Nejlepší gólman turnaje, člen All-Star týmu. V brance národního týmu na mistrovství světa ve Vídni 1996 nechyběl Roman Turek ani minutu. „V plánu to nebylo, ale nějak mě ty puky trefovaly,“ směje se čtvrt století po zlatém triumfu. Prvním pro samostatné Česko. Úžasné výkony na šampionátu ho katapultovaly do NHL.
„Cože? To už je pětadvacet let?! Strašně dlouhá doba, ale na ten šampionát se nedá zapomenout,“ začíná Roman Turek povídání pro deník Sport. „Tehdy pro nás mělo to zlato obrovskou cenu,“ přidává.
Ve Vídni 1996 získali Češi první zlato jako samostatná republika. Ještě z federální doby byl půst dlouhý, poslední titul mistrů světa se povedlo vyhrát v Praze v roce 1985. „Zlato po dlouhé době, první pro Českou republiku. To se mi vybaví jako první. Druhá věc je pak ten parádně poskládaný tým, úžasná parta. Na ledě i mimo stadion,“ vypálí z jedničky Turek.
Na šampionát přijel po sezoně v Norimberku. O rok dřív byl jedničkou na šampionátu ve Švédsku, kde Češi prohráli utkání o bronz s Kanadou. V roce 1994 pak kromě mistrovství světa zachytal i na olympiádě. Jednička národního týmu z německé ligy? Trenér Luděk Bukač dobře věděl, co může od tehdy pětadvacetiletého Turka očekávat.
Proč ale po třech výborných letech vůbec talentovaný gólman odešel do Norimberku? „Šel jsem tam za penězi, nebudu říkat, že ne. V té době se tam ještě platilo klobouky, ty u nás byly hodně žádané. Myslím tím mařeny, německé marky. Byly to hezké bankovky, kde byli pánové s klobouky na hlavě. Kluci, co hráli v Německu, vždycky říkali: Za ty klobouky, to se to hraje,“ směje se.
Norimberk tehdy trénoval český kouč Jan Eysselt, kromě Turka v klubu v sezoně 1995/96 působilo dalších šest Čechů. „V Německu jsme byli v té době hodně žádaní, o mě byl velký zájem. Bylo to moje první zahraniční angažmá, otevřelo mi to oči, jak to chodí za hranicemi. Peníze, které jsem dostal tam, se s těmi doma vůbec nedaly srovnat,“ přiznává.
Dodnes mi dluží mařeny
Výkony, které pak ve Vídni předvedl, ho vystřelily až ke smlouvě v NHL. Turek podepsal s Dallasem, který ho o šest let dříve ještě coby Minnesota North Stars draftoval. Jenže jeho německému zaměstnavateli se to tuze nelíbilo. Nebylo zvykem, že by z této soutěže odcházeli hráči za oceán. Proto ani netušili, co a jak formálně chodí.
„Všechna jednání se rozjela až po mistrovství světa. V Norimberku pak byli hodně kyselí. Měl jsem s nimi ještě na rok smlouvu. Mysleli si, že když jim coby hráč pod kontraktem odejdu, dostanou za mě nebo přímo ode mě nějaké peníze navíc. Tak to ale nebylo. Chtěli se soudit, byla z toho tahanice. Dodneška mi klub mimochodem dluží dvacet tisíc marek. V té době to byl docela peníz, nijak jsem to po nich ale nevymáhal,“ culí se Turek.
Že za mořem vzbudil zájem, nebylo divu. Na šampionátu odchytal kompletní porci osmi utkání. Romana Čechmánka s Petrem Fraňkem do branky nepustil ani na vteřinu. „Před turnajem to podle mě takhle dané nebylo. Až v průběhu za mnou přišel pan trenér Bukač. Ptal se mě, jak jsem na tom. Říkal, že by byl rád, kdybych to odchytal celé. Cítil jsem se v pohodě, puky mě trefovaly, takže jsem souhlasil.“
Nakonec prožil Turek ve Vídni životní turnaj. Zlatá medaile, nejlepší brankář turnaje (a to třeba Kanada měla na soupisce Martina Brodeura a Curtise Josepha), člen All-Star týmu. Nebýt Jaromíra Jágra, měl by doma tři vítězství v anketě Zlatá hokejka. Takhle ale vyhrál „jen“ jednou (1994), dvakrát skončil druhý.
