Vážení občané,
u příležitosti 76. výročí konce druhé světové války jsme utrpení válečných obětí uctili symbolickým položením květin.
Konec druhé světové války navždy zůstane jednou z nejvýznamnějších událostí nejenom v našich, ale i v celosvětových dějinách. Na vysněné vítězství čekaly po létech válečných útrap desítky milionů lidí a několik milionů padlých a utrápených lidí se šťastné májové chvíle roku 1945 nedočkalo.
Květnové datum si proto stále musíme připomínat s velkou úctou k těm, kteří se zasloužili o květnové vítězství, a přitom se musíme pokaždé hluboce poklonit památce všech obětí. I letos jsme se proto 8. května vypravili s květinami k památníkům na náměstí Osvobození a na městský hřbitov. Kvůli aktuální situaci kolem coronaviru jsme k této pietě ale podobně jako vloni raději nepozvali širokou veřejnost. Šlo tak o komorní akt, kterým jsme chtěli znovu připomenout, že ve dvacátém století rozdrásaly Evropu dvě světové války. Ale právě ta druhá po sobě zanechala tolik rozvratů a neštěstí, že by pouhý jejich výčet byl smutným líčením na hodiny.
Avšak pokaždé za zlých časů, kdy jedni nepříčetně běsnili, rodilo se většinou nenápadně a ve skrytu také všeobětavé dobro. A kdyby někdo tiše nepodal ruku bližnímu a zůstalo jen u nespoutaného zla, svět by už dávno nebyl.
Také v našem 21. století se nic podstatného nemění. Jen některá neštěstí a zkáza se přestěhovala zdánlivě daleko odsud. Světem stále lomcují konflikty a do našich domovů se již více jak rok nenápadně a skulinami vkrádá neviditelné ohrožení v podobě pandemie.
Prosím, přemýšlejme ve světle historie o současné České Lípě a buďme pozorní. Dobro v podobě neskonalé obětavosti, duchovní a materiální pomoci a povzbuzení přece jen roste. Těch, co žijí nadějí, sice některými zpochybňovanou, přibývá. I přes mlžný opar se rýsují přívětivější časy. To špatné uložme do paměti jako varování a z dobrého se radujme. Vždyť přece máme na čem stavět, o čemž mne mnoho z vás znovu a znovu přesvědčuje od loňského jara. Jako starostka a českolipská rodačka si toho velice cením.
Jitka Volfová
