Znak Praha 12 (odkaz na titulní stránku)  Praha 12 - Oficiální web městské části


Ptejte se

Sociální sítě


Vyhledávání


 

15. Komořanský zámek – poslední květnové boje

Komořanský zámek, u něhož je 15. zastávka Stezky svobody, vznikl přestavbou středověké tvrze roku 1742. V tomtéž roce za válek o rakouské dědictví se tu konala neúspěšná diplomatická konference mezi knížetem Esterházym a polním podmaršálem Königseggem, kteří zastupovali královnu Marii Terezii, a francouzským polním maršálem Belle-Islem, který velel francouzským silám, tehdy obleženým v Praze.
 

 
 

Komořanský zámek v hlášeních z května 1945

Válka se zámku nevyhnula ani v květnu 1945. Dobové dokumenty jej zmiňují dvakrát. Poprvé 6. května bylo v 9.30 hlášeno na Vojenské velitelství Velké Prahy, že:

„(Ve)lit. pol. Komisařství!

Navázání styku s Vlasovci jsme předsevzali.

Nevíme ovšem zda Vlasovci vyhoví. Zatím jsme dokázali, že skupina Vlasovců se přepravila do Modřan a čistí Modřany a zámek Komořany. Velké skupiny Vlasovců táhnou po chuchelské silnici a bylo by dobře, kdyby i Braník se pokusil o jejich přepravu do Braníka. Podejte nám tel. zprávu! č. RF 1229.

6. V. 1945 Juna“

Druhé hlášení ze 7. května 1945 přijalo Vojenské velitelství Velké Prahy ve 21.15, tedy nedlouho před kapitulací Modřan. Citujeme z knihy Pavla Žáčka Vlasovci v boji za Prahu:

„ pol. št. stržm. Antonína Krupky z Inspektorátu uniformované policie v Čechách

[…]

1.) Braník: Situace nezměněna […].

6.) Michle: dělostřelecká palba přestala už mezi 13. a 14. hod. […]. 7.) […] U Velké Chuchle poškozena trať dělostřelectvem. Stojí na ní vlak opuštěný Vlasovci.

8.) Modřany: Modřanský cukrovar je náš. Do Komořanského zámečku vnikli Vlasovci a palba tam už přestala […].“

Modřany po kapitulaci 7. května 1945

Večer 7. května asi v 21.30 dostaly obklíčené Modřany ultimátum, podle něhož měly kapitulovat a složit zbraně do 22.00. V opačném případě hrozili esesáci plošným ostřelováním městysu baterií umístěnou u Točné na Čihadle a postupem bez ohledů na civilní obyvatelstvo. Situace obránců byla velmi zlá. Večer 7. května se s největší pravděpodobností stáhly za řeku zbývající jednotky vlasovců. Také poslední obranné stanoviště u cukrovaru s trojitou barikádou bylo nejspíš poškozeno, neboť dle posledního hlášení museli povstalci s vlasovci cukrovar přinejmenším částečně znovu dobývat. Jednotky SS postoupily v oblasti Hodkovic a Braníku až k Vltavě, a odřízly tak Modřany od Velké Prahy. Naděje na jakoukoliv pomoc byla nulová, a proto se po poradě vedení obce rozhodlo kapitulovat. Podplukovník Lazar odmítl s esesáky jednat a dle předchozího rozkazu se pokusil v civilu proklouznout do Braníka, což se mu podařilo. Vyjednávání se nakonec ujal nadporučík Bílek.

Podmínky byly velmi tvrdé, všichni modřanští muži museli složit zbraně a ještě večer se soustředit u Pánkovy továrny na Komořsku. Nakonec byli nahnáni na fotbalové hřiště u cukrovaru a nelze se divit, že se v tomto obklíčeném prostoru obávali nejhoršího. Nad obcí bylo vyhlášeno stanné právo a zákaz vycházení. Ven na nákup mohly v určených hodinách pouze ženy. Muži byli ráno 8. května propuštěni k odklizení barikád a poté jim bylo umožněno vrátit se domů, odkud ale nesměli vycházet. Díky nadporučíku Bílkovi a starostovi obce Markovi, kteří zůstali sami jako rukojmí ručící za dodržení dohodnutých podmínek, nedošlo k prohledávání domů, což určitě ušetřilo nemálo životů.

Členové modřanského ilegálního národního výboru v čele s Františkem Kolmanem, zatčení v souvislosti s vojenskou odbojovou organizací Obrana národa a se zpravodajským paravýsadkem Lukaševič, se totiž dočkali osvobození z pankrácké věznice odpoledne 5. května a do Modřan se dostali v noci z 5. na 6. května, kdy jejich národní výbor vyšel z ilegality a stal se revolučním národním výborem. Jako „uprchlí vězni“ se po kapitulaci většinou skrývali v Modřanech, kde se úspěšně dočkali osvobození.

