Tiká ekologická bomba, staré baterie elektromobilů. Pomůže jen recyklace

Automobilka Hyundai zahájila v Nošovicích sériovou výrobu vozu Kona Electric, prvního automobilu na elektrický pohon vyráběného v České republice. Na snímku je montáž baterie.

Automobilka Hyundai zahájila v Nošovicích sériovou výrobu vozu Kona Electric, prvního automobilu na elektrický pohon vyráběného v České republice. Na snímku je montáž baterie. Zdroj: ČTK/Ožana Jaroslav

Podstatnou část šasi elektromobilu Tesla představuje blok baterie.
Volkswagen spustil v Německu první továrnu na recyklaci baterií elektromobilů.
3
Fotogalerie

Evropská unie doufá, že do roku 2030 bude na jejích silnicích jezdit třicet milionů aut s elektrickým pohonem. Během svého života mohou být uhlíkově neutrální, což se však změní, jakmile životnost těchto vozů, a zvláště jejich baterií, skončí. „Tempo, kterým roste toto odvětví, je naprosto děsivé,“ upozorňuje Paul Anderson z Birminghamské univerzity. „Je to něco, co se nikdy předtím takovým tempem u zcela nového produktu nestalo,“ dodal pro BBC.

Většina komponentů elektrických aut je stejná jako u konvenčních aut, avšak zásadní rozdíl představují baterie. Tradiční olověné akumulátory se široce recyklují, což ale neplatí o lithium-iontových bateriích z elektromobilů. Tyto baterie jsou větší a těžší než baterie používané v běžných vozech a jsou vyrobené z několika stovek jednotlivých lithium-iontových článků, z nichž každý je nutné rozebrat. Obsahují nebezpečné materiály a při nesprávné demontáži mohou explodovat.

Odvětví na počátku zrodu

„V současnosti je celosvětově velmi obtížné získat podrobné údaje o tom, kolik procent lithium-iontových baterií se recykluje, ale hodnota, kterou každý uvádí, je kolem pěti procent. V některých částech světa je to výrazně méně,“ upozornil Anderson.

Nedávné návrhy EU přišly s tím, aby dodavatelé elektrických vozů zodpovídali za to, že jejich produkty nebudou na konci životnosti vyhozené na skládku. Někteří výrobci se s tím již snaží něco dělat. Například automobilka Nissan znovu využívá staré baterie svých vozů Leaf v automaticky řízených vozidlech, takzvaných AGV, která přivážejí součástky zaměstnancům v jeho továrnách.

To samé dělá automobilka Volkswagen, který navíc nedávno v Salzgitteru otevřela svou první recyklační továrnu. V pilotní fázi tam chce zrecyklovat až 3600 bateriových systémů ročně.

„Díky recyklaci znovu získáváme různé materiály. V prvním roce se zaměřujeme na kovy používané pro katodu jako kobalt, nikl, lithium a mangan,“ řekl vedoucí plánování recyklace ve Volkswagen Group Components Thomas Tiedje. „Rozebrané části bateriových systémů jako hliník a měď se předávají do zavedených recyklačních toků,“ dodal.

Jak dál zpracovat „černou hmotu“

Renault recykluje všechny své baterie pro elektrické vozy, za současného stavu to však je jen několik stovek ročně. Činí tak prostřednictvím konsorcia s francouzskou společností pro nakládání s odpady Veolia a belgickou chemickou firmou Solvay. „Je to velmi otevřený projekt – není to pouze o recyklací baterií Renaultu, ale všech baterií a také odpadu z výroby v továrnách na baterie,“ řekl viceprezident Renaultu pro strategické environmentální plánování Jean-Philippe Hermine.

Tomuto problému věnuje pozornost také několik vědeckých institucí, jako Faraday Institution. Cílem jejího projektu ReLiB je optimalizovat recyklaci baterií pro elektrické vozy a co nejvíce ji zefektivnit. V současnosti se například velká část baterie během procesu recyklace zredukuje na „černou hmotu“ tvořenou směsí lithia, manganu, kobaltu a niklu.

Pro získání těchto materiálů v použitelné formě je nutné další energeticky náročné zpracování. Ruční demontáž článků sice umožňuje efektivnější využití většího množství materiálů, přináší však jiné problémy. Na některých trzích, jako je Čína, se neřeší otázky zdraví a bezpečnosti a ochrany životního prostředí a tamní pracovní podmínky jsou ze západního pohledu nepřijatelné, upozorňuje výzkumník Faraday Institution Gavin Harper.

Těžba surovin ve městech

Pro zlepšení recyklace baterií existují také silné ekonomické argumenty, přinejmenším skutečnost, že mnoho prvků použitých v bateriích je obtížné v Evropě získat. „Na jedné straně he problém s nakládáním s odpady, ale na druhé skvělá příležitost, protože například Británie nemá domácí zásoby mnoha surovin,“ dodal Harper. Z pohledu výrobce je proto recyklace starých baterií nejbezpečnějším způsobem, jak si zajistit dodávku nových.

„Musíme zajistit, jako výrobci a jako Evropané, zdroje těchto surovin, které jsou strategické pro mobilitu a průmysl,“ řekl Hermine. „Nemáme přístup k těmto surovinám mimo pole recyklace – baterie na konci života představují v Evropě městskou těžbu,“ dodal.