tím, že měl věkově mnohem odlišnějšího partnera apod., ale každého.

Název šarivari (v angličtině chariwari) je totiž odvozen z latinského slova caribaria a řeckého karébaria, které doslova znamenají kocovinu, či "těžkou hlavu“. Téhož původu je patrně i německé a české slovo "kravál" (Krawall). Slovo odkazuje na zvyk bouchání do kuchyňských potřeb železnou tyčí, takže zvuky, jež se nesly okolím, byly jistě nelibé.

Hlavně se neodlišovat

Ve Francii a v jižním Německu šarivari potkalo například muže, který se neuměl vzepřít své ženě (řekli bychom, že byl pod pantoflem), nebo vdovce, který se příliš brzy podruhé oženil, nebo muže, který si vzal o hodně mladší nevěstu. Vesnice také používaly šarivari v případech cizoložných vztahů, proti bití žen a proti svobodným matkám.

Rituál navíc mohl trvat velmi dlouho… Ukončen byl až tehdy, kdy jeho „oběť“ nebo terč nenabídl něco k pití, případně i peněžité výkupné. Zvyk se začal praktikovat patrně již ve 14. století, odkud jsou doloženy první zmínky, a i přestože byl pravidelně zakazován, udržel se v některých zemích až do 19. století.

Drsná hudba

Šarivari může být také hláskováno jako shivaree nebo chivaree, popř. se vyskytuje i pod názvem skimmington (jízda). Rozjařený a rozbouřený dav měl za cíl vyloudit co nejvíce hluku bitím o hrnce a pánve nebo cokoli, co se jim dostalo pod ruku. I proto se pro estrády vžil pojem „drsná hudba“.

Tento lidový zvyk měl hned několik podob, vždy ale šlo o průvod doprovázený nesouhlasnou falešnou serenádou.

V první a obecně nejnásilnější formě šarivari mohou být pachatelé, ať už jednotlivec nebo skupina, odvlečeni ze svého domova nebo z práce násilím, a předvedeni před komunitu. Tam se jim dostane jen posměchu, ale mohou se stát i terčem fyzického násilí.

V o něco bezpečnější formě byl soused terče posměchu, tedy ne sám ten, kdo se „provinil“ nesen ulicemi. Samotný imitátor samozřejmě potrestán nebyl a často křičel nebo zpíval nemravné verše zesměšňující pachatele. V běžné formě byla místo skutečného „viníka“ použita podobizna, která byla na konci řízení zničena, zneužívána a často dokonce upálena.

Vzhledem k tomu, že byly šarivari považovány za jakési rituály, nebyly náhodné. Byly velmi populárním, proto byly i pečlivě plánovány a často se staly i součástí tradičních slavností, čímž se mísilo jakési spravedlivé poučení se samotnou oslavou.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Charivari

http://www.vallenajerilla.com/berceo/carobaroja/cencerrada.htm

https://www.thefreedictionary.com/charivari