Nejistý 9. květen 1945 v Modřanech

Kapitulaci německých vojsk v Praze, kterou podepsal velící generál pěchoty Rudolf Toussaint 8. května 1945, jednotky SS v naprosté většině odmítly akceptovat a setrvaly na svých pozicích. Hlavní síly SS byly rozmístěny v Komořanech a na Komořsku, zatímco Modřany zůstávaly „relativně“ slabě obsazené. Když se 9. května blížila Rudá armáda, žádal kolem jedné hodiny po poledni pplk. Lazar z Braníka o posily k vyčištění Modřan. Během dne se pokoušely části SS jednat s povstaleckými silami v Hodkovicích a Braníku a zdálo se, že by byly ochotny vzdát se, ale jen řadovému vojsku a pod podmínkou zaručení ochrany.

Povstalci vedli opakovaně průzkum ozbrojenými lokomotivami z Braníka, situace v Modřanech se zdála klidná. Kolem půl druhé byl po dotazu na situaci požádán o pomoc nadporučík Neubauer, velitel povstalecké útočné vozby. V 16.45 byla z Braníka na Vojenské velitelství Velké Prahy hlášena napjatá atmosféra v Modřanech s tím, že jakmile bude opravena železniční trať u Spořilova, vyrazí na pomoc improvizovaný obrněný vlak z Vršovic.

Osvobození Modřan v noci z 9. na 10. května 1945

Většina SS prostor opustila během odpoledne až večera 9. května, menší skupinky ale s největší pravděpodobností setrvaly. A právě na ně narazila povstalecká četa č. 130, která byla vyslána na pomoc k Modřanům ze Štefánikových kasáren na Smíchově. Slovy hlášení:

Modřany: „21.00 hod. byla četa 130 (por. Čácha) dopravena z Jiráskova mostu autem do Modřan s úkolem vyčistit je od nacistů. Dvouposchoďová budova po útoku vyčištěna a nacisté za podpory tanků zneškodněni. Ztráty čety: 1 mrtvý, 2 lehce ranění, 1 nezvěstný. Téhož dne jakož i 10/5 zúčastnila se četa útoku jednotek Rudé armády na Štěchovickou přehradu. Dále čištěny okolní lesy.“

Dále můžeme citovat z publikace Tomáše Jakla Prahou pod pancířem povstalců:

„Protože gen. Kutlvašr dostával stále úpěnlivá volání o pomoc z prostoru Modřan-Podolí a od Spořilova, z něhož dalo se usuzovat na řádění skupin SS v těchto prostorech, nařídil útočné vozbě, aby vyslala v noci ze 9. na 10. květen jednu četu tanků doprovázenou 2 četami pěchoty ve směru Modřany. Velel jí ppor. Baumruk a její činnost sledoval pplk. jezd. Wagner. Četa byla vybavena jedním dělostřeleckým tankem a dvěma kulometnými.“

Pokud tyto informace shrneme, tak kolem 21. až 22. hodiny večer na přístupech k Modřanům utrpěla ztráty četa povstalců č. 130 poslaná jako posila, která se během noci či ráno spojila s četou 125 (formovanou částečně z partyzánů skupiny R-37 Brdy z Mníšku pod Brdy). Odpor byl zlomen s podporou povstalecké tankové jednotky ppor. Baumruka. Ta se dle dochovaných snímků skládala z jednoho nedostavěného stíhače tanků Hetzer s kulometnou výzbrojí, jednoho plnohodnotného Hetzeru s kanónem a jednoho francouzského lehkého tanku Renault AMR 35. Vedle četaře Kysibla od čety č. 130 večer 9. května při čištění Modřan padl u modřanské sokolovny také četnický strážmistr Václav Pekárek (1895-1945).

Někdy kolem 22.00 dorazily do Modřan také první sovětské průzkumné obrněné automobily BA-64 a dle hlášení českých policistů z revíru č. 56 v Modřanech se:

„V pozdních večerních hodinách téhož dne (9. květen 1945) strhla se ještě při vyčišťování okolí Modřan v lesích u Komořan prudká bitva mezi ruskými tankovými oddíly RA a německými vojsky zbraně SS, která potrvala až do druhého dne rána.“

Dočišťovací operace ráno 10. května 1945

Jak vidno, přestože sovětské a povstalecké jednotky dorazily do Modřan v noci z 9. na 10. května, situace byla nadále nepřehledná. Kolem půlnoci měly sovětské tankové jednotky projet Modřany dále na Zbraslav, ale až do rána se o plně osvobozené obci stále hovořit nedalo. Také Baumrukovy tanky, které již večer pomáhaly povstalcům na cestě do Modřan, se nakonec rozhodly řešit situaci až v lepší viditelnosti a s lepším přehledem ráno 10. května 1945. Citujme opět Tomáše Jakla a Prahou pod pancířem povstalců:

„V 5.00 hod. (10. 5.) byly zajištěny Modřany, aniž by četa narazila na jakékoliv vážnější odpory. (pozn. autora: otázkou je, co tehdejší optikou byly vážnější odpory) V 6.15 hod. zajistila Zbraslav a likvidovala zbylé části německých vojáků usazených v hotelu Ritz. Na to byl proveden průzkum na Točnou. Když se četa vracela do Modřan, likvidovala hnízdo odporu v Komořanech a přešla pod velení velitele podúseku npor. Bílka od PÚV 1(pozn. autora: Pluk útočné vozby 1)“

Ponechme stranou úvahu, jak povstalecké tanky projely Komořany z Modřan na Zbraslav a odpory v Komořanech likvidovali až cestou zpět z Točné. V nepřehledné situaci, kdy se odloučené skupinky SS pohybovaly okolními lesy a mohly se z nich v jakékoliv chvíli vynořit, je asi bezpředmětná. Diplomatický akt podepsání příměří, či kapitulace je jasně časově vymezený a definovaný, realita přechodu od válečného stavu k mírovému bývá zpravidla mnohem delší, chaotičtější a bolestnější.

Sovětští průzkumníci podobnou trasu absolvovali o něco dříve, neboť na Točné je uvítali mezi 3. a 4. hodinou ranní, a poté se vrátili zpět do Modřan. Sovětské tankové špičky pravděpodobně projely Modřany a Komořany kolem půlnoci z 9. na 10. května 1945, ale směřovaly dále k jihu a dočišťovací operace ponechávaly na druhém sledu či na povstalcích.

Povstalecký improvizovaný obrněný vlak Orlík a Modřany

Obrněný vlak Orlík provedl 9. května večer, po znovuzprovoznění trati z Vršovic, průzkum do Modřan. Podplukovník Lazar očekával sovětský obrněný vlak a přítomnost improvizovaného povstaleckého Orlíku jej zaskočila. Vlak proto s ohledem na kapitulační podmínky obce otevřeně nezasáhl a zůstal stát v krytu před továrnou Srb a spol. Modřanská kronika dokonce píše s ohledem na vyklizení většiny obce a stažení SS do Komořan, že pancéřový vlak, ovšem sovětský, měli navečer 9. května očekávat modřanští bojovníci. Orlík, který již měl za sebou 6. května boj o dělostřeleckou baterii na Groši, při němž utrpěl ztráty, a 8. května se účastnil dělostřeleckého souboje o statek Reitknechtka na Pankráci (viz zastavení 11 – Člen skupiny Trávnice Jiří Calta a krvavá cesta SS), tedy v Modřanech 9. května pouze pasivně stál – přesto jeho přítomnost znamenala výraznou morální vzpruhu pro celou obec.

Vlak se na noc vrátil na vršovické nádraží. Ráno 10. května vyjel po 6. hodině z Vršovic přes Modřany a účastnil se akce proti SS v prostoru Trnová - Měchenice. Přestože válka skončila de iure 8. května, v této části současné Prahy přišlo osvobození de facto až ráno 10. května 1945, i když ke střelbě při čištění lesů docházelo ještě po celý další týden.


Autoři stezky: KVH Deutschmeister Infanterie z. s. a Spolek Pro Komořany, s podporou městských částí Praha 12 a Praha Zbraslav. Autoři textů Zdeněk Munzar a Pavel Kmoch, lektorování textů Tomáš Jakl, grafické zpracování Martin Krch, korektury Jana Klubalová.
Děkujeme sponzorům a institucím, rodinám i jednotlivcům, kteří se na tvorbě stezky podíleli financemi, obrazovým materiálem, sběrem informací i dobrovolnou prací.

Logo Deutschmeister Infanterie z. s.
Logo Spolek pro Komořany
Logo ČSOL
Logo VHÚ
Znak MČ Praha 12


Znak MČ Zbraslav
Logo ČHMÚ
Logo CTY
Logo Flying
Logo Classic Trainers
Znak VHA
Logo Letiště Točná
Logo Geografická služba


K procházce po Stezce svobody můžete využít také mobilní aplikaci ČsOL Mapix, kterou si můžete zdarma stáhnout v tomto odkazu↗.

 

15. Komořanský zámek – poslední květnové boje

 
Zodpovídá: ÚMČ Praha 12
Vytvořeno / změněno: 20.1.2020 / 20.1.2020
 

 

Informace v patě

Nyní jste v módu "Bez grafiky". Přepnutím do grafického módu zobrazíte standardní verzi webu.

Licence
Pokud není uvedeno jinak, podléhá veškerý obsah webových stránek praha12.cz licenci CC BY-NC 4.0

web & design , redakční systém

 

Tento web pro svoji správnou funkci využívá soubory cookies.

O cookies

Nastavení cookies

Tento web pro svoji správnou funkci využívá soubory cookies.

Více o cookies

Tyto soubory nám umožňují poskytnout návštěvníkům kvalitnější služby, protože nám například umožní získat anonymizované analytické údaje o používání tohoto webu.

Kompletní přehled cookies, které tento web využívá naleznete zde.

Skupiny cookies