„Narodila se nám dvojčata, chtěli jsme blíže domovu, bydlím ve Skalici. Hledali jsme možnosti a Zlín pasoval perfektně,“ přiznává Mikúš, od něhož si Berani slibují větší efektivitu v ofenzivě.
Zlínští Berani představili nové posily. Lákají zpět Lotyše Bukartse |
Jste blíž domovu, ale jen o tom zlínské angažmá nebylo, že?
V Karlových Varech jsem působil tři roky a bylo mi tam fajn. Nemůžu na ně říct špatné slovo. Také mi nabídli smlouvu, ale sám jsem cítil, že chci změnu. Zlín měl zájem, jednání byla rychlá, korektní, dohodli jsme se bleskově. Líbí se mi, že zlínský hokej je poctivý. Vždycky se mi zdálo, že je tady dobrá parta. Každý maká, kluci bojují jeden za druhého. Doufám, že i já přispěju k týmovému výkonu.
Trenér Robert Svoboda od vás očekává, že převezmete úlohu jednoho z lídrů mužstva.
Rád bych se zařadil mezi tahouny týmu. O mé konkrétní roli jsme se ještě nebavili. Na to je brzo. Teď je potřeba odmakat letní přípravu a co nejlépe být nachystaný na sezonu. Jakoukoli roli mi trenér dá, takovou přijmu a budu se ji snažit plnit na maximum.
Už ve dvaceti jste hrál KHL. Byl to velký skok z juniorky?
Byla to pro mě terapie šokem. Tehdy jsem hrával za juniorku ve Slovanu a slovenskou extraligu ve Skalici. Pak si mě vytáhli. Měl jsem dobrou sezonu a potřebovali do týmu mladé hráče. Trošku déle jsem se aklimatizoval, ale dalo mi to hodně.
Bodově nejplodnější sezonu jste pak prožil ve druhé finské lize. Proč jste nezůstal?
Na to období vzpomínám velmi rád. Vůbec jsem nevěděl, do čeho jdu. Bral jsem to jako obrovskou výzvu. Hokki je pěkné malé městečko, hokejově se mi velmi dařilo. Řešil jsem pak i nabídky z nejvyšší soutěže, ale nakonec jsem dospěl k závěru, že by bylo lepší zkusit českou extraligu. Vím, že v Evropě patří k top soutěžím. Věděl jsem, že prosadit se v české lize něco znamená.
Stejně jako bratr Juraj jste stihl vystudovat vysokou školu. Jak to šlo dohromady s hokejem?
Lehké to není, ale zvládnout se to dalo. Důkazem je, že jsem ji dokončil. (úsměv) Ovšem byly chvilky, kdy jsem toho měl hodně a přemýšlel jsem, že to ukončím nebo přeruším. Ale tehdy mě podpořila přítelkyně, teď manželka. Prokousal jsem se tím. Byla by škoda zahodit odstudované roky.
Takže už víte, co po kariéře, že?
Teď mám plnou hlavu Zlína. Abych tady odvedl co nejlepší práci. Ale přemýšlím také o tom, co budu dělat po kariéře. Díky škole mám základ do civilního života. Uvidím, co život přinese a jak ji využiji.
Smlouvy si můžete vyjednávat sám, ne?
Mám agenta. Nejde jen o smlouvy, ale o kontakty, jednání a hlavně o první kontakt s klubem. Ale je pravda, že když si přečtu smlouvu, nejen hokejovou, tak vím co a jak.
Chodí za vámi spoluhráči, abyste jim poradil v právních věcech?
Nestává se to často, ale párkrát ano. Doufám, že jsem všem dal správnou radu.
