Příběh českého hitu: František Sahula - Stíny na duši

Sahula je neoddělitelnou součástí historie Tří sester, přestože stálým členem ve finále víc času nebyl, než byl. Vlastní kapelu nazval Synové výčepu a debutoval s ní v roce 1992 albem V továrně je dobře. O dva roky později vyšla deska Blues pro Hitchcocka. Vznikla ve studiu Propast a najdete na ní i zde připomínaný šlágr. Skupinu kromě Františka tvořili David Reizenthaler (kytara), Pavel Poslušný (basa), Martin Simandl (bicí). V roli hostů přispělo trio Robert Kodym (sitár), Petr Janda (kytara) a Petr Ackermann (klávesy). 

SMRT SI ŘÍKÁ ROCK'N'ROLL: František Sahula (32.)

Nejen z piva jsem nebetyčně hloupej
A nekoukám moc do zrcadla, když si holím tvář
Ranní tupej obličej, na rozum tolik skoupej
Postrádá totiž myslitelů zář

Sahulova rutina týkající se holení známá není. Jeho záliba v konzumaci piva a jiného alkoholu je naopak všeobecně rozšířená. Třebaže jeho těkavá povaha byla komplikovaná, jisté je, že „nebetyčně hloupej“ nebyl. V takovém případě by nesložil množství hudby a textů, často vtipných. Mohou být označeny jako syrové, určitě však nepatří mezi primitivní. A některá slovní spojení mohl vymyslet jenom on.

Civím do zrcadla a nikdo netuší
A nikdo netuší a nikdo netuší
Když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší
A proč si zpívám tenhle refrén

Schopnost zpívat a hlavně složit silný refrén mají nejen Horkýže Slíže, byla dána i Sahulovi. Jeho podpis nesou skladby, které pomohly rozšířit slávu Tří sester, aktivní byl zejména v 90. letech také se Syny výčepu. Zapadnout by nemělo ani CD coverů Stará Kovárna aneb Konec punku v Čechách (1994), které má na svědomí společně s trojicí Lou Fanánek Hagen (zpěv), Petr Václavek (basa) a Jiří Šimeček (bicí).

Moje zrcadlo má stíny na duši
A nikdo netuší a nikdo netuší
Že v noci píšu hořčicí na víčko
Trochu jsem zhloupnul, ale jen maličko

Jeho diskografie není sbírkou depresivních příběhů. Působil (a velmi často též byl) jako neřízená střela. Životem se chtěl bavit, nikoliv ho protrpět. Pochmurnější tvář přesto párkrát odhalil. Tento hit je toho názornou a pravděpodobně nejznámější ukázkou. Do stejné kategorie lze zařadit také písničku Životem podvedenej (Chlapecká 4, 2007).

Příběh českého hitu: Hagen Baden - Průša

Kvůli ženskejm jsem několikrát šílel
Chtěl ze světa odejít na nekonečný výlet
S hlínou pod hlavou neznat návratu
Než jsem prokouk žití podstatu

S ženami si užil své. A ony s ním taky. Výmluvný je úryvek z předmluvy Sahulovy knihy Ve stádu je vlk (2002). „Dodnes nás Sahula zásobuje historkami o tom, jak ‚katolička‘ opět udeřila. Těžko se přimknout názorově bez výhrad k Františkovi, neboť jest bohémem a mám takový pocit, že občas na tom výživném něco dluží,“ napsal Fanánek. Placení alimentů si Sahula skutečně neosvojil, kvůli čemuž se opakovaně ocitnul ve vězení.

Teď radši koukám do zrcadla a nikdo netuší
A nikdo netuší a nikdo netuší
Když máchám žiletkou srdce se mi rozbuší
Rozhodně si s ní nepodříznu žíly

Žiletku nepotřeboval. Srdce se mu rozbušilo při detekování jakéhokoliv občerstvovacího zařízení. Nicméně ho to táhlo nejen k baru, ale i k umělecké sféře. Působil jako osvětlovač na pražské FAMU, později v Realistickém divadle. Když odložil kytaru, rád se věnoval fotografování. Při pohledu do zrcadla viděl textaře, skladatele, zpěváka, kytaristu. Tyto profese mu zajistily proslulost v rámci rockové komunity. Celebritou v dnešním slova smyslu nebyl.

Svět není nikdy černej ani bílej
Jen někdy nechává stíny na duši
Všichni se ženeme za pochybeným cílem
Pochybenou cestou do poslední míle

Příběh českého hitu: Tři sestry - Život je takovej

Stará pravda říká, že (téměř) vše má plusy a mínusy. Směřování za „pochybeným cílem“ mohla drtivá většina populace přehodnotit v posledních měsících, kdy se kvůli koronaviru ukázalo, že člověk se obejde bez mnoha „nezbytných“ věcí a činností. Nechme stranou otázku, jak moc je pak takový život naplněn… Zavřené hospody by pro Sahulu nejspíš představovaly výjev z apokalyptických filmů. Své poslední míle urazil svým způsobem symbolicky cestou z nálevny.

Radši koukám do zrcadla a nikdo netuší
A nikdo netuší a nikdo netuší
Proč když máchám žiletkou, srdce se mi rozbuší
Do smrti si budu zpívat tenhle refrén

V roce 1992 plánoval dlouhý život. Nebo o tom alespoň zpíval na CD V továrně je dobře v songu 70 let mám před sebou. Bohužel, osud mu vyměřil výrazně kratší úsek. Zemřel v 45 letech. Detaily brutální vraždy zde popisovat nebudeme, není problém si je dohledat. I po třinácti letech je těžké pochopit, čeho jsou některá individua schopna. Fanouškům Františka Sahuly zůstaly jen stíny na duši.

Text: Tomáš Rumler, foto: archiv iREPORT
Témata: František Sahula, Tři sestry, Stíny na duši