„Vyšlo mi to parádně, kluci přede mnou jezdili. Cítil jsem od nich, že mi kdykoli pomůžou, že padnou do střely. Oni naopak věděli, že já je dovedu podržet. Fungovalo to na ledě, i když jsme šli večer do města. Nebyl v tom týmu jediný konflikt,“ vzpomíná Turek.
Na startu turnaje Češi porazili Finy a Švédy, pak ale nečekaně jen remizovali s Norskem (2:2). „Hned po šampionátu jsem si říkal, že pro nás tenhle výsledek byl tím nejlepším, co se nám mohlo stát. Posadilo nás to na zadek, sundalo nás to dolů. Porazili jsme před tím silné soupeře, pak jsme se trápili s Nory. Byl to pro nás signál: pozor, musíte být pořád soustředění. Žádný soupeř se neporazí sám. Hodně nám to pomohlo,“ přitakává.
Finále s Kanadou? Vražda
Cesta přes čtvrtfinále (6:1 Německo) i semifinále (USA 5:0) pak byla hladká. Válka přišla až ve finále s Kanadou. Vyrovnanou přetahovanou rozhodl 19 sekund před koncem vítězným gólem Martin Procházka. Brankáře Josepha překonal střelou pod ruku.
„Byla to přitom taková šmudla, ten gól byl ale obrovská úleva. V tu chvíli už jsem věřil, že to určitě zvládneme. Průběh zápasu byl ale strašně těžký. Dlouho to bylo 2:2. Buď, anebo. Kdo udělá první chybu. Pamatuju si ale ten pocit, jak jsme si strašně věřili. I kdybychom dostali na 2:3, pořád by tam byla víra, že to ještě otočíme. Hlavy měl ten tým na tomhle turnaji nastavené úžasně. Nechtěli jsme tam to zlato nechat ležet.“
Kanada hrála extrémně ostře, snažila se šikovné Čechy oslabit. „Když se na ten hokej dívám dnes, bylo neuvěřitelné, co všechno tehdy prošlo. Nepískalo se vůbec nic. Když hráč nezůstal ležet v krvi, hrálo se dál. Háky, sekery, lokty, hrazdy u mantinelu… Byl to opravdu úplně jiný sport než teď,“ kroutí hlavou Turek.
V NHL měl pak skvělou kariéru. Kromě Dallasu gólman chytající v opačném gardu navlékl ještě dresy St. Louis a Calgary. I proto, že většinou se svými týmy hrál play off, po roce 1996 už se nezúčastnil žádné reprezentační akce. „Měl jsem pak smůlu. Byl jsem v nominaci do Nagana, ale vyřadilo mě zranění. Totéž se mi pak stalo i v roce 2002, kdy jsem vypadl těsně před olympiádou v Salt Lake City,“ vydechne.
Po zlatém vídeňském šampionátu ještě v srpnu 1996 naskočil za Česko na Světovém poháru. Ten se však po mistrovské jízdě změnil v historickou blamáž. Prohra s Finy, Švédy a na závěr debakl 1:7 od Německa. Celkové skóre 4:17.
„Tam to bylo hrozné od samého začátku. Bylo to celé takové chaotické. Vždycky jsme na velkých turnajích měli skvělou partu, tady to bylo od začátku na skupinky. Jména jsme měli dobrá, ale poskládané to nebylo ideálně. Navíc nám neseděl termín, hrálo se to v létě. Nebyli jsme na to zvyklí. Od startu to bylo nepovedené, a taky to tak dopadlo,“ popisuje Turek upřímně svou poslední reprezentační akci.
