Článek
Tamara Pressová (uprostřed), někdejší sovětská reprezentantka ve vrhu koulí, na snímku z 20. října 1964 po triumfu v Tokiu, kde vytvořila olympijský rekord 18,14 m.
Pressová, rodačka z Ukrajiny, se dočkala řady triumfů a ocenění, čelila ovšem i podezření. Stejně jako její o dva roky mladší sestra Irina, která získala zlaté olympijské medaile v běhu na 80 metrů překážek a pětiboji, vzbuzovala pochybnosti. Podle spekulací nebylo stoprocentně určitelné jejich pohlaví. Podezření narostlo, když obě skončily se závoděním v roce 1966 krátce před zavedením sextestů. Ale nebyly samy. Mnoho atletek to tehdy považovalo za ponižující.
Západní tisk sestry občas označoval jako ´Press Brothers´, byly terčem vtipů, podle některých šlo o hermafrodity, podle jiných pozorovatelů byly dopovány mužskými hormony, ale co je podstatné: pochybnosti nikdy nebyly podloženy důkazy. Sovětský svaz nesrovnalosti v tomto směru odmítal. Sama Tamara Pressová se vehementně bránila. "Jsem šampionka a také žena."
Obě sestry zažily pohnuté dětství. Za války byly s rodiči evakuovány z ukrajinského Charkova do Samarkandu. Záhy po příjezdu do Uzbekistánu byl jejich otec povolán do armády a zemřel na frontě v roce 1942.
Tamara po válce ukázala velké předpoklady k úspěchům, trenér Vladimir Bessekernych ji ze Samarkandu nasměroval do lepších podmínek v tehdejším Leningradu u svého slavného kolegy Viktora Aleksejeva.
V roce 1960 se na olympijských hrách v Římě stala vítězkou ve vrhu koulí výkonem 17,32 m, v disku byla druhá. V roce 1964 už urvala i diskařské zlato (57,27 m) na úkor Ingrid Lotzové z NDR o pouhých 6 centimetrů. V kouli pokořila další východní Němku Renate Garisch-Kulmbergerovou a vytvořila i nový olympijský rekord - 18,14 m. Byla také trojnásobnou mistryní Evropy. V letech 1959 až 1965 vytvořila jedenáct světových rekordů.
Ještě v době kariéry vystudovala tehdejší Leningradský stavební institut (1962). Dala se i na dráhu komunistické funkcionářky, ale po skončení sportovní kariéry se věnovala hlavně trénování, psaní knih a práci v oblasti pedagogických věd. Ataky z ciziny ji nikdy nevedly k tomu, aby se stáhla do ústraní. Také předsedala správní radě sportovního muzea v Moskvě. Její sestra Irina zemřela už v roce 2004.
