Státní podpora exportu je jednou z výdajových položek státního rozpočtu. O tom, jaké projekty české exportní agentury podporují či jak efektivně peníze vynakládají, se toho český daňový poplatník příliš nedozví. Podporují udržitelný rozvoj, nebo spíše přispívají k ničení planety a prohlubování klimatické krize?
Autorkami komentáře jsou Jana Maussen a Dobroslava Sehnalová z Centra pro dopravu a energetiku.
Státní podpora exportu formou exportních agentur se celosvětově datuje od doby po první světové válce, kdy vznikly první státní exportní agentury ve Velké Británii, Belgii, Dánsku a v dalších zemích. Jejich role se v průběhu času měnila, základní cíl však zůstává stejný: pomáhat tuzemským exportním firmám uspět na mezinárodním trhu.
České exportní agentury, které vznikly v 90. letech minulého století, mají za sebou jak finanční neúspěchy, tak podporu fosilních paliv na úkor ekologie. Jsou to Exportní a garanční pojišťovací společnost (EGAP) a Česká exportní banka (ČEB). Poučily se z těchto neúspěchů nebo je bude daňový poplatník nadále podporovat v neúspěšných a neekologických projektech? A chce daňový poplatník podporovat tyto projekty na úkor podpory udržitelného rozvoje? A víme, do jakých projektů tyto instituce vlastně investují?
Další otázkou se jeví, jak jsou tyto instituce jako celek a především jejich odpovědní pracovníci při výběru objektů své činnosti motivováni a zda není tato motivace z hlediska celospolečenského kontraproduktivní.
Nejprve se na věc podívejme z celosvětového hlediska, a to na činnost privátních bank v oblasti fosilních paliv. Na exportní agentury se takto podívat nemůžeme, jelikož obdobné informace neposkytují. V únoru letošního roku uveřejnila společnost Urgewald průzkum, který se zabývá sledováním transakcí, jež jsou škodlivé pro životní a sociální prostředí a jsou financovány bankami. Z tohoto výzkumu vyplývá, že v loňském roce celosvětově investovaly finanční instituce do uhlí o 11 % více než v roce 2016. Za prvních 10 měsíců roku 2020 jsou investice do uhlí, i přes pokles poptávky po elektrické energii díky pandemii, o 3 miliardy dolarů vyšší než v roce 2019. Je mnoho bank, které přijaly přísná pravidla a do fosilních paliv již neinvestují, jiné však ano.
V lednu 2021 drželo 4 488 institucionálních investorů 1 031 miliard dolarů ve společnostech zabývajících se energetickým uhlím. Největší podíl na tomto čísle mají USA (58 %), následuje Japonsko (8 %), pak Velká Británie s 5 %.
Privátní finanční instituce jsou v posledních letech pod velkým tlakem veřejnosti z hlediska přístupu k životnímu prostředí, přesto je jejich angažovanost v neekologických projektech vysoká. Jak to asi vypadá u státních finančních institucí, kde to nikdo nehlídá?
Evropská unie zvyšuje státní podporu firmám postiženým pandemií COVID-19, mimo jiné i na poli podpory exportu. Zda tato pomoc bude použita pro udržitelný rozvoj nebo pro další ničení planety spalováním uhlí a leteckého benzínu, na to žádné směrnice nevydává.
Podívejme se v tuzemsku na program COVID plus, který poskytuje prostřednictvím státní pojišťovny EGAP podporu tuzemským exportérům postiženým covidem. Víme, že EGAP poskytla záruky za úvěr v rámci programu COVID plus společnosti Smartwings (2 miliardy korun), ostravským ocelárnám Liberty Steel (2 miliardy korun) či společnosti Kiwi (1,2 miliardy korun).
Případ ostravských oceláren Liberty Steel Group je ještě zajímavější poté, co zkrachovala společnost Greensill, která poskytovala Liberty Steel Group financování. Můžeme se pouze domýšlet, že Greensill poskytla úvěr, který EGAP garantuje. V mediích se objevují spekulace, že úvěr čerpán nebyl a nikdo neví, kde se zmíněné 2 miliardy nachází. Dále se můžeme dočíst, že policie vyšetřuje případ mezinárodního gangu, který na základě fiktivního obchodu s ocelí okradl mj. i EGAP.
Souvisí to nějak? Nevíme, posíláme dotaz společnosti EGAP a uvidíme, zda nám vůbec odpoví. Další znepokojující skutečností je fakt, že Liberty Ostrava se na konci minulého týdne rozhodla prodat emisní povolenky za miliardu korun sesterské firmě v Rumunsku navzdor slibům, jež se dostalo českým politikům. Celá Guptova ocelářská skupina, pod niž spadá i Liberty, je nyní v těžké finanční situaci a bojuje o záchranu.
Jednou z povinně zveřejňovaných informací je seznam projektů, které mají vliv na životní a sociální prostředí. Tento seznam lze najít přímo na stránkách EGAPu. Žádnou z výše uvedených transakcí na stránkách nenajdeme. Proč tomu tak je, to společnost EGAP spolku Centrum pro dopravu a energetiku na přímý dotaz nezdůvodnila.
O české exportní bance je slyšet daleko méně. Objem podpořeného financování za účasti ČEB za rok 2019 dosáhl 7,6 miliardy korun při nákladech 357 milionů korun. Vypadá to, že ČEB skomírá a čeká na sloučení s EGAP? Součástí strategie ČEB je financování oborů, které z důvodu korporátních politik komerčních bank mají do značné míry limitovaný přístup k financování, zejména energetika, letectví a bezpečnostní a obranný průmysl (viz. Výroční zpráva ČEB za rok 2019). Koncem loňského roku se ředitel ČEB vyjádřil, že v energetice se jedná právě o uhlí.
Zato v minulosti má za sebou ČEB nejednu podezření budící transakci. O úvěru ve výši 12 miliard korun na nedokončenou tureckou elektrárnu Adularya se netřeba zmiňovat. Tento smutný příběh o tom, jak český stát prodělal na stavbě, která měla ničit životní prostředí v Turecku, každý zná, odsouzen však nebyl nikdo.
A jak je to s dotacemi ze státního rozpočtu? Exportní agentura by se měla obejít bez dotací. V roce 2016 došlo k navýšení základního kapitálu ČEB o 1 miliardu korun na celkovou hodnotu 5 miliard korun. V současné době je akcionářem Ministerstvo financí ČR (84% podíl) a EGAP (16% podíl). Na základě požadavku ČEB z ledna 2016 schválila vláda dne 2. listopadu 2016 bance dotaci na krytí ztráty z podpořeného financování za IV. čtvrtletí 2015 ve výši 3,82 miliardy korun. Důvodem je neúspěšná výstavba elektrárny Poljarnaja v Ruské federaci. Když vláda chce dotovat agenturu a nemá podporu v zákonech, není přece nic jednoduššího, než změnit zákon.
Standartní reporting českých exportních agentur probíhá v rozsahu nezbytném tak, aby splnil zákonné požadavky. Na webových stránkách ČEB a EGAP si můžeme přečíst všechny povinně zveřejňované údaje, výroční zprávy a EGAP navíc informuje o aktuálním dění formou časopisu, kde se můžeme dočíst o projektech, které jsou nezpochybnitelně pozitivní, třeba stavba nemocnice v Ghaně.
Sedm evropských zemí se zavázalo zastavit státní financování fosilních paliv prostřednictvím exportních agentur. Proč Česká republika zůstává stranou? Ochrana životního prostředí i transparentnost vynakládání prostředků ze státního rozpočtu je velkým tématem, které hýbe médii. Proč však pozornosti uniká činnost exportních agentur, které se zjevně proviňují v obou těchto oblastech? Dokud budou exportní agentury vynakládat prostředky na podporu neekologických projektů, nebude dostatek peněz na udržitelné projekty.
Z dlouhodobého hlediska je nezbytnou podmínkou pro přechod na udržitelnou ekonomiku změna pohledu na ekonomické cíle. Nyní se řídíme falešným cílem nikdy nekončícího růstu HDP. Růst je věc pěkná, avšak nekonečný růst je fikce, která ničí planetu. Tuto fikci zatím udržujeme nesmyslnou spotřebou, kterou vlády podporují.
Nyní byl zdánlivě nekonečný růst přerušen, využijme toho k systémové změně pohledu na ekonomiku. Zajímavou inspiraci nabízí například Doughnut Economics. Současně se změnami uvažování v oblasti ekonomické teorie se musíme zabývat tím, co musíme udělat teď a tady, v České republice v roce 2021.
Aby vznikl prostor pro podporu udržitelné ekonomiky, musíme přestat podporovat “starou” ekonomiku založenou nejen na absurditě nekonečného růstu a spalování uhlí, ale i na podpoře nesmyslného levného létání po celém světě. Domníváme se, že lepší kontrola činnosti exportních agentur ze strany veřejnosti je jedním z důležitých kroků, které je potřeba pro zlepšení klimatu podniknout.