Izraelský premiér Netanjahu nesestavil vládu a šanci dostal jeho odpůrce Lapid

Snad ještě nikdy nesestavoval izraelský prozatímní premiér Benjamin Netanjahu vládu tak dramaticky. Bojoval o ni do poslední chvíle, ale nakonec zápas o svou politickou budoucnost prohrál – stejně jako o budoucnost svého probíhajícího soudního procesu, o který mu šlo především. Když mu v noci na středu vypršela zákonná lhůta, prezident Reuven Rivlin pověřil zformováním kabinetu Jaira Lapida, předsedu druhé nejsilnější strany Existuje budoucnost.

Komentář Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Poté, co Benjamin Netanjahu neuspěl, byl sestavením vlády pověřen Jair Lapid, předseda druhé nejsilnější strany Existuje budoucnost (vpravo)

Prozatimní premiér Benjamin Netanjahu a jeho protivník Jair Lapid | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Netanjahu narazil na problémy hned na začátku – jeho vlastní výtvor ho přestal poslouchat. Uskupení tří nacionalistických a protiarabských stran Náboženský sionismus, jehož vznik Netanjahu do voleb inicioval, aby měl více spojenců, kategoricky odmítlo podpořit vládu, která by se opírala o arabskou stranu Raam – a Netanjahu potřeboval k parlamentní většině obě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Gita Zbavitelová: Izraelský premiér Netanjahu nesestavil vládu a šanci dostal jeho odpůrce Lapid

Předseda Náboženského sionismu Becalel Smotrič označil Raam za „stoupence terorismu“ a „vrahy židovských dětí“ a prohlásil, že spolupracovat s ním by bylo totéž jako s palestinským Hamásem. Předseda Raamu Mansúr Abbás ovšem neměl o nic větší chuť podporovat zaryté nepřátele Arabů, ale aspoň s Netanjahuem zkusil na jeho žádost vyjednávat. Náboženský sionismus však svůj postoj nezměnil a definitivně tak Netanjahuovy šance na sestavení vlády zmařil.

Netanjahu proto začal vymýšlet jiné cesty. Přemlouval ke spolupráci své odpůrce a nabízel jim nejrůznější lákadla. U předsedy pravicové strany Nová naděje a bývalého člena Netanjahuova Likudu Gideona Saara ale nepochodil, protože Saar dodržel předvolební slib, že s ním nikdy spolupracovat nebude.

Rotační premiérství

Pak Netanjahu nabídl rotační premiérství ctižádostivému a bezzásadovému Naftalimu Bennettovi, který je ochoten spolčit se s kýmkoli, kdo by mu umožnil usednout v premiérském křesle, přestože jeho strana se ve volbách umístila až pátá s pouhými sedmi mandáty.

Bennett vyjednával jak s Netanjahuem, tak s Lapidovým „blokem změny“, jak si odpůrci premiéra říkají. Bennett je dlouhodobým obdivovatelem Netanjahua a dal by přednost jeho vládě, zvlášť kdyby se s ním mohl podělit o premiérství, ale bez Náboženského sionismu vláda vzniknout nemohla, a tak se vrátil k Lapidovi.

Nakonec Netanjahu ještě zkusil nabídnout rotační premiérství předsedovi spojenecké ultraortodoxní strany Šas Arjemu Derimu a dokonce i dosavadnímu koaličnímu partnerovi Benymu Gancovi, předsedovi Modrobílé, s nímž v dosavadní vládě jednal jako s irelevantním členem koalice. V obou případech marně – všichni už vědí, že Netanjahu neplní sliby.

V posledním záchvatu zoufalství chtěl Netanjahu poslední den před vypršením prezidentova mandátu prosadit přijetí zákona o přímé volbě premiéra, protože podle průzkumů si ho v této roli dlouhodobě přeje nejvíc Izraelců. Ukázalo se však, že v Knesetu nemá potřebnou většinu.

Netanjahu se tak musí po dvanácti nepřerušovaných letech v roli premiéra s touto pozicí rozloučit v době, kdy probíhá jeho soudní proces kvůli korupci, podvodům a zneužití pravomoci. Nebude mít žádnou možnost ho ovlivnit ve svůj prospěch, jak si plánoval. Nevyšel mu ani pokus jmenovat ministrem spravedlnosti člena Likudu – nejvyšší státní zástupce to označil za nezákonný krok v rozporu s koaliční dohodou dosluhující vlády, a Netanjahu byl nucen potvrdit Gance, který tuto funkci zastával dočasně. Teď Likud směřuje do opozice.

V Izraeli se o sestavení vlády pokusí opoziční lídr Jair Lapid. Prezident mu na to dal čtyři týdny

Číst článek

Vláda „bloku změny“ je už v obrysech na světě, protože složitá jednání probíhají řadu týdnů. Kromě Lapidovy středopravé strany by v ní měly zasednout Nová pravice Naftaliho Bennetta, pravicové strany Nová naděje Gideona Saara a Izrael, náš domov Avigdora Liebermana, centristická Modrobílá Benyho Gance a levicový Merec a Strana práce.

Dohromady by měly 58 křesel a vládly by s přislíbenou podporou čtyř hlasů arabského Raamu, tedy s parlamentní většinou 62 mandátů ve 120členném Knesetu.

A aby mohla vláda vzniknout, Lapid nabídl rotační premiérství ambicióznímu Bennettovi s tím, že může první dva roky vládnout jako první, zatímco Lapid bude ministrem zahraničí, než se role vymění. Nikdo sice není z Bennettova oportunismu nadšený, ale jinak vláda nevznikne. Ani Bennett nejásá, že má zasednout ve vládě s levicovými stranami, ale jiná cesta k vysněnému premiérství nevede.

Všichni už udělali nějaké ústupky, každý něco získal a naopak něco nezískal – ale někteří chtějí víc, než získali. „Blok změny“ se ještě nedohodl na rozdělení ministerstev a nemusí se to podařit.

Především Bennett se musí definitivně rozhodnout, zda chce být premiérem, nebo zůstat zásadovým pravičákem a nespolčit se s levicí. A jestli tato vláda vznikne, nebude to mít snadné, protože bude složená ze zcela různorodých subjektů se zásadně rozdílnými názory. Jednotlivé strany tohoto tábora také jedna druhé příliš nevěří a jediné, co je spojuje, je touha sesadit Netanjahua.

A ten teď bude dělat všechno, aby je rozeštval, jejich projekt zmařil a vyvolal páté předčasné volby od dubna 2019.

Autorka je komentátorka Českého rozhlasu

Gita Zbavitelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme